Přeskočit na obsah

Šavu'ot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Šavu'ot
Julius Schnorr von Carolsfeld: Rút na Boazově poli (1828)
Julius Schnorr von Carolsfeld: Rút na Boazově poli (1828)
Oficiální názevhebrejsky: שבועות‎ nebo חג שבעות‎
Jiný názevSvátek týdnů, letnice
Slavenýv judaismu, Židy
Druhžidovský
Význam a smyslJeden ze tří poutních svátků. Oslavuje přijetí Tóry, kterou Mojžíš obdržel od Hospodina na hoře Sinaj 49 dní (7 týdnů) po exodu z Egypta. Připomíná období sklizně v Zemi izraelské. Vyvrcholení 49 dnů počítání omeru.
Začátek6. sivan
Konec7. sivan (6. v Izraeli)
Rok 202325.–26. (27.) květen
Rok 202411.–12. (13.) červen
Rok 20251.–2. (3.) červen
Zvyky a tradiceSváteční jídlo. Celonoční studium Tóry. V aškenázských synagogách recitace liturgické básně Akdamut. Čtení Knihy Rút. Pojídání mléčných výrobků. Vyzdobení synagogy zelení.
Souvisí sPesach, který Šavu'ot předchází

Šavu'ot (česky Šavuot, hebrejsky zvuk שָׁבוּעוֹת‎, doslova „týdny“) je židovský svátek, který připadá na 6. a 7. den židovského měsíce sivan (konec května nebo začátek června). Připomíná den, kdy Hospodin daroval Mojžíšovi Desatero na hoře Sinaj – proto se též označuje jako zman matan Toratenu (זְמַן מַתַּן תּוֹרָתֵנוּ‎, doslova „čas darování naší Tóry“). Jedná se o druhý ze tří poutních svátků, jež jsou hebrejsky souhrnně označovány jako šaloš regalim (hebrejsky שָׁלוֹשׁ רְגָלִים‎, doslova „třikrát“).[1][2]

Datum konání svátku se přímo odvíjí od svátku Pesach a následuje bezprostředně po konci počítání omeru.[3] Tóra ukládá počítat sedm týdnů od oběti omer (עֹמֶר‎, doslova „odříznuté klasy, snop, snopek“[4]) přinášené na druhý den svátku Pesach a v padesátý den (7 týdnů a 1 den) slavit tento svátek. Toto počítání dnů a týdnů se chápe jako vyjádření přání a očekávání darování Tóry. O Pesachu byl židovský národ osvobozen od svého zotročení faraonem a o Šavu'ot mu byla darována Tóra a stal se národem zavázaným k službě Hospodinu.

Šavu'ot má mnoho aspektů, v důsledku čehož je nazýván různými jmény. V Tóře je označován jako Svátek týdnů (hebrejsky חַג הַשָּׁבוּעוֹת‎, Chag ha-šavu'ot)[5], Svátek sklizně (hebrejsky חַג הַקָּצִיר‎, Chag ha-kacir)[6] či Den prvního ovoce (hebrejsky יוֹם הַבִּכּוּרִים‎, Jom ha-bikurim)[7]. Mišna a Talmud zmiňují Šavu'ot jako Aceret (hebrejsky עֲצֶרֶת‎, slavnostní shromáždění). Jelikož se Šavu'ot koná 50 dní po Pesachu, získal od křesťanů v řadě zemí označení Pentecost (řecky πεντηκόστη, „padesátý [den]“).[3]

Podle židovské tradice se Šavu'ot slaví v Izraeli pouze jeden den, zatímco v diaspoře (mimo Izrael) dva dny.[3] Reformní Židé slaví svátek i mimo Izrael pouze jeden den.[8][9]

Souvislost se sklizní

[editovat | editovat zdroj]

Kromě významnosti, coby svátek připomínající darování Tóry na hoře Sinaj, se s tímto svátkem v Izraeli pojí období sklizně obilí. V biblických dobách trvala sklizeň obilí sedm týdnů[zdroj⁠?!] a byla obdobím radosti a veselí. Začínala během Pesachu sklizní ječmene[10] a končila o Šavu'ot sklizní pšenice. Šavu'ot je tedy závěrečný svátek sklizně obilí, obdobně jako je osmý den svátku Sukot závěrečný svátek sklizně ovoce. Během existence jeruzalémského Chrámu se o Šavu'ot přinášela oběť dvou bochníků kynutého chleba[11].

Obřad bikurim

[editovat | editovat zdroj]

Šavu'ot byl rovněž prvním dnem, kdy mohli jednotlivci přinést bikurim (první ovoce) do jeruzalémského Chrámu.[12] Jako bikurim bylo přineseno sedm druhů, kterými podle Tóry oplývá země izraelská, a to: pšenice, ječmen, vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle.[13] V převážně rolnické společnosti starověkého Izraele židovští sedláci uvazovali na svých polích stéblo rákosu kolem prvního zrajícího plodu zmíněných sedmi druhů. V době sklizně pak plody označené rákosem byly utrženy a uloženy koše pleteného ze zlata a stříbra. Koše pak byly naloženy na voly, jejichž rohy byly pozlaceny a ozdobeny girlandami z květů a kteří byli vedeni ve velkém procesí do Jeruzaléma. Když sedláci během procesí procházeli městy a vesnicemi, byli doprovázeni hudbou a průvody.[14]

Etymologie

[editovat | editovat zdroj]

V hebrejštině znamená slovo „Šavu'ot“ „týdny“ a označuje sedm týdnů, během kterých Židé putovali z Egypta až pod horu Sinaj. Pokud Pesach symbolizuje vysvobození fyzické, z otroctví samovládce, pak Šavu'ot symbolizuje vysvobození duchovní, zpod jha modloslužby. Právě přijetím Tóry na Sinaji bylo dovršeno vykoupení Izraele z Egypta a Izrael se stal vyvoleným národem jediného Boha. Darování Tóry není pouze milníkem v židovské historii, učenci je přirovnáváno ke svatbě mezi Izraelem a Bohem a tento svazek trvá dodnes. Na Šavu'ot si znovu a znovu Židé připomínají povinnosti, které z takového vztahu vyplývají.

Tóra má dvě části - psanou a ústně tradovanou. Psaný zákon obsahuje Tóru, Proroky (Nevi'im) a Spisy (Ktuvim). Spolu s psanou Tórou byl Mojžíšovi na Sinaji darován i ústní zákon, který doplňuje a vysvětluje psaný zákon. Tato část zákona byla předávána ústně z generace na generaci až do doby tanaitů, kdy zachované tradice byly sepsány v Mišně. Ani tehdy však ústní výklad tradice nezanikl a dále pokračoval a pokračuje až do dnešních dnů.

Židovští učenci tvrdí, že: „Bůh se dívá do Tóry a tvoří svět.“ Je také psáno, že: „Pro Tóru byl stvořen svět.“ Učíme-li se Tóru a plníme její příkazy, dáváme světu smysl, protože plníme záměr Stvoření.

Když se Bůh zjevil na Sinaji, slyšel židovský národ Desatero přímo z Božích úst:

  • Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
  • Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
  • Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
  • Nevezmeš Boží jméno nadarmo (naprázdno)
  • Pamatuj den Šabatu, abys jej světil.
  • Cti otce svého a matku svou.
  • Nezavraždíš.
  • Nesesmilníš.
  • Nepokradeš.
  • Nevydáš křivého svědectví
  • Nezatoužíš po domě bližního svého, po manželce jeho ani po ničem, co náleží bližnímu tvému.

Podle jednoho výkladu nabízel Bůh Tóru i jiným národům. Ezau ji nepřijal, protože se odmítl vzdát zabíjení. Lotovi potomci ji nepřijali kvůli tomu, že se odmítli vzdát smilstva. Pouze Mojžíš ji bez výhrady přijal.

Zvyky

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shavuot na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Šavuot (Svátek týdnů). www.jewishmuseum.cz, Slovník [online]. Židovské muzeum v Praze [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  2. ↑ BEČKOVÁ, Teresie. Na svátek Šavuot židé studují celou noc. Naslouchají rabínům a předčítají z Tóry. Radiožurnál [online]. Český rozhlas, 2017-05-31 [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 204–205. 
  4. ↑ PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákon. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 122. 
  5. ↑ Ex 34, 22 (Kral, ČEP), Dt 16, 10 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Ex 23, 16 (Kral, ČEP)
  7. ↑ Nu 28, 26 (Kral, ČEP)
  8. ↑ Časopis Šavua tov 30/5767, str. 13. www.olam.cz [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-07. 
  9. ↑ Overview: Shavuot In the Community [online]. My Jewish Learning [cit. 2009-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-01. (anglicky) 
  10. ↑ LAU, Jisra'el Me'ir. Praktický judaismus. Praha: P3K, 2012. ISBN 978-80-87343-09-8. S. 265. 
  11. ↑ Lv 23, 17 (Kral, ČEP)
  12. ↑ Mišna, Bikurim 1:3
  13. ↑ Dt 8, 8 (Kral, ČEP)
  14. ↑ Šavu'ot [online]. The Temple Institute [cit. 2009-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-23. (anglicky) 
  15. ↑ NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Úvod do synagogální liturgie. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-0986-7. S. 108. Dále jen Nosek, Damohorská. 
  16. ↑ Nosek, Damohorská, str. 106

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Židovské svátky
Biblické svátky
Poexilní svátky
Moderní svátky
Postní dny
Almanach židovských svátků 2000–2050
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šavu%27ot&oldid=23939609“