Karl-Adolf Hollidt: Porovnání verzí

Karl-Adolf Hollidt
Karl-Adolf Hollidt
Narození	28. dubna 1891 nebo 25. dubna 1891; Špýr
Úmrtí	22. května 1985 (ve věku 94 let); Siegen
Povolání	voják
Ocenění	Kříž cti; Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 7. 2016, 12:36

Karl-Adolf Hollidt (28. dubna 1891, Speyer blízko Mannheimu – 22. května 1985, Siegen ve Westfálsku) byl generálplukovník německého Wehrmachtu.

Kariéra

Do Německé císařské armády vstoupil v roce 1909. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u pěchoty. Po válce zůstal v Reichswehru, kde zastával nižší velitelské funkce. V dvacátých letech působil v ústředních vojenských institucích a ve vyšších štábech. Od prosince 1933 velel praporu a v březnu 1935 se stal náčelníkem štábu vojenské oblasti velení 1 a od října téhož roku, do listopadu 1938 byl na stejné funkci u I. armádního sboru. Zároveň se podílel na plánu Červeno-Zelený "Fall Rot-Grün"(obsazení Československého pohraničí) jako náčelník plánovačů při štábů vrchního velení. Koncem roku 1938 je mu svěřeno velení nad 52. pěší divizí, u které zůstává až do začátku 2. světové války.

V průběhu polské kampaně byl v září jmenován náčelníkem štábu 5. armády a po jejím skončení se v říjnu stal náčelníkem štábu Hlavního velitelství Východ. Během bitvy o Francii, byl v polovině května 1940 jmenován opět do funkce náčelníka štábu u 9. armády. Od října téhož roku velí 50. pěší divizi, se kterou se účastní Operace Barbarossa pod 11. armádou na jižní Ukrajině a později na Krymu pod von Mansteinem.

V lednu 1942 byl jmenován velitelem XVII. armádního sboru u Skupiny armád B (von Weichs), u kterého zůstává s přestávkou až do 23. listopadu, kdy bylo z velitelství jeho sboru, vytvořeno velitelství armádní skupiny Hollidt pod Skupinou armád Don (von Manstein). Tato armádní skupina sdružila zbytky rumunských a německých vojsk, na západní straně od ohbí řeky Don, po sovětské Operaci Uran. Právě jeho armádní skupina byla určena spolu s 4. tankovou armádou (Hoth), k osvobození 6. armády u Stalingradu, ale nedostatečná síla a pokračující nápor na úseku jeho skupiny, zcela znemožnila přejít koncem roku 1942 do ofenzívy. Již v lednu 1943, byla jeho skupina nucena ustupovat dále na západ aby ji nestihl podobný osud jako obklíčenou Paulusovu armádu. 6. března, víc jak měsíc po skončení bitvy u Staligradu, byla skupina armád Hollidt přejmenována na novou 6. armádu. Během bojů na východní Ukrajině v první polovině roku 1943 bránila 6. armáda úsek u Azovského moře na řece Mius. Později byla jeho armáda přesunuta pod Skupinu armád A (von Kleist), kde bránila dolní tok Dněpru a přístupy na Krymský poloostrov, při kterých armáda opět utrpěla těžké ztráty v zimě 43-44.

Sám Hollidt se nechal z velení armády 22. listopadu 1943 uvolnit na zdravotní dovolenou a po uzdravení přešel v dubnu 1944 do zálohy OKH. Od února 1945 zastával organizační funkce v západním Německu, kde byl v Ruhrské kapse zajat v dubnu Američany. Po válce byl v roce 1948 souzen v Norimbeským procesu, za válečné zločiny a odsouzen na pět let, ale již 22. prosince 1949 byl propuštěn.

Povýšení & Vyznamenání

Data povýšení

Fahnenjunker-Unteroffizier - 25. listopad 1909
Fähnrich - 22. březen 1910
Poručík - 16. listopad 1910
Nadporučík - 22. březen 1915
Kapitán - 22. březen 1918
Major - 1. únor 1930
Podplukovník - 1. únor 1932
Plukovník - 1. leden 1935
Generálmajor - 1. duben 1938
Generálporučík - 1. duben 1940
Generál pěchoty - 1. únor 1942
Generálplukovník - 1. září 1943

Vyznamenání

Železný kříž II. třídy - 9. září 1914
Železný kříž I. třídy - 18. říjen 1916
Spona k železnému kříži II. třídy - 30. květen 1940
Spona k železnému kříži I. třídy - 7. červen 1940
Rytířský kříž - 8. září 1941
Medaile za zimní bitvu 1941-1942 - 1942
Medaile Krymský štít - 1942
Královský rumunský řád Michaela udatného III. třídy - 19. září 1942
Rytířský kříž s dubovou ratolestí - 17. květen 1943

Fotografie

Externí odkazy

[2]

Literatura

Ztracená Vítězství - Erich von Manstein

Šablona:Generálplukovníkové nacistického Německa

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Do Německé císařské armády vstoupil v roce [[1909]]. V [[první světová válka|první světové válce]] sloužil jako nižší důstojník u pěchoty. Po válce zůstal v [[Reichswehr]]u, kde zastával nižší velitelské funkce. V dvacátých letech působil v ústředních vojenských institucích a ve vyšších štábech. Od prosince [[1933]] velel praporu a v březnu [[1935]] se stal náčelníkem štábu vojenské oblasti velení 1 a od října téhož roku, do listopadu [[1938]] byl na stejné funkci u I. [[armádní sbor|armádního sboru]]. Zároveň se podílel na plánu Červeno-Zelený ''"Fall Rot-Grün"''(obsazení [[Československo|Československého]] pohraničí) jako náčelník plánovačů při štábů vrchního velení. Koncem roku 1938 je mu svěřeno velení nad 52. pěší [[Divize (vojenství)|divizí]], u které zůstává až do začátku [[druhá světová válka|2. světové války]].
 V průběhu [[invaze do Polska (1939)|polské kampaně]] byl v září jmenován náčelníkem štábu 5. armády a po jejím skončení se v říjnu stal náčelníkem štábu Hlavního velitelství Východ. Během [[bitva o Francii|bitvy o Francii]], byl v polovině května [[1940]] jmenován opět do funkce náčelníka štábu u 9. armády. Od října téhož roku velí 50. pěší divizi, se kterou se účastní [[Operace Barbarossa]] pod 11. armádou na jižní [[Ukrajina|Ukrajině]] a později na [[Krym]]u pod [[Erich von Manstein|von Mansteinem]].
 V lednu [[1942]] byl jmenován velitelem XVII. armádního sboru u Skupiny armád B ([[Maximilian von Weichs|von Weichs]]), u kterého zůstává s přestávkou až do 23. listopadu, kdy bylo z velitelství jeho sboru, vytvořeno velitelství armádní skupiny Hollidt pod Skupinou armád Don (von Manstein). Tato armádní skupina sdružila zbytky rumunských a německých vojsk, na západní straně od ohbí řeky [[Don]], po sovětské [[Operace Uran|Operaci Uran]]. Právě jeho armádní skupina byla určena spolu s 4. tankovou armádou ([[Hermann Hoth|Hoth]]), k osvobození 6. armády u [[Volgograd|Stalingradu]], ale nedostatečná síla a pokračující nápor na úseku jeho skupiny, zcela znemožnila přejít koncem roku 1942 do ofenzívy. Již v lednu [[1943]], byla jeho skupina nucena ustupovat dále na západ aby ji nestihl podobný osud jako obklíčenou [[Friedrich Paulus|Paulusovu]] armádu. 6. března, víc jak měsíc po skončení [[bitva u Stalingradu|bitvy u Staligradu]], byla skupina armád Hollidt přejmenována na novou 6. armádu. Během bojů na východní Ukrajině v první polovině roku 1943 bránila 6. armáda úsek u [[Azovské moře|Azovského moře]] na řece [[Mius]]. Později byla jeho armáda přesunuta pod Skupinu armád A ([[Ewald von Kleist|von Kleist]]), kde bránila dolní tok [[Dněpr]]u a přístupy na Krymský poloostrov, při kterých armáda opět utrpěla těžké ztráty v zimě 43-44.
@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 == Literatura ==
 * Ztracená Vítězství - [[Erich von Manstein]]
 {{Generálplukovníkové nacistického Německa}}
@@ Řádek 62: / Řádek 62: @@
 [[Kategorie:Úmrtí 1985]]
 [[Kategorie:Nositelé rytířského kříže železného kříže]]
-[[Kategorie:Generálplukovníkové nacistického Německa]]
+[[Kategorie:Generálplukovníci nacistického Německa]]
 [[Kategorie:Vojevůdci druhé světové války]]
 [[Kategorie:Muži]]