Gemlik
| Gemlik | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 40°25′51″ s. š., 29°9′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 22 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 |
| Stát |  Turecko |
  Gemlik | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 376 km² |
| Počet obyvatel | 111 488 (2018) |
| Hustota zalidnění | 296,5 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | gemlik |
| Telefonní předvolba | 224 |
| PSČ | 16600 |
| Označení vozidel | 16 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gemlik je přístavní město v Turecku se přibližně 111 tisíci obyvateli. Je sídlem stejnojmenného okresu v provincii Bursa.
Gemlik patří k historické oblasti Bithýnie. Leží na pobřeží Gemlického zálivu Marmarského moře 30 km severně od Bursy. Je obklopen horským pásmem Samanlı Dağları a leží na seizmicky aktivní zóně.[1] Východně od města se nachází İznické jezero. Podnebí je středozemní.
Ve starověku zde existovalo řecké město Kíos, které podle legendy založil stejnojmenný Héraklův přítel. Bylo kolonií Milétu a pak součástí Aitólského spolku. V roce 202 př. n. l. je ovládl Prúsiás I., podle něhož neslo v římském období název Prusias ad Mare.[2] Bylo jedním z center šíření křesťanství a v byzantském soupisu Notitiae Episcopatuum je uváděno jako sídlo biskupa (zůstává titulární diecézí). Ve středověku město prosperovalo díky poloze na Hedvábné stezce.[3] V 11. století je zabrali Seldžuci a pak křižáci, patřilo Nikájskému císařství a roku 1333 se stalo součástí Osmanské říše. Turecký název pochází z výrazu gemilik, což znamená loděnici. Většinu obyvatel tvořili Řekové, kteří město po řecko-turecké válce museli opustit a založili na Peloponésu nové město Nea Kios.
V roce 1920 měl Gemlik okolo 5 000 obyvatel, pak začal rychlý populační růst. Gemlik je významným obchodním přístavem se speciální ekonomickou zónou.[4] Je také přímořským letoviskem pro obyvatele nedalekého Istanbulu. Podle města je pojmenována odrůda gemlických oliv, vyznačující se střední velikostí, tmavou barvou a vysokým obsahem oleje.[5] Kromě toho se pěstují jablka, broskve, lilky a okurky, v Gemliku vznikla nejstarší turecká konzervárna Rifat Minare. Nachází se zde také továrna na umělé hedvábí Sümerbank, ocelářský podnik Borçelik a firma Tügsaş vyrábějící hnojiva. V okolí se těží dolerit.[6]
Součástí města se stala vesnice Umurbey, rodiště třetího tureckého prezidenta Celâla Bayara.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Gemlik, Bursa, Turkey [online]. Volcano Discovery [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prusias ad Mare/Kios, Gemlik [online]. Digital Atlas of the Roman Empire [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Cius, Gemlik [online]. Tour Trans Anatolie [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Gemlik. Maritime Optima [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ “Gemlik Zeytini” olive of Bursa wins EU recognition. The Diplomatic Service of the European Union [online]. 2023-06-20 [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Gemlik Diabase [online]. Stone Contact [cit. 2024-08-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gemlik na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
