Zpovědní tajemství
Zpovědní tajemství je charakteristický rys křesťanské tradice a současně kompetence duchovního křesťanské církve. Týká se svátosti zpovědní, v katolické církvi jedné ze sedmi svátostí.
Podle Zákona č. 3/2002, o církvích a náboženských společnostech, jsou stanovena tzv. zvláštní práva církví a náboženských společností. Mezi ně patří i právo na zpovědní tajemství. Je zárukou toho, že penitentem (hříšníkem) vyznaný skutek nebude nikde šířen a kněz jej nebude nikomu veřejně ani soukromě oznamovat. (Toto právo mají i některé církve a náboženské společnosti, které nemusejí nutně považovat zpověď za svátost - užívá se obvykle termínu pastorační rozhovor.) Podle CIC, kodexu kanonického práva, kánonu 983 je „svátostné zpovědní tajemství ... neporušitelné; proto nesmí zpovědník nic vyzradit na kajícníka ani slovem ani žádným jiným způsobem a z žádného důvodu. – Povinností zachovat tajemství je vázán také tlumočník, pokud ho bylo použito, a také všichni ostatní, kteří se z vyznání jakýmkoliv způsobem dověděli o hříších.“
Viz Jan Nepomucký.
