Věznice Butyrka
| Věznice Butyrka | |
|---|---|
 Pohled na komplex Butyrka ze sousední výškové budovy. V popředí lze rozeznat jednu ze strážních věží původní pevnosti. | |
| Účel stavby | |
věznice | |
| Základní informace | |
| Stavebník | Petr I. Veliký |
| Poloha | |
| Adresa | Moskva,  Rusko |
| Souřadnice | 55°47′5,53″ s. š., 37°35′37,39″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 7710531000 |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Věznice Butyrka (rusky Бутырка, Бутырская тюрьма) je věznice v Tverském okresu v centru Moskvy v Rusku. V carském Rusku sloužila jako ústřední tranzitní věznice. V éře Sovětského svazu (1917–1991) zde bylo vězněno mnoho politických vězňů. Od roku 2022 je Butyrka stále největší moskevskou vazební věznicí. Přetrvávajícím problémem je její přeplněnost.
Dějiny
Pevnost Butyrka byla vystavěna zřejmě v průběhu 17. století poblíž Butyrské městské brány (Бутырская застава / Butyrskaja zastava). Tehdejší stavba byla navržena architektem Matvejem Kazakovem během regentské vlády Kateřiny II. Veliké a byla postavena roku 1782 na místě věznice jako pevnost. Věže staré pevnosti v době panování Petra I. Velikého sloužily jako vězení pro rebelující strelce, později pro stovky účastníků polského Lednového povstání z roku 1863, a také pro členy hnutí narodniků roku 1883 a účastníků Morozovova povstání z roku 1885. Věznice Butyrka byla věhlasná svými brutálními podmínkami, a jakýkoli protest byl násilně potlačen.
Během únorové revoluce moskevští vzbouření dělníci osvobodili z Butyrky všechny politické vězně. Po říjnové revoluci již Butyrka zůstala politickým vězením a pro mnoho odsouzených byla přestupní stanicí do gulagů. V době bolševických čistek bylo v Butyrce (s kapacitou 1000 vězňů) údajně až 30 000 vězňů, tzn. 275 osob v cele s 25 lůžky. (Joszef Lengyel, 1938)
Podle organizace Memorial bylo po druhé světové válce až do Stalinovy smrti v roce 1953 na 7000 osob v Butyrce zastřeleno. Z toho byla asi tisícovka Němců, kteří byli po zpopelnění v tehdy jediném moskevském krematoriu pohřbeni v masových hrobech na Donském hřbitově.
Životní podmínky
Varlam Šalamov v jedné ze svých povídek píše, že na Butyrce je v létě nesmírné horko; Eduard Limonov ve svém dramatu Smrt v policejním voze s tím jednoznačně souhlasí. Říká, že s pádem sovětského režimu se přeplněnost stala skutečným problémem; v celách určených pro deset lidí je více než sto vězňů. Většina z nich jsou politicky nespolehliví podřízení z Kavkazu. Jelikož problém představují epidemie, dozorci se snaží zaplnit cely výhradně lidmi s AIDS nebo s tuberkulózou; to však problém příliš neřeší, protože mnoho vězňů užívá drogy a na každé cele je nanejvýš jedna jehla. Vězni jsou navíc k soudu přiváženi v přeplněných policejních vozech, takže jsou zdraví vězni vystavováni tuberkulóze.
Butyrka má svůj vlastní slang: dozorcům se říká "menty" (rusky менты), vězňům "pacany" (пацаны) a brát drogy je "vmazaťsja" (вмазаться). Hojně se používá slovo "chuj" (хуй). Od roku 1995 je zde povolena televize.
Významní vězni
- Fabijan Abrantovič, katolický kněz a aktivista za nezávislost z Běloruska
- Anna Abrikosová, jeptiška dominikánského řádu a významná osobnost katolické církve v Rusku
- Andrej Alexejevič Amalrik, ruský historik a známý disident 60. let; autor knihy „Přežije Sovětský svaz rok 1984?“
- Władysław Anders, polský generál a předseda vlády
- Valerij Asratjan, sériový vrah, popravený v roce 1996
- Isaak Babel, spisovatel, zabit roku 1940
- Aron Baron, ukrajinský anarchista
- Mieczysław Boruta-Spiechowicz, polský generál a jeden z vůdců protikomunistické opozice v 70. letech 20. století.
- Alichan Nurmuchamedovič Bukejchanov, kazašský politik
- Walerian Czuma, polský generál
- Felix Dzeržinskij, zakladatel a velitel ruské Čeky
- Vladimir Fjodorovič Džunkovskij, ruský politik
- Juli-Joel Edelstein (hebrejsky: יולי-יואל אדלשטיין, rusky: Ю́лий Ю́рьевич Эдельште́йн) je izraelský politik. Jeden z nejvýznamnějších odpůrců v Sovětském svazu, od roku 2013 předseda Knesetu.
- Leonid Ivanovič Fjodorov, uznávaný biskup ruské řeckokatolické církve
- Rašid Chán Kaplanov, ministr školství a financí Ázerbájdžánské demokratické republiky
- Jevgenija Ginzburgová, autorka knih Journey into the Whirlwind a Within the Whirlwind; matka spisovatele Vasilije Aksjonova; její knihy vyprávějí o jejím zatčení během čistek v roce 1937 v Kazani, kde pracovala jako vedoucí pracovnice místních orgánů Komunistické strany Tatarstánu
- Filipp Gološčokin, sovětský politik a stranický vůdce, krátce vězněn v Butyrce, poslán do Kujbyševa, kde byl v říjnu 1941 zastřelen
- Sergej Golovkin, sériový vrah a poslední člověk, který byl v Rusku popraven
- Dmitrij Grigorovič, konstruktér letadel
- Vladimir Gusinskij, ruský mediální magnát
- Werner Haase, jeden z osobních lékařů Adolfa Hitlera, zemřel v zajetí v roce 1950
- Heinrich Hitler, oblíbený synovec německého diktátora Adolfa Hitlera, který zemřel po několikadenním mučení v roce 1942
- Bruno Jasieński, polský básník a futurista, zabit v roce 1938
- Jelena Karpuchinová, mistryně světa v moderní gymnastice z roku 1967, která se narodila v roce 1951 a první dva roky až do matčina propuštění v roce 1953 žila v Butyrkách
- Alexandr Kokorin, ruský fotbalista
- Sergej Koroljov, ruský konstruktér raket a kosmických lodí
- Walter Linse, německý právník zabývající se lidskými právy, unesený v americkém bloku Berlína v červenci 1952, popraven 15. prosince 1953
- Alexandr Litviněnko, bývalý důstojník ruské Federální bezpečnostní služby (FSB)
- Zygmunt Łoziński, katolický biskup v Minsku
- Sergej Magnitskij, právník, jehož smrt v roce 2009 ve věznici Matrosskaja Tišina vedla v roce 2009 k přijetí ruského zákona zakazujícího věznění daňových zločinců a také k přijetí Magnitského zákona americkým Kongresem v roce 2012
- Nestor Machno, ukrajinský anarchista
- Pavel Mamajev, ruský fotbalista
- Vladimir Vladimirovič Majakovskij, básník
- Günther Merk, SS-Brigadeführer a válečný zločinec, popraven v lednu 1947
- Leopold Okulicki, polský generál, poslední velitel Armiji Krajowej, zabitý v Butyrkách v roce 1946
- Konstantin Päts, prezident Estonské republiky, když byla v roce 1940 okupována Sovětským svazem
- Nikolaj Nikolajevič Polikarpov, sovětský letecký inženýr
- Jevgenij Polivanov, sovětský lingvista, orientalista a polyglot, který byl popraven v roce 1938
- Jemeljan Pugačov, pretendent ruského trůnu a vůdce kozáckého povstání v letech 1773–1774
- Varlam Tichonovič Šalamov, spisovatel a sovětský disident; napsal Kolymské povídky
- Kazys Skučas, litevský politik a generál litevské armády
- Alexandr Solženicyn, nositel Nobelovy ceny, spisovatel a disident, autor knih Souostroví Gulag a Jeden den v životě Ivana Děnisoviče
- Jelena Stasovová, ruská komunistka
- Karlo Štajner, jugoslávský komunistický aktivista a spisovatel
- Baruch Steinberg, vrchní rabín polské armády
- Lev Sergejevič Těrmen, průkopník elektronické hudby, vynálezce thereminu a elektronické odposlouchávací štěnice
- Sergej Treťjakov, avantgardní dramatik 20. let 20. století; údajně se skočil z vězeňského schodiště, aby se vyhnul popravě
- Augustinas Voldemaras, někdejší litevský premiér, který v tomto vězení zemřel po okupaci Litvy Sovětským svazem v roce 1940
- Augustin Vološin, bývalý prezident Karpatské Ukrajiny, zemřel v Butyrce v roce 1945
- Helmuth Weidling, generál německého wehrmachtu a poslední berlínský velitel, zemřel ve vazbě v roce 1955
- Jonas Žemaitis, litevský generál, velitel litevských protisovětských partyzánských jednotek po druhé světové válce, zastřelen v roce 1953
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Butyrka na Wikimedia Commons - Oficiální stránky věznice Butyrka (rusky)
- Článek o Butyrce z deníku Rossijskaja gazeta (rusky)
- Anglická zpráva BBC o Butyrce na Johnson’s Russia
- Stars a Stories z věznice Butyrka[nedostupný zdroj] na Russia Beyond the Headlines: Aktuálně z Ruska
