Alfred Rosenberg
Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna 1893 Tallinn – 16. října 1946 Norimberk) byl jedním z prvních a nejvlivnějších členů německé nacistické strany (NSDAP). Je považován za stranického ideologa NSDAP a za původce nacistických teorií o rasové nadřazenosti árijců, o nebezpečnosti Židů, o potřebě rozšiřovat německý „životní prostor“ (Lebensraum), odmítání Versaillských dohod a teorií o degenerativním moderním umění. Při Norimberském procesu byl shledán vinným ve všech bodech obžaloby a 16. října 1946 byl popraven oběšením.
| Alfred Rosenberg | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. ledna 1893 Tallinn |
| Úmrtí | 16. října 1946 (ve věku 53 let) Norimberk |
| Příčina úmrtí | oběšení |
| Místo pohřbení | Wenzbach |
| Alma mater | Rižská technická univerzita Moskevská státní technická univerzita Lotyšská univerzita |
| Povolání | novinář, student, politik, spisovatel, administrátor, publicista a nacisté |
| Ocenění | čestný občan Lübecku (1937) Zlatý stranický odznak Řád krve Válečný záslužný kříž |
| Politické strany | Německá dělnická strana Národně socialistická německá dělnická strana |
| Nábož. vyznání | luteránství novopohanství |
| Choť | Hilda Leesmannová Hedwig Kramerová |
| Funkce | člen Říšského sněmu Výmarské republiky člen Reichstagu Nacistického Německa |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatAlfred Rosenberg se narodil v dnešním Tallinnu, který v roce jeho narození patřil k Ruskému impériu. Otec byl estonským obchodníkem, matka Estonka pocházela z hugenotské rodiny. Podle některých historiků Rosenberg neměl „čistou německou krev“ a byl po předcích velmi pravděpodobně židovského původu.[zdroj?] Rosenberg nejprve studoval technický institut v Rize a také na moskevské univerzitě architekturu, nikdy ale v těchto oborech později nepůsobil.
Na začátku roku 1918 složil v Moskvě úspěšně závěrečnou zkoušku. Poté uprchl před Říjnovou revolucí nejprve do Paříže, krátce nato přesídlil do Mnichova. Zde se pohyboval v radikálních antibolševistických kruzích ruských emigrantů, kde rychle nalezl příčiny Velké říjnové revoluce, kterou chápal jako katastrofu: mělo se dle něj jednat o dílo židovského spiknutí. Nedlouho poté vstoupil do společnosti Thule (Thule-Gesellschaft), důležitého okultistického spolku, jehož myšlenky se později promítly i do nacistické ideologie (používala např. symbol pravotočivé svastiky).
Na podzim 1919 poznal Rosenberg přes spisovatele Dietricha Eckarta, do jehož časopisu Auf gut Deutsch přispíval, Adolfa Hitlera; později vstoupil do NSDAP. Po neúspěšném Pivním puči unikl následným represím a byl Hitlerem pověřen vedením stranického deníku. Roku 1921 napsal dílo Zločin svobodných zednářů ve kterém popisuje své představy o údajném židovsko-zednářském spiknutí.[1]
V roce 1929 Rosenberg založil Kampfbund für Deutsche Kultur (KfdK), jednu z nejaktivnějších raně nacistických organizací. Cílem organizace bylo posílit „potlačené árijské umělce“ a postupně eliminovat negermánské umění. KfdK vydávala též pobuřující brožury a recenze židovských a modernistických hudebníků, financovala podobně smýšlející umělce a pokračoval v praktikách narušování koncertů, ohrožování nežádoucích umělců a zastrašování publika.[2]
Do uchopení moci v roce 1933 se zabýval především jakýmsi ukotvením nacistické ideologie v německé kultuře. Pracoval též na svém stěžejním sedmisetstránkovém díle nazvaném Mýtus 20. století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), které prvně vyšlo v roce 1930, a mělo se stát teoretickým základem nacistického učení. Historii zde redukoval prakticky jen na souboj ras. Do konce války spatřilo světlo světa více než milion výtisků. Velmi se též zasloužil o šíření podvržených Protokolů sionských mudrců.
V roce 1934 byl Hitlerem jmenován svým pověřence pro dohled nad veškerým ideovým a světonázorovým školením a výchovou v NSDAP.[3]
Rosenberg nepatřil ke schopným organizátorům, proto se nestal hlavou žádné opravdu významné mocenské organizace. Ale jako teoretik měl na Hitlera po celou dobu velký vliv. V roce 1940 založil Einsatzstab Reichleiter Rosenberg, což byla organizace pro nakládání s „opuštěným“ židovským kulturním majetkem. V její režii bylo z okupovaných sovětských území odvezeno 150 000 vagónů s uměleckými předměty.
16. června 1941 se na schůzi v hlavním stanu Adolfa Hitlera rozhodlo o rozdělení východoevropského prostoru a Rosenberg byl pověřen správou těchto území.[4] O den později, 17. června 1941, bylo vytvořeno ministerstvo pro okupovaná východní území a Rosenberg byl dosazen do čela této instituce jakožto ministr.
Po válce byl zatčen a v Norimberském procesu odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny. Popraven byl 16. října 1946.
Alfred Rosenberg se poprvé oženil v roce 1915 s Hildou Leesmannovou, manželé se rozvedli v roce 1923. V roce 1925 se podruhé oženil s Hedwigou Kramerovou, která s ním zůstala až do jeho smrti. V roce 1930 se manželům narodila dcera Irene, syn zemřel krátce po narození.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MUSEUM, Stiftung Deutsches Historisches. Gerade auf LeMO gesehen: LeMO Biografie. www.dhm.de [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Alfred Rosenberg. holocaustmusic.ort.org [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
- ↑ Rosenberg, Alfred : R. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online.
- ↑ MATTHAUS, Jurgen. ALFRED ROSENBERG, Deníky od roku 1934 do roku 1944. [s.l.]: academia ISBN 978-80-200-3043-6. S. 348.
Literatura
editovat- Serge Cosseron, Lži Třetí říše, nakladatelství Levné knihy, 2010, ISBN 978-80-7309-810-0
- Irvin D. Yalom, Problém Spinoza (The Spinoza Problem), Portál, Praha 2012, ISBN 978-80-262-0167-0
- Jürgen Matthäus, Frank Bajohr (eds.), Alfred Rosenberg. Deníky od roku 1934 do roku 1944. Academia, Praha 2020, ISBN 978-80-200-3043-6
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Rosenberg na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alfred Rosenberg
