Německá vlajka

Vlajka Německa se skládá ze tří vodorovných pruhů barev černá, červená a žlutá (často je nesprávně uváděna zlatá), poměr délek stran je 3:5.^[1] Nepřetržitě je vlajkou Spolkové republiky Německo od roku 1949.

Státní (služební) vlajka navíc nese štít s upraveným státním znakem, její soukromé užití ani užití obcemi či spolkovými zeměmi není přípustné. Vedle národní vlajky je neoficiálně tolerováno i užití vlajky se státním znakem.

Vlajka německého prezidenta
Poměr stran: 1:1
Neoficiální německá vlajka se státním znakem
Poměr stran: 3:5

Historie

Černo-červeno-zlatá trikolóra, kterou v roce 1813 užíval dobrovolnický sbor Ludwiga Adolfa Wilhelma von Lützow, se stala symbolem německého boje proti Napoleonovi. Její barvy byly odvozeny z barev říšského znaku – černého orla s červenou zbrojí na zlatém poli. I po napoleonských válkách byla tato vlajka chápána jako symbol německého liberalismu. V roce 1848 ji frankfurtský sněm vyhlásil za oficiální vlajku německého spolku.

V roce 1871, když se po vyhrané válce proti Francii spojil Severoněmecký spolek s ostatními německými státy do jednotného německého císařství pod vládou pruské dynastie, stala se vlajkou tohoto útvaru černo-bílo-červená trikolóra používaná už od roku 1866 Severoněmeckým spolkem. Černá a bílá byly barvami Pruska, zatímco červená a bílá zastupovaly hanzovní města.

Po vzniku republiky se od 11. srpna 1919 začaly v Německu vztyčovat opět vlajky černo-červeno-zlaté. Adolf Hitler se 13. března 1933 vrátil k císařské vlajce, spolu s ní se mohla vztyčovat vlajka NSDAP, ta se stala 15. září 1935 jedinou německou vlajkou.

V září roku 1949 byla vyhlášena SRN a o měsíc později NDR, oba státy se vrátily k barvám černo-červeno-zlaté. V NDR byl však v roce 1959 na vlajku vložen státní znak. Po znovusjednocení Německa v roce 1990 je černo-červeno-zlatá trikolóra opět vlajkou celého Německa.