Wikipedie:Věrohodné zdroje

pravidla:

     závazná

     doporučení

     v hlasování

     navrhovaná

     neschválená

Doporučení

Text této stránky je doporučení české Wikipedie. Vysvětluje standardy, s nimiž většina wikipedistů v principu souhlasí a které je vhodné dodržovat. Přesto není závazným pravidlem. Nebojte se stránku editovat, je-li potřeba, ale větší změny raději předem navrhněte v diskusi a oznamte je též Pod lípou.

---

Články ve Wikipedii by měly být založeny na věrohodných publikovaných zdrojích. Tato stránka obsahuje rady, jak je rozpoznávat. Nutnost užívat takové zdroje zakotvují pravidla Wikipedie:Žádný vlastní výzkum a Wikipedie:Ověřitelnost.

Můžete-li poskytnout Wikipedii užitečné informace, udělejte to prosím, ale mějte na mysli, že editace bez věrohodných zdrojů mohou být kterýmkoliv editorem odstraněny. Je odpovědností osoby vkládající obsah opatřit jej příslušnými odkazy.

Následující text je popisem nejlepších postupů ve Wikipedii. Mnoho článků v tomto ohledu nemusí plnit očekávání, dokud si jeden nebo více editorů nevyhradí čas a úsilí na ověřování fakt a odkazů na zdroje. Čtenáři mohou mezitím stále profitovat i z dosavadních příspěvků, pokud si uvědomí, že neozdrojované informace nebo informace podložené nevhodnými zdroji vyžadují skeptický přístup.

Existuje mnoho cest, jak se do příspěvků mohou dostat faktické chyby. Uvědomme si, že mnoho článků popisuje různé frakce ve sporu. V takovém případě je třeba hledat spolehlivé zveřejněné zprávy o názorech jednotlivých protagonistů.

Upřednostňujte sekundární zdroje

Podrobnější nápovědu naleznete na stránce Wikipedie:Žádný vlastní výzkum#Primární a sekundární zdroj informací.

• Primární zdroj je zdroj blízký situaci, o níž je psáno. Termín se často vztahuje k dokumentu vytvořenému účastníkem nebo pozorovatelem události, jako je oficiální zpráva, původní dopis, zpráva novináře, který událost sledoval na místě, nebo autobiografie. Ale za primární zdroje se považují též např. statistiky zpracované důvěryhodnou agenturou.
• Sekundární zdroj shrnuje jeden nebo více primárních a sekundárních zdrojů. Vhodným sekundárním zdrojem jsou například odborné monografie psané specialistou v daném oboru publikované renomovaným nakladatelstvím.

• Terciární zdroj obvykle shrnuje sekundární zdroje. Encyklopedie jsou příkladem terciárních zdrojů.

Wikipedie je terciární zdroj. Wikipedie nemůže citovat sama sebe, a to ani jinou jazykovou verzi Wikipedie, jako zdroj – to by byla sebereference. Při hledání zdrojů je třeba vyloučit ty, které samy citují některou jazykovou verzi Wikipedie. Velké množství seriózních informací lze najít v terciárních zdrojích, jako je například Ottův slovník naučný. Nepodepsané články v encyklopediích jsou často vytvářeny zaměstnanci, kteří nemusejí být odborníky, ale i když tyto články nemají týž stupeň věrohodnosti, pro účely Wikipedie je lze brát jako věrohodné zdroje. Pokud však mají wikipedisté ambice napsat lepší encyklopedii, než jsou dosavadní, nemůžeme si vystačit se závislostí obsahu na terciárních zdrojích.

Užití většiny materiálů z primárních zdrojů vyžaduje netriviální dovednosti, zvláště v případě historických témat. Články ve Wikipedii smějí užívat primárních zdrojů, jen pokud byly publikovány důvěryhodným vydavatelem, například soudní zápisy publikované soudním stenografem nebo redigované kolekce historických dokumentů. Na Wikipedii se nesmí používat primární zdroje, jejichž informace není dostupná prostřednictvím seriózního vydavatele. Podívejte se na Wikipedie:Žádný vlastní výzkum a Wikipedie:Ověřitelnost.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že sekundární zdroje jsou hlavním typem materiálů, na které by se měly články ve Wikipedii odkazovat ve svých referencích.

Hodnocení zdrojů

Wikipedisté musí hodnotit zdroje a rozhodovat, které patří mezi nejvěrohodnější a nejautoritativnější. U akademických témat má každý obor zavedený systém revizí a recenzí, které jsou publikovány ve vědeckých časopisech s oborem spojených. Rozpory mezi autoritativními zdroji by měly být zmíněny v článku.

Další informace najdete v pravidlech Wikipedie:Žádný vlastní výzkum a Wikipedie:Ověřitelnost.

Záleží na kontextu

Věrohodnost zdroje závisí na kontextu. U každého zdroje je potřeba pečlivě zhodnotit, zda je důvěryhodný pro danou konkrétní informaci v článku Wikipedie a zda je pro tento obsah vhodným zdrojem. Zdroje by měly dané tvrzení podporovat přímo v té podobě, jak je prezentováno v článku.

Hodnocení věrohodnosti

Hodnoťte věrohodnost online zdrojů podobně jako v případě tištěných nebo jiných tradičních zdrojů. Online ani tištěné zdroje si nezaslouží automatický předpoklad věrohodnosti jen kvůli médiu, na němž se nacházejí. Všechny zprávy se musí hodnotit podle procesů a lidí, jimiž byly vytvořeny.

Věrohodnost tvoří celou škálu a je potřeba ji zvažovat případ od případu. Publikace podrobující se oponentuře jsou typicky považovány za nejvěrohodnější, následovány publikacemi uznávaných profesionálů. Vládní publikace jsou často věrohodné, ale úroveň jejich věrohodnosti výrazně kolísá a nezřídka mají své vlastní zájmy, které navenek vedou k zadržování informací nebo dokonce k podvodům vůči veřejnosti. Na ještě nižší úrovni pak leží zdroje jako osobní weby či blogy, které však přesto mohou přinášet v některých případech věrohodné informace, zvláště jsou-li napojeny na věrohodné zdroje informací. Například blog akademické katedry není pouze osobním blogem, jeho věrohodnost je nutné posoudit z celkového pohledu.

• V rámci jakýchkoliv zdrojů lze říct, že vícero nezávislých potvrzení je dobrou cestou k věrohodnosti – pokud několik nezávislých zdrojů nezávisle ověřovalo fakt nebo tvrzení, je to mnohem věrohodnější, než když ověřován nebyl.
• Zdroje s více kroky na cestě ke zveřejnění, jako jsou ověřování faktů a redakční dozor, jsou obecně spolehlivější, než podobné zdroje, které těmito procesy neprošly.
• Mezi věrohodné zdroje patří také ty, které rozlišují mezi informacemi, které sami přinášejí, mezi zprávami založenými na pozorování, mezi teoretickými nebo pouze pravděpodobnými tvrzeními a těmi, které jsou spekulativní, založené na dohadech či šeptandě.
• Věrohodné zdroje mají opakovatelné nebo ověřitelné způsoby získávání informací. Fakt, který je možno ověřit, i když třeba ověřován nebyl, je obecně věrohodnější než ten, který ověřit nelze.
• Věrohodné zdroje inklinují k explicitnímu uvádění svých zdrojů. Citace jim připsané jsou věrohodnější než ty od „anonymních zdrojů“, zvláště když anonymní zdroje hovoří v souladu se svými (neznámými) zájmy.
• Obecně se preferuje citovat původní zdroj tvrzení, stejně jako důležité potvrzující zdroje. Je-li na výběr, je třeba dát při citování přednost věrohodnějším zdrojům před méně věrohodnými.
• Na druhou stranu je věrohodnost do jisté míry zastupitelná, i publikace podrobující se oponentuře obsahují chyby, profesionální publikace výrazně kolísají v kvalitě a podléhají vlastním úhlům pohledu, zdroje je tedy třeba hodnotit na základě specifických znaků.
• I když se uznávané a věrohodné zdroje víceméně překrývají, nelze jeden pojem nahradit druhým.
• Zdroj je věrohodnější ve své odborné oblasti než mimo ni.
• Jednotlivý zdroj zaměřující se na spolehlivost zahrnutím jednotlivých úhlů pohledu je obecně považován za věrohodnější než ty, které jsou zaměřeny na publikum v úzkém záběru své ideologie, stranického programu nebo úhlu pohledu.

Všimněte si, že sama Wikipedie dosud nevyhovuje všem kritériím věrohodnosti.

Na co se zaměřit

• Užívají sekundární zdroje více nezávislých primárních zdrojů?
• Nemají (politický) program, konflikt zájmů, ostrá stanoviska nebo jiný druh zaujatosti, který mohl zabarvit jejich zprávy? Nezapomeňte, že na konflikty zájmů nebývá vždy explicitně upozorněno a zaujatost nebývá pokaždé zcela evidentní. Samotné vyznávání ostrých stanovisek ještě neznamená, že zdroj nelze použít, ale wikipedisté by se měli vyhnout politickým skupinám známým svými extrémními názory. Takové skupiny lze použít pouze jako primární zdroje, tedy jako zdroje o sobě samých, o svých aktivitách a názorech a i to pouze opatrně a sporadicky. Extrémní skupiny nelze brát jako sekundární zdroje.
• Byli tam skutečně? Pečlivě rozlišujme mezi popisy událostmi očitých svědků a komentátorů. První jsou primárními zdroji, druzí sekundárními. Obě skupiny přitom mohou být věrohodnými zdroji.
• Zjistěte, co na vaše zdroje říkají jiní lidé.
• Informují vaše zdroje spolehlivě i o jiných faktech, jiných tématech? Porovnejte s dosavadními znalostmi.
• Mohou je ostatní wikipedisté zkontrolovat? Zdroje uvádíme kvůli čtenářům, proto musí být v principu dostupné. Pokud nejsou, nelze je nejspíš použít. Aby byly dostupné, nemusí být online, například přístup prostřednictvím knihovny je dostatečný.

Pozor na falešné autority

Dejte pozor na falešné nárokování si autority. Vyšší akademické tituly dávají autoritu pouze v oblasti, jíž se titul týká. I webové stránky s množstvím poznámek pod čarou mohou být zcela nevěrohodné. Je třeba si nejprve položit otázku: „Jaký je kredit a odborné znalosti lidí, kteří jsou za web odpovědní?“ Na webu může kdokoliv zveřejnit cokoliv.

Užívejte zdroje, jejichž tvůrci mají postgraduální tituly nebo prokazatelnou veřejně známou kvalifikaci v diskutované oblasti. Dobré pověsti se těší zdroje spojené s akademickými institucemi. Nejuznávanější v dané oblasti jsou vysokoškolské učebnice: očekává se, že jejich autoři mají široký, autoritativní záběr ve svém oboru. Tyto učebnice jsou často revidovány a usilují, aby byly autoritativním, směrodatným zdrojem. Učebnice nižších typů škol podobné ambice nemají, a protože jsou schvalovány ministerstvem, mohou podléhat politickým vlivům. Je však nutno stále pamatovat na skutečnost, že publikace nějakého tvrzení ve vysokoškolské učebnici není sama o sobě zárukou jeho pravdivosti či politické neutrality.

Výjimečná tvrzení vyžadují výjimečné důkazy

Existují signály, které by měly editory varovat a přimět k pečlivému a skeptickému posouzení zdrojů pro dané tvrzení.

• Překvapující nebo očividně důležitá tvrzení, která nejsou obecně známá.
• Překvapující nebo očividně důležité zprávy o posledních událostech, které nebyly pokryty seriózními zpravodajskými médii.
• Zprávy o postojích někoho, které vypadají, že neodpovídají jeho charakteru, jsou trapné, kontroverzní nebo proti zájmu, který dotyčný dříve hájil.
• Tvrzení nepodporovaná nebo v rozporu s převládajícím míněním příslušné akademické komunity. Buďte zvláště opatrní, pokud jejich zastánci říkají, že zde existuje spiknutí s cílem umlčet je.

Kontrola více zdrojů

Protože vědomá či nevědomá zaujatost není vždy evidentní, není dobré se spokojit s pouze jedním zdrojem. Nalezněte další a porovnejte je. Pokud souhlasí několik nezávislých zdrojů a nemají žádný závažný důvod být zaujatými nebo jsou jejich zaujatosti zjevně dány pouhým nedorozuměním, lze je považovat za věrohodné zdroje.

Různí analytikové mohou přijít k odlišným závěrům o předložených faktech, třebaže vyšli ze stejných primárních zdrojů. V praxi mnoho sekundárních zdrojů během výzkumů uznává a používá různé primární zdroje. Úmyslná a neúmyslná zaujatost a chyby nejsou vždy zcela zřejmé. Nejlepší cestou k jejich odhalení je porovnání s jinými sekundárními zdroji.

Mějte však na mysli, že píšeme jen o tom, co zveřejnily důvěryhodné publikace, i když by wikipedisté samozřejmě měli navíc hledat a používat co nejautoritativnější zdroje. Podle pravidla o nepřípustnosti vlastního výzkumu bychom neměli uvádět vlastní názory.

Co je to nezávislý sekundární zdroj?

Nezávislý sekundární zdroj nemá vlastní, individuální zájem na tématu, který by mohl být v konfliktu se zájmem pravdivě a nezaujatě informovat. Vytváří naopak mechanismy bránící tomu, aby se ze strany osob spolupracujících na vzniku díla do něj mohla jejich případná zaujatost či střet zájmů promítat. Nezávislé sekundární zdroje:

• mají oddělený redakční dozor a procesy kontroly faktů;
• tvůrci a osoby provádějící dozor při svém úsilí nespolupracují;
• nejspíš mají vlastní pohled na dostupné primární zdroje a vlastní úsudek při jejich vyhodnocování.

Zdroje dle způsobu publikace

Internetové nástěnky, wiki a příspěvky v Usenetu

Příspěvky na internetových nástěnkách, v Usenetu, na wiki (včetně cizojazyčných verzí Wikipedie) nebo zprávy zanechané na blozích by se neměly používat jako primární nebo sekundární zdroje. Částečně protože neexistuje cesta, jak zjistit autora textu a částečně protože zde neexistuje žádný redakční dohled nebo ověřování fakt třetí stranou. V případě wiki se navíc obsah článku může kdykoliv změnit. Výjimky jsou zmíněny v kapitole Díla publikovaná přímo autory.

Díla publikovaná přímo autory

Zdroj publikovaný přímo autorem je zveřejněný zdroj, který nebyl předmětem žádné formy nezávislého ověřování faktů a kde mezi autorem a publikací nestojí žádné další osoby. Mezi takové zdroje patří osobní weby nebo knihy vydané jako tzv. vanity press. Vytvořit web nebo zaplatit vlastní náklad může kdokoliv a poté tvrdit, že je v dané oblasti expertem. Z těchto důvodů knihy vydané na vlastní náklad, osobní weby a blogy z valné části nejsou akceptovatelné jako zdroje.

Výjimkou může být dobře známý profesionální výzkumník píšící o věcech z oblasti své odbornosti nebo dobře známý profesionální novinář vydávající vlastní materiál. Tyto lze v některých případech akceptovat jako zdroje, jestliže jejich práce byla dříve publikována v seriózních publikacích třetích stran a pokud píší pod vlastními jmény a nikoliv pod pseudonymy.

Wikipedisté by si však měli uvědomit dvě okolnosti:

1. je-li informace z blogu profesionálního výzkumníka (nebo jiného autorem vydaného zdroje) opravdu závažným sdělením, pravděpodobně jej zveřejnil nebo zveřejní i někdo jiný;
2. jde o informaci vydanou přímo autorem, která nebyla předmětem nezávislé formy ověřování faktů.

Obecně je lepší počkat, zda se nevyskytnou jiné zdroje, které si najdou čas na recenzi nebo komentář tohoto autorem přímo vydaného zdroje.

Zprávy anonymních jednotlivců nebo těch, co nemají žádné publikace nasvědčující jejich věrohodnosti, by neměly být vůbec citovány, dokud nebude jasné, že si získaly prestiž, a v tom případě mohou být zmíněny jako úhel pohledu.

Zdroje publikované přímo autory v článcích o nich samých

Materiál ze zdrojů publikovaných přímo autorem, ať už zveřejněných online nebo ve formě knihy či pamfletu, lze použít jako zdroje informací o nich samých v článcích o nich samých, neexistuje-li zde důvodná pochybnost o tom, kdo je napsal, a pokud materiál splňuje některý z následujících bodů:

• Je relevantní vůči významu osoby nebo, je-li materiál vydán skupinou nebo organizací, je relevantní vůči významnosti této skupiny nebo organizace.
• Není sporný, příkladem jsou základní životopisné informace. Na všechny informace ze zdrojů publikovaných samotnými autory je nutné nahlížet kritickým okem.

Mělo by rovněž platit, že zdroj:

• není přehnaně zaměřen na vlastní prospěch nebo sebechválu.
• se zabývá pouze předmětem a neobsahuje tvrzení o třetích stranách nebo událostech, které se jej netýkají.
• je předmětem ověřování jinými zdroji.

Materiál přímo publikovaný autorem by měl být vždy prezentován jako jeho úhel pohledu a ne obecný fakt, přinejmenším do doby než se najde nezávislé potvrzení tohoto materiálu. Pověst autora určuje, zda materiál vůbec dosáhne úrovně dostatečné významnosti.

Všeobecně platí, že jestliže je zdroj publikovaný přímo autorem věrohodný, pak ho jiné věrohodné zdroje budou citovat. Pokud tomu tak není, měli bychom se mu vyhnout.

Díla publikovaná přímo autory jako sekundární zdroje

Osobní weby, blogy, publikace vydané na vlastní náklad a další díla publikovaná přímo autory nelze použít jako sekundární zdroje.

To znamená, že by neměly být užívány jako zdroje informací o osobách nebo tématech jiných než o autorovi webu nebo knihy. Osobní weby nelze užívat jako sekundární zdroje – a jako primární zdroje jen s velkou obezřetností a ne jako jediný zdroj, je-li předmět článku kontroverzní – jsou totiž obvykle tvořeny neznámými jedinci, po nichž nikdo nekontroluje jejich práci. Mohou být neinformované, pomýlené, prosazující nějaký program, nedbalé, založené na šeptandě a podezřívavosti nebo dokonce pomatené; nebo naopak tvořené inteligentními, opatrnými lidmi snažícími se sdílet vědomosti se světem. Jen nezávislým ověřením jinými zdroji, které nesdílejí tentýž úhel pohledu, je možné poznat rozdíl.

Návštěva cizího osobního webu působí často jako online ekvivalent čtení nepodepsaného letáku na pouliční lampě a podle toho je třeba na ni nahlížet.

Politické a náboženské weby (včetně těch extremistických)

S weby a publikacemi politických, náboženských či obdobných skupin je třeba nakládat s opatrností, i když politická příslušnost a náboženská víra nejsou samy o sobě důvodem zdroje nepoužít.

Skupiny všeobecně známé jako extremistické, nebo dokonce teroristické, ať už politického, náboženského, rasistického nebo jiného charakteru, by nikdy neměly být ve Wikipedii užívány jako zdroje, leda jako primární zdroje, tedy smějí být použity jen v článcích pojednávajících o názorech těchto organizací. I pak by měly být používány s velkou opatrností a měly by být podpořeny dalšími zdroji.

Weby různých organizací

Při užití webů různých komerčních i nekomerčních organizací jako zdrojů je třeba opatrnosti. I když je organizace dobrým zdrojem informací o sobě samé, je zatížena obvyklou zaujatostí. Například Asociace leteckých výrobců ČR má jistě zájem na podpoře letectví, v rámci opatrnosti je proto třeba nezáviset pouze na ní, jsou-li k dispozici i jiné věrohodné zdroje, abychom byli schopni zachovat nezaujatý úhel pohledu. Při užití podobného webu jako zdroje je třeba zvýšené opatrnosti zejména v případě, že firma nebo organizace je kontroverzní.

Online zdroje vs. offline zdroje

Způsob publikace, na internetu, tiskem či jinak, samo o sobě nevypovídá o věrohodnosti zdrojů.

Zdroje dostupné na internetu jsou však lépe dostupné a poskytují proto pohodlnější možnost ověření informací. Proto je vhodné tištěné publikace, jejichž text je dostupný i na internetu, doplnit odkazem na online přístup. Výhodou citací tištěných zdrojů je jejich stabilní dostupnost (problém nefunkčních odkazů). Kromě toho podstatná část věrohodných, autorsky chráněných děl (knih a článků) na internetu dostupná není.

Velké jazykové modely

Velké jazykové modely jsou počítačové programy, které využívají hluboké učení a neuronové sítě ke generování smysluplného textu. Příkladem je ChatGPT. Výstupy podobných programů nicméně mohou obsahovat chybné či zavádějící informace, zahrnovat vlastní výzkum nebo porušovat autorská práva. Z tohoto důvodu se velké jazykové modely nepokládají za věrohodný zdroj a jimi generované texty lze publikovat teprve po jejich důkladném ověření a podložení věrohodnými zdroji, přičemž za ověřitelnost vloženého textu nese zodpovědnost jeho vkladatel. Neověřené texty vygenerované prostřednictvím velkých jazykových modelů budou posuzovány jako neozdrojovaná tvrzení a mohou být smazány.

Hledání dobrých zdrojů může vyžadovat jisté úsilí

Dokud nebude více autorů publikovat online a nebude nahráno více materiálu, velká část nejvěrohodnějších a nejinformativnějších zdrojů bude stále dostupná jen v tištěné podobě. Nelze-li najít dobré zdroje na webu, zkuste místní knihovnu nebo knihkupectví. Hlavní univerzitní knihovny obvykle obsahují větší sbírky než knihovny městské.

Kontrola fakt a referencí může být časově náročná. Vaše místní veřejná nebo univerzitní knihovna nemusí mít na skladě dílo, které cituje článek. Většinou lze knihu získat skrze meziknihovní výpůjčku, ale to může zabrat celé týdny. Naštěstí existují nástroje jako Google Books, “search inside!” od Amazon.com, Internet Archive’s Million Book Project a Making of America Michiganské univerzity, které dovolují prohledávat obsah tisíců knih. Podobné na předplatném založené systémy mohou být dostupné ve veřejných, fakultních nebo univerzitních knihovnách.

Tyto databáze jsou velmi mocným nástrojem na kontrolu fakt a citací ve Wikipedii. Lze je prohledávat stejným způsobem, jako jsme zvyklí u internetových vyhledávačů. Je-li kniha již v databázi, vyhledávací stroj ji nalezne. Pokud ne, stále je možné nalézt jiný zdroj, který pojednává o hledané knize. Při vyhledávání zdrojů k tématu vložte tolik klíčových slov, na kolik si jen vzpomenete. Vyhledávač zobrazí seznam stránek obsahujících tyto termíny. Obvykle je tak možné ověřit kontrolovaný fakt nebo nalézt důležitý úhel pohledu, který dosud v článku na Wikipedii uveden není.

Při užívání těchto služeb nezapomeňte nalézt veškeré dostupné informace kliknutím na odkazy typu „O knize“ (About the Book). To by mělo dovolit shromáždit citace stejným způsobem, jako by šlo o tištěnou publikaci. Je-li uvedeno ISBN, nezapomeňte jej zahrnout do článku. Přes odkaz z něj se většinou lze dostat přímo na příslušnou knihu, protože některé z výše uvedených služeb zobrazují jen vybrané materiály z knih, které mají dostupné online.

Poznámka: Služby jako Google Books často obsahují jen neopravený text získaný pomocí OCR. Je to zvláště markantní, obsahoval-li text jména nebo slova s diakritikou, pro která pak vyhledávače často nedávají žádné výsledky. To lze obejít, pokud budeme kromě žádoucích termínů vyhledávat také jejich ekvivalenty vzniklé typickými chybami OCR.

Speciální stránka na Wikipedii Zdroje knih (Book sources) čtenářům umožňuje po kliknutí na číslo ISBN citované knihy hledat knihu v mnoha databázích knihoven a specializovaných maloobchodů. Například citace:

NĚMCOVÁ, Božena, Babička, Šimon Ryšavý (Brno 2005), ISBN 80-86137-30-9

dovoluje uživatelům kliknutím na číslo vyhledat knihu v databázi Národní knihovny a dalších.

České a cizojazyčné zdroje

Protože toto je česká Wikipedie, uvádíme kvůli pohodlí našich čtenářů česky psané zdroje, jak je to jen možné, a měli bychom je vždycky upřednostňovat před zdroji v cizích jazycích (za předpokladu stejné kvality a věrohodnosti). Například není vhodné používat jako zdroj článek v cizojazyčných novinách, pokud existuje ekvivalentní článek v česky psaných novinách. Cizojazyčný zdroj lze však akceptovat v zájmu ověřitelnosti (doklad tvrzení), přičemž podléhá stejným kritériím jako zdroj v českém jazyce.

Pamatujte, že překlady jsou zdrojem chyb, ať už je prováděl wikipedista, nebo profesionální překladatel. V principu bychom čtenáři měli umožnit, aby si sám ověřil, co říkal původní materiál, zda byl publikován spolehlivým zdrojem a zda byl správně přeložen.

Je-li tedy původní materiál v jiném jazyce než českém:

• je-li zdroj přímo citován, obecně preferujeme překlad publikovaný před překladem, který zhotovil editor;
• pokud wikipedista použije vlastní překlad nečeského zdroje jako citátu v článku, měl by rovněž uvést originální (původní) cizojazyčnou citaci, aby čtenář mohl porovnat, co říkal původní zdroj, a prověřit přesnost překladu.

Tematické oblasti a jejich specifika

Historie

Historický výzkum zahrnuje shromáždění původních nebo „primárních“ dokumentů (což je práce knihoven nebo archívů), jejich pečlivé prostudování a interpretace v souvislosti se závažnějšími historickými událostmi a jevy. Výzkum musí být kvůli ověřitelnosti založen na primárních dokumentech. V posledních desetiletích byl umožněn snadný přístup k mnoha primárním dokumentům (jako jsou dopisy nebo listiny historických osobností), některé byly vydány ve vázaných publikacích nebo vystaveny online. Například projekt Jefferson Papers v Princetonu, který začal v roce 1950, už publikoval 32 děl, čímž se dostal do února 1801. Většinou se však primární zdroje zpřístupňují online, příkladem jsou London Times, New York Times a další velké deníky. Některé jsou chráněné a lze k nim přistoupit jen skrze knihovny; jiné jako systém Kramerius Národní knihovny jsou otevřeny veřejnosti.

U mnoha témat existují různé interpretační školy, užívající týchž dokumentů a fakt, ale různými systémy jejich vyhodnocování docházejí k odlišným výsledkům. Dobrým vstupním bodem jsou: scholar.google.com a books.google.com a (přes knihovny) dvě abstraktní služby ABC-CLIO American: History and Life (pro články v časopisech a recenze knih pojednávajících o USA a Kanadě) a Historical Abstracts (pro zbytek světa). Ve vědeckovýzkumných knihovnách lze najít průvodce autoritativními zdroji. Nejužitečnější je The American Historical Association's Guide to Historical Literature od Mary Beth Norton a Pamely Gerardi, svazek 2 (1995). Jedná se o poznámkami opatřenou bibliografii autoritativních zdrojů ve všech oblastech historie. Uživatelé často musí k získání knih užívat meziknihovní výpůjční službu, takže krátké poznámky předem objasňující hodnotu a nezaujatost knihy jsou velmi užitečné.

Existuje mnoho zdrojů historických informací, ale jejich vážnost kolísá. Posledním trendem je rozvoj specializovaných encyklopedií na historická témata. Jsou editovány experty, kteří psaním článků pověřují vědce a každý článek ověřují a podrobují kontrole kvality. Pro účely Wikipedie je lze považovat za autoritativní. Všeobecné encyklopedie jako Encyclopedia Britannica nebo Encarta občas mají označené autoritativní články s referencemi, které napsali specialisté. Nepodepsaná hesla jsou však psána skupinami nezávislých pracovníků a je třeba s nimi nakládat obezřetně.

Vysokoškolské učebnice jsou aktualizovány každé dva roky, hodnoceny mnoha odborníky a obvykle se snaží držet krok s posledními vědeckými poznatky, na druhé straně jsou však často bez poznámek a obvykle nevysvětlují historiografické debaty. Středoškolské učebnice se nepokoušejí být autoritativními zdroji a wikipedisté by se jim měli vyhnout. Každé místo má dnes svého průvodce, který obvykle obsahuje v kostce dějiny dané oblasti, drtivá většina se však nepokouší být autoritativní.

K mnoha historickým tématům existují memoáry nebo ústní historky, k nimž odborníci přihlížejí s opatrností, neboť jsou naplněny příběhy, které si lidé přáli zapamatovat – a na které si vzpomněli a zapsali je, aniž by je srovnali s dobovými záznamy. Wikipedisté by je měli používat opatrně.

Veřejnost většinou čerpá povědomí o historii z románů, filmů, televizních pořadů nebo cestovních průvodců z různých míst. Tyto zdroje jsou plné pověstí, pomluv a nepravdivých nebo přehnaných příběhů. Mají tendenci předkládat historii v růžových barvách, heroicky líčit role známých osobností. Každý wikipedista je schopen nalézt mnohem autoritativnější zdroje.

Přírodní vědy, matematika a lékařství

Citujte vědecké publikace, které procházejí ověřováním, a sledujte konsenzus ve vědecké společnosti

Vědecké články jsou nejlepším místem, kde najít primární zdroje – články o experimentech, včetně lékařských studií. Jakýkoliv seriózní vědecký časopis podstupuje ověřování. Mnoho článků je z takových časopisů vyloučeno, protože jen vyjadřují názor autora nedůležitého nebo sporného výzkumu. Především dejte pozor na materiál z časopisů, které neověřují materiál z jiných oblastí.

Je potřeba prezentovat převažující vědecký konsenzus, který lze najít v posledních autoritativních revizích článků nebo učebnic a některých typech monografií. Wikipedie má kromě toho nezaujatě a vyváženě prezentovat významné teorie a empirickou oprávněnost pro každý myšlenkový proud s odkazy na publikované zdroje, jednotlivé články v časopisech nebo na jednotlivé teorie zastávané jednotlivými výzkumníky. Fakt, že je tvrzení publikováno v časopise podstupujícím oponenturu, jej ještě nečiní pravdivým. I dobře navržený experiment nebo studie může vrátit špatné výsledky nebo vystavit oběti úmyslnému podvodu. Dovolte čtenáři, aby si uvědomil nejistotu nebo kontroverznost.

Ve vědeckých tématech se vyhněte citování bulvárního tisku

Bulvární tisk obecně nepopisuje dobře vědecká témata. Články v novinách a populárních časopisech obvykle postrádají kontext k posouzení experimentálních výsledků. Mají tendenci příliš zdůrazňovat jistotu výsledků, kupříkladu nový testovací lék prezentují jako „objev léčby“ nemoci. Noviny a časopisy také často publikují články o vědeckých výsledcích dříve než projdou odborným posouzením nebo otestováním jinými experimentátory. Inklinují rovněž k neadekvátnímu informování o metodologii vědecké práce nebo stupni experimentální chyby. Bulvární noviny a časopisy proto všeobecně nelze považovat za hodnověrné zdroje pro články na vědecká a lékařská témata.

K čemu tedy mohou články o vědeckém výzkumu z bulvárního tisku sloužit? Nejužitečnější věcí je často jméno vedoucího výzkumníka projektu a název jeho instituce. Například novinový článek citující Joe Smithe z Woods Hole Oceanographic Institution týkající se reakce velryb na sonar dává dobré vodítko, kde hledat dále: vyhledejme si práci tohoto člověka. Mnohem lepší než citovat novinový článek je citovat publikované vědecké práce.

Které vědecké časopisy jsou renomované?

Jednou z metod, jak určit, které časopisy se těší mezi vědci největší vážnosti, je podívat se na impakt faktor, který sleduje, jak často je daný časopis citován v článcích jiných publikací. Je však nutno si uvědomit, že tyto ukazatele citovanosti se mohou různit pro rozdílné akademické oblasti a specializace. Časopisy jako Nature nebo Science (neplést s česky vydávaným populárně-vědeckým časopisem VTM Science) patří mezi celosvětově nejuznávanější vědecké časopisy se všeobecným zaměřením, přestože existují i jiné žurnály (specializované či přehledové), které mají impakt faktor vyšší. Nezapomeňte, že i renomovaný časopis občas může oznámit odvolání dříve zveřejněného experimentálního výsledku. Články jsou sice pečlivě prověřovány několika recenzenty (obvykle předními odborníky v oboru), ale v případě falšování experimentálních prací je často mimo jejich možnosti pravdivost článku ověřit.

Předběžné tisky v arXiv a abstrakty konferencí

Na webu stále narůstá počet zdrojů publikující předtisky článků nebo abstrakty konferencí, mezi nejpopulárnější patří arXiv. Tyto weby nepodrobují svůj publikovaný materiál žádné editorské kontrole. Předtisky z ArXivu (nebo podobné) a abstrakty konferencí je z tohoto důvodu nutno považovat za publikované přímo autory, protože nebyly publikovány třetími stranami, a jako s takovými je třeba s nimi nakládat. Podívejte se na jednu z předchozích kapitol o dílech publikovaných přímo autory. Většina z nich je také primárními zdroji, s nimiž je třeba nakládat opatrně, jak je popsáno v různých kapitolách tohoto doporučení.

Výzkumníci mohou publikovat v arXiv z různých důvodů: aby ustavili prvenství v dané oblasti, aby zpřístupnili vědecké komunitě nové metody v mezidobí, kdy publikace prochází peer review, posouzením jinými odborníky v oboru (třeba v matematice jde o obzvlášť zdlouhavý proces), nebo aby zpřístupnili své výsledky širšímu okruhu čtenářů (přístup ke článkům je často vydavatelem vysoce zpoplatněný a tím pro řadu čtenářů nedostupný, předtisky jsou dostupné zdarma). Ale někdy také aby publikovali dílo odmítnuté několika časopisy nebo aby se vyhnuli posouzení práce pochybné kvality. Wikipedisté by si měli být vědomi, že předtisky v těchto sbírkách, jako je arXiv, mohou ale nemusí být akceptovány časopisem, pro který byly napsány – v řadě případů byly napsány čistě pro arXiv a o jejich další publikaci se nikdy neuvažovalo. Podobně materiál prezentovaný na konferenci nemusí mít hodnotu publikace ve vědeckém časopise.

Hodnotící experimenty a studie

Existují techniky, které vědci užívají k eliminování systematických chyb a k usnadnění ověření svých výsledků. Je dobré si všímat, zda byly používány kontrolní experimenty (jako je podávání placeba kontrolní skupině) a dvojitě slepé metody v lékařských studiích. Měly by být dostupné jak detaily o plánu a provedení experimentu, tak i hrubá data. Důvěryhodné studie neobsahují jen pouhé závěry.

Statistiky

Statistické informace jsou snadno a často dezinterpretovány veřejností, politiky, novináři, ale také vědci. Měly by být prověřovány a vysvětleny s nejvyšší opatrností s odkazy na zveřejněné zdroje. Jejich interpretace by neměla být vlastním výzkumem wikipedistů.

Podívejte se na anglické články en:Misuse of statistics, en:Opinion poll a en:Statistical survey popisující obvyklé chyby a zneužití.

Právo

Je důležité si uvědomit, že zde existují právní zvyklosti, které stejně jako zákony platí jen v jejich vlastních jurisdikcích. Kvůli rozdílům mezi různými jurisdikcemi mají názory místních expertů obecně přednost před názory vnějších komentátorů.

Při psaní o právních textech je obecně lepší citovat z těchto textů nebo citovat uznávané právníky, než citovat z novinových zpráv, přestože zprávy z dobrých novin lze také akceptovat. Žurnalisté píšící do novin obvykle nestudovali právo, na druhé straně mají obvykle přístup k širšímu spektru právních expertů, než typický právník. Při zvažování kvality zprávy je proto relevantní posuzovat, jak kvalitně byly pokryty dřívější právní kauzy, a to jak konkrétním novinářem, tak i celými novinami.

Populární kultura a fikce

Články zaměřené na populární kulturu a fikci musí být založeny na věrohodných zdrojích stejně jako jiné články. Vzhledem k podstatě tématu nemohou být diskutovány v tomtéž akademickém kontextu jako věda, právo, filosofie a tak dále. Osobní weby, wiki a příspěvky na nástěnkách časopisů, v Usenetu a na blozích samozřejmě není možné užívat jako sekundární zdroje. Je třeba pracovat velmi opatrně s informacemi, které o sobě šíří sám autor nebo interpret, jeho příznivci, nebo naopak odpůrci. Jsou to primární zdroje, které bývají zatížené osobním pohledem a nelze je považovat za obecně objektivní. Podobně je třeba opatrně zacházet s informacemi z bulvárních médií, které mají obvykle za cíl především bavit, nikoli informovat své čtenáře.

Související články

• Wikipedie:Nezaujatý úhel pohledu
• Wikipedie:Žádný vlastní výzkum
• Wikipedie:Ověřitelnost
• Wikipedie:Reference
• Wikipedie:WikiProjekt Zdrojování/Zdroje