Sardinie (ostrov)
Sardinie (sardinsky Sardigna, italsky Sardegna) je italský ostrov ve Středozemním moři tvořící spolu s okolními malými ostrovy autonomní region Sardinie. Od Korsiky je oddělen Bonifáckým průlivem, který je 12 km široký. Svojí rozlohou jde o druhý největší ostrov Itálie a také druhý největší ostrov Středozemního moře.
Sardinie | |
---|---|
Sardigna (sardinština) | |
Stát | Itálie |
• region | Sardinie |
• provincie | 8 |
• obec | 374 |
Topografie | |
Rozloha | 23 813 km² |
Zeměpisné souřadnice | 40°3′ s. š., 9°5′ v. d. |
Nejvyšší vrchol | Punta La Marmora (1834 m n. m.) |
Osídlení | |
Počet obyvatel | 1 623 657 (2014) |
Hustota zalidnění | 68,2 obyv./km² |
Největší sídlo | Cagliari |
Používané jazyky | italština, sardinština, katalánština |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Geologie
editovatGeologicky jde o zbytek sardinsko-korsické plošiny odlomené z dávné Tyrhénie, tvořený žulou, rulou a břidlicí, který později podléhal variskému vrásnění. Mladší vrstva vápenců pochází z následné mořské transgrese. Konečnou podobu dodaly Sardinii lávové výlevy v miocénu.
Geografie
editovatOstrov je značně hornatý s členitým pobřežím. Podmínky pro turistiku v horách jsou velmi omezené především pro neprostupné porosty. Reliéf se vyznačuje oblými tvary. Členitější je východní část ostrova, zvlášť pobřeží. Nejvyšším vrcholem je Punta La Marmora (1 834 m) v masivu Gennargentu.
Dějiny
editovatNa ostrově ve starověku existovala svébytná nuragská civilizace. Prvními kolonisty byli Féničané a Kartaginci, na pobřeží bylo založeno i několik řeckých osad. Roku 238 př. n. l. se ostrova zmocnili Římané, které vystřídali roku 456 n. l. germánští Vandalové. V roce 533 se zde vylodili Byzantinci. V 8. století ostrov ovládli Arabové.[1] I v dalších letech se měnila nad strategicky důležitým ostrovem vláda. V letech 1297 až 1861 zde existovalo Sardinské království, které se změnilo roku 1861 na království Italské.
Reference
editovat- ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Itálie. Praha: Olympia, 1990. ISBN 80-7033-101-1. Kapitola Sardegna, s. 29.