Turkobijec
Turkobijec je tradiční označení evropských křesťanských panovníků a vojevůdců, kteří dosáhli výrazných úspěchů při bojích proti pronikání Osmanské říše do Evropy (od 14., ale hlavně v 17. a 18. století) a při zatlačování této mocnosti zpět.
V české literatuře 19. století byli jako turkobijci nazýváni balkánští Slované, zejména Černohorci.[1]
Za největší z turkobijců jsou považováni:[zdroj?]
- Jan III. Sobieski, poslední z velkých polských králů, který vedl s Turky válku po většinu svého života a v bitvě u Vídně zastavil jejich expanzi do nitra Evropy.
- Princ Evžen Savojský, generalissimus vojsk rakouských Habsburků, který připravil Turkům zdrcující porážky u Zenty, Sarajeva, Petrovaradína a Bělehradu a natrvalo je vyhnal z Uherska a Sedmihradska.
Úřadující francouzský prezident Emmanuel Macron byl kvůli vytrvalé kritice zahraniční politiky Turecka označen za největšího turkobijce v EU.[2]
Další velcí turkobijci
[editovat | editovat zdroj]
- János Hunyadi
- Adolf Schwarzenberg
- Karel V. Lotrinský
- Ludvík Bádenský
- Maxmilián II. Emanuel
- Ernst Gideon von Laudon
- Raimund hrabě Montecuccoli
- Jan Špork
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Eliška Krásnohorská: Černohorská kolébavka. Světozor. 17/1880, s. 195. Dostupné online.
- ↑ NOVÁK, Martin. Macron je největším turkobijcem v EU. Je neschopný a nemá nám co kázat, říká Erdogan. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2020-10-02 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online.
