Přeskočit na obsah

Jan Kupecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Kupecký
Autoportrét se ženou, 1711
Autoportrét se ženou, 1711
Narození3. dubna 1667
Pezinok
Uhersko
Úmrtí16. července 1740 (ve věku 73 let)
Norimberk
Francký říšský kraj
Národnostčeská
Povoláníportrétista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kupecký, též Johannes Kupezky (1666 Pezinok – 16. července 1740 Norimberk), byl český barokní malíř, významný portrétista šlechty a umělců. Působil v Itálii, Rakousku (zejména ve Vídni), na Slovensku, v Polsku a v Německu, (hlavně v Norimberku).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jako mnozí tehdejší obyvatelé Českého království, byl synem protestantů (Českých bratrů). Otec byl tkadlec, oba rodiče pocházeli z Mladé Boleslavi a rodina uprchla z Čech před náboženskou perzekucí do Horních Uher. Místo jeho narození není přesně doloženo. Někdy se uvádí Pezinok, v němž se jeho rodiče usadili po odchodu z Čech. Nelze to potvrdit, protože matriky místní fary byly zničeny při požáru v roce 1832.[1] Podle jiných pramenů se mohl narodit v Praze ještě před emigrací.[2][3] On sám se ke svému českému původu hlásil a ke jménu připojoval přídomek Bohemus.[4]

V patnácti letech se Kupecký začal učit u švýcarského malíře Benedikta Klause, který pracoval při rekonstrukci zámku v Holíči, a později s ním odešel do Vídně.[5][3] Ve svých dvaceti letech Kupecký odešel za dalším vzděláním do Itálie. Přes krátký pobyt v Benátkách se dostal do Říma. Zpočátku žil v nuzných poměrech, ale pomocí přátel se mu podařilo získat práci v malířské dílně. Při tom studoval díla slavných italských malířů a zdokonaloval svou techniku. Postupně si našel svůj vlastní malířský styl a začal se uplatňovat jako malíř portrétů. V Římě mu pomohl proslavit se Aleksander Benedykt Sobieski, syn polského krále Jana III. Sobieského.[1] O jeho italských dílech ovšem víme velice málo. Z tohoto období pochází např. Portrét M. Kreisingera v Národní galerii nebo Autoportrét v galerii Uffizi ve Florencii.[5]

V roce 1707 po více než dvacetiletém pobytu Kupecký opustil Itálii a usadil se ve Vídni. Jeho portrétní umění si brzy získalo mnoho obdivovatelů a přineslo mu zakázky od příslušníků vídeňského dvora. Namaloval řadu reprezentativních portrétů členů královské dynastie (prince Evžena Savojského), různých aristokratů a v Karlových Varech dokonce ruského cara Petra I. Bohatou sérii doplňují obrazy jeho rodiny, přátel a autoportréty nebo portréty neznámých osob. Jeho obrazy z tohoto období jsou barevně rozmanitější, dekorativně okázalejší, ale zachovaly si věcnost a cit pro míru. Příkladem je Podobizna malíře miniatur K. Bruniho nebo Autoportrét z Národní galerie či Podobizna umělcovy rodiny v Muzeu krásných umění v Budapešti.[5] Ve Vídni se Kupecký věnoval také grafické tvorbě, o čemž svědčí dochované rytiny s portréty a žánrovými náměty.[1]

V roce 1709 se oženil se Zuzanou Klausovou, dcerou svého prvního učitele. Narodily se jim dvě děti: Franziska zemřela ve věku tří let na zápal plic a Christoph Johann zemřel jako sedmnáctiletý na neštovice.[1] Manželství nebylo šťastné také kvůli Zuzaniným nevěrám.[3]

Po svém návratu do Vídně navštívil Kupecký několikrát také česká města. V roce 1712 portrétoval v Karlových Varech ruského cara Petra I., jeho pobyt v Praze je doložen Podobiznou Paní Schreyvoglové a dívčím portrétem Hedviky Františky Wussinové z r. 1716,[5] ta pocházela z rodiny pražských malířů a mědirytců.[6] Při svém pobytu v Praze spolupracoval s Petrem Brandlem, což se projevilo na plátnech Alegorie malířství a Alegorie sochařství.[3][1]

Roku 1723 odešel Kupecký se svou rodinou do Norimberka. Jednak měl obavy z možné perzekuce kvůli svému evangelickému smýšlení, a také měl sjednány významné zakázky pro vévodu z Gothy a mohučského kurfiřta. Vytvořil tam také portréty šlechty a měšťanů. Jeho díla z tohoto období jsou ovlivněna holandskou malbou. Mají temnější kolorit a působí prostě, intimně a neokázale. Mezi nejkrásnější díla patří jeho autoportréty, Podobizna Michaela Kreisingera ve stáří, Portrét Johanna Michaela von Gotter, jeho manželky Ludmily, rozené Hoppeové, a jejich syna z let 1725–1727.[7] Na některých dalších obrazech je patrný podíl pomocníků a spolupracovníků, kteří působili v jeho dílně.[3][5]

Poslední roky života byly poznamenány předčasnou smrtí syna a dnou, která ho často omezovala v malování. Melancholii přenesl i do některých obrazů. Na svém posledním autoportrétu se ztvárnil jako nemocný, zatrpklý muž. Jan Kupecký zemřel 16. července 1740 a byl pohřben v norimberském kostele sv. Jana, stejně jako Albrecht Dürer dvě století před ním.

Výběr z díla

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Portrét muže (Autoportrét) (asi 1709)
    Portrét muže (Autoportrét) (asi 1709)
  • Aleksandr Benedykt Sobieski (asi 1690)
    Aleksandr Benedykt Sobieski (asi 1690)
  • Autoportrét při malbě prince Evžena Savojského (1709)
    Autoportrét při malbě prince Evžena Savojského (1709)
  • Portrét prince Evžena Savojského
    Portrét prince Evžena Savojského
  • Rodinný portrét (mezi 1709–1720)
    Rodinný portrét (mezi 1709–1720)
  • Autoportrét s rodinou (kolem 1718–1719)
    Autoportrét s rodinou (kolem 1718–1719)
  • Německý malíř David Hoyer (1667–1720) (před 1720)
    Německý malíř David Hoyer (1667–1720) (před 1720)
  • Autoportrét s šachovnicí (1720)
    Autoportrét s šachovnicí (1720)
  • Karel Evžen Württemberský (kolem 1740)
    Karel Evžen Württemberský (kolem 1740)
  • Císař Karel VI. (kolem 1720)
    Císař Karel VI. (kolem 1720)
  • Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI.
    Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI.
  • Pedro Vicente Garcia Álvarez z Toleda a Portugalska, hrabě z Oropesy (asi 1721)
    Pedro Vicente Garcia Álvarez z Toleda a Portugalska, hrabě z Oropesy (asi 1721)
  • Johann Michael von Gotter, malířův rádce (kolem 1729)
    Johann Michael von Gotter, malířův rádce (kolem 1729)
  • Neznámý muž v turbanu (1730)
    Neznámý muž v turbanu (1730)
  • Flétnista Josef Lemberger (30. léta)
    Flétnista Josef Lemberger (30. léta)
  • Autoportrét se synem (30. léta)
    Autoportrét se synem (30. léta)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e VOPAŘILOVÁ, Magdaléna. Obraz Davida Hoyera od Jana Kupeckého v Lipsku [online]. Praha: UK, 2018 [cit. 2019-10-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ DVOŘÁK, František. Ján Kupecký. 1. vyd. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo krásnej literatúry, 1955. 160 s. 
  3. ↑ a b c d e CODR, Milan; GLÜCKSELIG, Josef. Přemožitelé času sv. 4. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jan Kupecký, s. 176–180. 
  4. ↑ Jan Kupecký | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-01. 
  5. ↑ a b c d e POCHE, Emanuel, a kol. Encyklopedie českého výtvarného umění. 1. vyd. Praha: Academia, 1975. S. 254. 
  6. ↑ Ottův slovník naučný, XXVI, s. 1077
  7. ↑ https://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.O_11683

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • NYÁRI, Alexander. Der Porträtmaler Johann Kupetzky : sein Leben und seine Werke. Wien, Pest, Leipzig: Hartleben, 1889. Dostupné online. (němčina) 
  • ŠAFAŘÍK, Eduard. Johann Kupezky (1667–1740). Prag: Orbis, 1928. (němčina) 
  • ŠAFAŘÍK, Eduard Alexandr. Johann Kupezky (1666-1740): Gesamtwerk. Erste Ausgabe. V Brně: Moravská galerie, 2014. Svazek I a II. ISBN 978-80-7027-283-1.
  • JELENEW, Nikolai. Peter der Große und Johann Kupetzky. Prag: [s.n.], 1942. (němčina) 
  • DVOŘÁK, František. Kupecky. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1955. 
  • ZÚBEK, Ľudo. Ján Kupecký. Bratislava: L. Mazáč, 1938. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kupecký&oldid=24002284“