Halel
Halel (hebrejsky הלל, „chvála“) je židovská modlitba, spočívající v předčítání žalmů 113–118, jejichž obsahem je chvála a díkůvzdání. Tyto žalmy jsou jako jeden celek součástí ranní modlitby o židovských svátcích a jiných významných dnech. Při těchto příležitostech bývá recitován nebo zpíván nahlas bezprostředně po ranní amidě;[1] krom toho je součástí večerní modlitby v první noc svátku Pesach (s výjimkou litevského a německého ritu) a sederové liturgie, kde je výjimečně rozdělen do dvou částí, kdy první část Halelu je recitována ke konci sederové části označované jako Magid (Příběh) a druhá jeho část je recitována na začátku sederové části označované jako Halel – součástí této sederové části je však i recitace tzv. velkého Halelu a dalších modliteb.[2]
Tři poutní svátky
[editovat | editovat zdroj]Halel patří především ke třem poutním svátkům, Pesachu, Šavu'ot a Sukot (včetně Šmini aceret a Simchat Tóra), hlavním svátkům zmíněným v Tóře, a to jak v den, který má pravidla plného svátku, tak i ve svátečním mezidobí (chol ha-mo'ed). Většinou se čte úplný halel, výjimkou je posledních šest dní Pesachu, kdy se čte tzv. poloviční halel. Důvodem je to, že pesachové události způsobily zničení Egypta. Naproti tomu se v první den pesachu čte plný halel nejen při ranní modlitbě, ale i při večerní modlitbě v předvečer svátku. Je to jediný případ, kdy se halel čte v noci a tomuto halelu je přikládána zvláštní důležitost. Znovu se pak halel rozšířený o další chvalozpěvy čte v rámci sederové večeře.
Vysoké svátky
[editovat | editovat zdroj]Na Vysoké svátky (Roš ha-šana a Jom kipur) se halel nečte, jelikož Talmud uvádí: „Copak se sluší, aby Král seděl na svém Trůně soudu, s Knihou života a Knihou smrti otevřenými před sebou, a lidé aby mu zpívali radostné chvály?“[3]
Roš chodeš
[editovat | editovat zdroj]Na novoluní (Roš chodeš) je recitován poloviční halel; je-li novoluní dvoudenní, recituje se v oba dny. Tento zvyk byl zaveden až v mnohem pozdější době než u hlavních svátků. Novoluní měsíce tevet připadá vždy na Chanuku, a čte se proto plný halel.
Menší svátky
[editovat | editovat zdroj]Na Chanuku se recituje plný halel po celých osm dnů trvání svátku.
Oproti tomu na Purim se halel nečte vůbec, ačkoli i zde došlo k zázračnému zachránění Židů před záhubou. Uvádí se pro to tyto důvody:
- Zázrak se nestal v Zemi Izrael a pro menší svátky platí, že jen ty, které jsou vázány na Zemi Izrael zaslouží připomínat čtením halelu.
- Ačkoli purimovým zázrakem byli Židé zachráněni před záhubou, zůstali nadále v područí Perské říše, zatímco Makabejské povstání připomínané o Chanuce vedlo k nastolení nezávislosti Židů na seleukovských králích.
- Čtení Megily (knihy Ester) nahrazuje čtení halelu.
Některé skupiny Židů, zejména ty, které se ztotožňují s náboženským sionismem, čtou halel také na Den nezávislosti Izraele a Den Jeruzaléma na připomínku boží pomoci, díky které Stát Izrael uhájil svoji existenci ve válce za nezávislost a šestidenní válce
Varianty
[editovat | editovat zdroj]Halel má dvě varianty: plný halel nebo poloviční (přesněji: zkrácený) halel.
V plném halelu (hebrejsky הלל שלם halel šalem) se čte šest žalmů, které tvoří jeho první část (Žalmy 113–118), v celém rozsahu. Tato varianta halelu se čte na Sukot, Šmini aceret a Simchat Tora, na Šavuot, na první (a mimo Izrael i na druhý) den Pesachu a po celou dobu Chanuky.
Na začátku i na konci plného halelu se říká příslušné požehnání. aškenázská varianta požehnání končí „…ve-civanu likro et ha-halel“ („…a přikázal jsi nám číst halel“), sefardská varianta má místo toho „…ve-civanu ligmor et ha-halel“ („…a přikázal jsi nám dokončit halel“).
V polovičním halelu (hebrejsky חצי הלל chaci halel) se vypouští prvních 11 veršů Žalmu 115 a prvních 11 veršů Žalmu 116. Čte se na Roš chodeš a v posledních 6 dnech Pesachu.
Maimonides uvádí, že recitace halelu na Roš chodeš není micva, ale pouhý minhag, a proto se nepřísluší říkat před ním ani po něm požehnání.[4] Autority směrodatné pro aškenázskou praxi souhlasí, že se jedná o minhag, přesto však povolují pronést požehnání, tak jak se pronáší i při praktikování jiných minhagů.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hallel na anglické Wikipedii.
- ↑ BLAŽEK, Jiří. Sidur Zichron David Jisra’el. Praha: Jiří Blažek, 2021. ISBN 978-80-906510-7-4. S. 388-393.
- ↑ SIDON, Efraim Karol. Nová pražská pesachová Hagada. Praha: Sefer, 1996. ISBN 80-85924-08-0. S. 60-63, 82-105.
- ↑ Arachin 10b
- ↑ Mišne Tora, Hilchot Chanuka 3:7
- ↑ Orach chajim, Rama 422:2; Mišna brura 422:15; Ša'ar ha-cijun 422:13 uvádí příklad podobného minhagu: ženy potřásající lulavem na svátek Sukot, kterým je rovněž dovoleno požehnat.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Překlad Gita a Dušan Zbavitelovi. Praha: Sefer, 1992. 285 s. (Judaica; sv. 1). ISBN 80-900895-3-4.
