Jan Arnošt Nasavsko-Weilburský

Jan Arnošt Nasavsko-Weilburský
	hrabě nasavsko-weilburský; kníže nasavsko-weilburský
Narození	13. června 1664; Weilburg
Úmrtí	27. února 1719 (ve věku 54 let); Heidelberg
Manželka	Marie Polyxena Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburská
Potomci	Fridrich Ludvík Nasavsko-Weilburský; Karel August Nasavsko-Weilburský; Marie Polyxena Nasavsko-Weilburská; Johana Luisa Nasavsko-Weilburská; Karel Arnošt Nasavsko-Weilburský; Jindřich Ludvík Nasavsko-Weilburský; Magdaléna Henrietta Nasavsko-Weilburská; Albertina Nasavsko-Weilburská
Dynastie	Nasavští
Otec	Fridrich Nasavsko-Weilburský
Matka	Kristýna Alžběta ze Sayn-Wittgensteinu
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Arnošt Nasavsko-Weilburský (13. června 1664 Weilburg – 27. února 1719 Heidelberg) byl císařský vrchní polní maršál, v letech 1675 až 1688 hrabě a od roku 1688 do své smrti kníže nasavsko-weilburský.

Život

Jan Arnošt se narodil jako nejstarší syn hraběte Fridricha Nasavsko-Weilburského (1640–1675) a Kristýny Alžběty ze Sayn-Wittgensteinu (1646–1678). Po smrti rodičů byl jeho regentem hrabě Jan Nasavsko-Idsteinský a po jeho smrti hrabě Jan Ludvík Nasavsko-Ottweilerský.

V červenci 1679 začal Jan Arnošt studovat na univerzitě Tübingen. V letech 1681 až 1682 pobýval u dvora francouzského krále Ludvíka XIV. ve Versailles.

Jan Arnošt se stal jediným vládcem Nasavska-Weilburgu, když byl jeho mladší Fridrich v roce 1684 zabit při obléhání Budína. Jeho území na levém břehu Rýna byla obsazena Francií a vrátila se mu až po smlouvě z Rijswijku v roce 1697.

Jan Arnošt měl významnou vojenskou kariéru. V roce 1684 velel pluku dragounů ve službách hesensko-kasselského lankraběte. Na počátku devítileté války v roce 1688 bránil Koblenz. Později se účastnil obléhání Mohuče (1689), bitvy u Fleurus (1690) a bitvy u Landenu (1693).

V září 1696 vstoupil jako generál do služeb falckého kurfiřta, čímž rozzuřil svého bývalého chlebodárce Karla I. Hesensko-Kasselského. Po smlouvě z Rijswijku se Jan Arnošt stal guvernérem falckého města Düsseldorf.

V roce 1701 vypukla válka o španělské dědictví, Jan Arnošt postavil armádu a účastnil se úspěšného obléhání Laudau (1702) a následného pronásledování armády francouzského maršála Tallarda. Za tento úspěch byl jmenován císařským generalfeldmarschallem.

Když Evžen Savojský pochodoval v roce 1703 do Bavorska proti francouzskému maršálovi Villarsovi, zůstal Jan Arnošt na Rýně bránit Landau proti Tallardovi. To vedlo 15. listopadu 1703 k bitvě u Speyerbachu. Byla to strašná porážka. Jan Arnošt ztratil 8000 mužů včetně svého nejstaršího syna Fridricha Ludvíka. Poté Jan Arnošt již nikdy nebojoval ve velké bitvě a v roce 1706 opustil aktivní službu. Do roku 1716 byl großhofmeisterem falckého kurfiřtství, poté se vrátil do Weilburska, kde 27. února 1719 ve věku 54 let v Heidelbergu zemřel.

Stavební činnost

Na počátku 18. století zahájil Jan Arnošt přestavbu svého sídla na zámku Weilburg z renesančního paláce na barokní komplex a nechal jej rozšířit o oranžerie, stáje, kostel a terasové zahrady.

Manželství a potomci

Jan Arnošt se 3. dubna 1683 v osmnácti letech oženil s o dva roky starší Marií Polyxenou Leiningensko-Dagsbursko-Hartenburskou (7. února 1662 – 22. dubna 1725). Měli spolu devět dětí: