Josef Ferdinand Toskánský
| Josef Ferdinand Toskánský | |
|---|---|
 arcivévoda Josef Ferdinand (1895) | |
| Generální inspektor c. k. vojenského letectva | |
| Ve funkci: 8. července 1917 – 3. září 1918 | |
| Velitel 4. armády | |
| Ve funkci: 30. září 1914 – 7. června 1916 | |
| Předchůdce | Moritz von Auffenberg |
| Nástupce | Karl Tersztyánszky von Nádas |
| Velitel 14. armádního sboru | |
| Ve funkci: 2. srpna 1914 – 30. září 1914 | |
| Předchůdce | Viktor Dankl |
| Nástupce | Josef Roth |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generálplukovník (1916), generál pěchoty (1914), polní podmaršál (1911), generálmajor (1908) |
| Narození | 24. května 1872 Salcburk, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 28. srpna 1942 (ve věku 70 let) nebo 28. února 1942 (ve věku 69 let) Vídeň, Rakousko |
| Místo pohřbení | Císařská hrobka ve Vídni |
| Choť | Rosa Jockelová |
| Rodiče | Ferdinand IV. Toskánský a Alice Bourbonsko-Parmská |
| Děti | Claudia Maria Theresia Principessa di Firenze Maximiliam Franz Joseph Karl Otto Heinrich Graf von Habsburg |
| Příbuzní | Germana Marie Toskánská, Anežka Marie Toskánská, Luisa Antonie Toskánská, Jindřich Ferdinand Toskánský, Leopold Ferdinand Salvátor Rakousko-Toskánský, Petr Ferdinand Rakousko-Toskánský, Marie Antonie Toskánská[1] a Anna Marie Toskánská (sourozenci) |
| Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
| Profese | voják a politik |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Archduke Joseph Ferdinand, Hereditary Grand Duke of Tuscany |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Ferdinand Toskánský (německy: Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana 24. května 1872, Salcburk – 28. února nebo 28. srpna 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války byl velitelem armádního sboru a nakonec samostatným vrchním velitelem 4. armády. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka, z východní fronty byl ale ještě téhož roku odvolán. Před zánikem Rakouska-Uherska zastával funkci generálního inspektora vojenského letectva (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.
Život
[editovat | editovat zdroj]Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal[2] a soustředil se na vojenskou kariéru.
Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.[3]
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]
První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, proslul svým jezdeckým uměním a také jako šermíř. V hodnosti poručíka nastoupil v roce 1892 k tyrolským myslivcům v Bregenzu. V roce 1894 získal hodnost nadporučíka a několik let sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny (1894).[4] V letech 1895–1897 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v hodnosti kapitána a poté sloužil u 59. pěšího pluku v Salzburgu. V Salzburgu zůstal i v hodnsti majora (1897), ale vrátil se k jednotkám tyrolských myslivců. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele pěšího pluku č. 27 v Lublani. Jako plukovník (1905) převzal velení 93. pěšího pluku v Olomouci.[5] Od roku 1905 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 45 dislokovaného v Přemyšlu.[6]
V roce 1908 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 5. pěší brigády v Linzi, kde byl od roku 1911 velitelem 3. pěší divize.[7] Mezitím byl povýšen na polního podmaršála (1911). Na začátku první světové války převzal velení 14. armádního sboru[8] a k datu 1. srpna 1914 získal hodnost generála pěchoty.[9] Se svým sborem byl zařazen do 3. armády generála Brudermanna a zúčastnil se bojů na východní frontě. Po značných početních ztrátách v prvních bojích o Halič byl 1. října 1914 povolán do vrchního velení 4. armády.[10] V únoru 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka,[11] krátce nato utrpěla 4. armáda obrovské ztráty během Brusilovovy ofenzívy. Arcivévoda Josef Ferdinand byl na nátlak vrchního velení spojeneckého Německa odvolán v červnu 1916 a odešel do ústraní. Po nástupu Karla I. mu byla nabídnuta nově zřízená funkce generálního inspektora vojenského letectva (Generalinspekteur der Luftstreitkräfte). I když se o letectví zajímal od mládí, v technických záležitostech se příliš neorientoval a jeho nominace narazila na odpor armádního velení. Do funkce byl nakonec jmenován v červenci 1917 a zastával ji až do zániku monarchie. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[12]
Řády a vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řád zlatého rouna,[13] během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.[14][15]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]
Řád zlatého rouna (1891)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905)
Vojenský jubilejní kříž (1908)- Vojenská záslužná medaile (1911)
Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914)
velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915)- Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915)
Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
.png){kind=small}
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1892)
Řád routové koruny (Sasko, 1893)
velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1904)
velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (Itálie, 1905)
Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1908)
Řád černé orlice (Německo, 1910)
Železný kříž II. třídy (Německo, 1915)
Železný kříž I. třídy (Německo, 1915)
Královský hohenzollernský domácí řád (Německo, 1915)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly morganatické.
- ~ 1921 Rosa Jockelová (roz. Kaltenbrunnerová) (1878–1929), rozvod roku 1928
- ~ 1929 Gertruda Tomaneková (1902–1997)
- Klaudie (* 1930), svobodná a bezdětná
- Maxmilián (* 1932)
Zájmy
[editovat | editovat zdroj]Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymen hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188.
- ↑ Hamannová, str. 189.
- ↑ Arcivévoda Josef Ferdinand na webu rakouského parlamentudostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 18 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 45 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 19 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online
- ↑ Generálplukovníci rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup arcivévody Josefa Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 167–168 (heslo Joseph Ferdinand Salvator Erzherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: BRÁNA, Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 188–189.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ferdinand Toskánský na Wikimedia Commons - Arcivévoda Josef Ferdinand na webu austro-hungarian army
- Arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský na webu Muzea města Hranice
- http://genealogy.euweb.cz/habsburg/habsburg8.html
- (anglicky) Genealogics-Leo van de Pas
| Předchůdce: Ferdinand IV. Toskánský |
|
Titulární toskánský velkovévoda Josef Ferdinand Toskánský 1908–1921 |
|
Nástupce: Petr Ferdinand Toskánský |
- Toskánští Habsburko-Lotrinkové
- Arcivévodové
- Toskánští princové
- Titulární toskánští velkovévodové
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Generálplukovníci
- Členové Panské sněmovny
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu svatého Josefa
- Nositelé Řádu routové koruny
- Nositelé Řádu Leopolda (Belgie)
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Železného kříže
- Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu
- Narození 24. května
- Narození v roce 1872
- Úmrtí 28. února
- Úmrtí v roce 1942
- Úmrtí 28. srpna
- Narození v Salcburku
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Habsbursko-lotrinští v 19. století
- Habsbursko-lotrinští v 20. století