Erhart Küng
Erhart Küng | |
---|---|
![]() Autoportrét Erharta Künga s kolegou | |
Narození | 1420 Stadtlohn ![]() |
Úmrtí | 1507 před 30. lednem Bern (?) ![]() |
Národnost | německá |
Povolání | sochař, mistr stavební huti |
Významná díla | Poslední soud - tympanon |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/09/Muensterportal02.jpg/265px-Muensterportal02.jpg)
Erhart Küng, původně König, psán také Erhart Kueng, Everhart Konynck, Erhart Kunig nebo Meister Erhart (1420 Stadtlohn (Porýní Vestfálsko), † před 30. lednem 1507 Bern) byl švýcarský sochař a kameník pozdní gotiky, hlavní mistr katedrály v Bernu.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Vyučil se v neurčené švábské dílně, podle F. J. Sladeczka možná prošel i školením v Nizozemí. Pravděpodobně roku 1469 (ne-li již 1458) přišel do Bernu a byl přijat do katedrální huti jako kameník, později pracoval jako kamenosochař. Vytvořil více než 80 pískovcových soch pro hlavní portál a předsíň katedrály v Bernu. V tympanonu je scéna Posledního soudu, uprosted archanděl Michael váží dobré a špatné skutky, vlevo se řadí oblečené ctnostné duše před bránou nebe, vpravo nazí hříšníci postupují k pekelné tlamě. Nad nimi jsou v ostění lomeného oblouku vsazen postavby Krista soudce, klečící Panny Marie a dcanácti apoštolů. Na ústupkovém portálu po stranách vchodu jsou starozákonní postavy, vlevo moudré panny s hořícími olejovými lampičkami, vpravo panny pošetilé (s žalem ve tvářích a prázdnými lampičkami). Po stranách ještě stojí proroci. Küng dílo dokončil roku 1495. Socha Panny Marie, stojící na středním sloupu mezi vraty, byla reformátory církve mezi léty 1528-1534 zničena, a nahrazena sochou Spravedlnosti.
Kromě toho byl v roce 1476 na podnět svého tchána Hannse Wannera povolán vést kamenické práce na obnově městského opevnění Murtenu.[1]
Historikové umění u jeho figur oceňují realismus, vystižení emocí ve tvářích jednajících, proto bývá řazen do švábské či Ulmské školy.[2]
Všechny originály soch byly přesunuty do Historického muzea v Bernu a jsou nahrazeny kopiemi s částečně rekonstruovanou polychromií.
Západní portál münsteru v Bernu
[editovat | editovat zdroj]-
Poslední soud
-
Prorok
-
Ctnostné duše u nebeské brány
-
Panny moudré
-
Panny pošetilé
-
Ďábel vítá hříšné duše
-
Andělé s Arma Christi
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Erhart Küng na Wikimedia Commons