Nuri Bilge Ceylan
| Nuri Bilge Ceylan | |
|---|---|
 | |
| Narození | 26. ledna 1959 (65 let) Istanbul |
| Národnost | turecká |
| Alma mater | Bosporská univerzita Mimar Sinan Fine Arts University |
| Povolání | filmový režisér, scenárista, producent, kameraman, střihač, herec |
| Aktivní roky | 1993–současnost |
| Manžel(ka) | Ebru Ceylan |
| Ocenění | Zlatá palma |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nuri Bilge Ceylan [džejlan] (* 26. ledna 1959 Istanbul) je turecký filmový režisér, scenárista, producent, kameraman, střihač a příležitostný herec. Na poli profesionálního filmu debutoval roku 1997, od té doby natočil celkem 8 snímků. Díky mnoha oceněním na předních filmových festivalech patří k jedním z nejuznávanějších autorských tvůrců současnosti. Jeho prozatím největším kariérním úspěchem byla roku 2014 výhra na festivalu v Cannes, kde obdržel Zlatou palmu za film Zimní spánek.
Tematicky se Ceylan zabývá především detaily z každodenního života a niternými, slovy těžko popsatelnými stavy svých hrdinů, které (především v počátcích tvorby) často hráli členové jeho rodiny[1].
Mládí a počátky kariéry
[editovat | editovat zdroj]Rané dětství strávil na maloměstě Yenice. Po dostudování střední školy nastoupil na chemické inženýrství na İstanbul Teknik Üniversitesi, následně přestoupil na obor elektroinženýrství na Boğaziçi Üniversitesi. Zde započal jeho zájem o umění, když se stal členem tamějšího fotografického klubu. Během těchto let také pravidelně navštěvoval istanbulskou cinematéku, díky čemuž si vybudoval vztah ke kinematografii.
Po absolvování univerzity roku 1985 strávil několik měsíců v Londýně a Káthmándú, kde – dle vlastních slov – přemítal nad tím, čemu se v životě věnovat naplno. Následovalo 18 měsíců povinné vojenské služby, po kterých měl definitivně jasno – svou budoucnost ucítil ve filmaření[2].
Následovala studia filmu na Mimar Sinan Güzel Sanatlar Üniversitesi, kde byl jakožto raný třicátník nejstarším studentem. Po dvou letech své školní snahy ukončil a začal se věnovat praxi. Za našetřené peníze si pořídil kameru Arriflex 2B, se kterou v roce 1993 natočil svůj krátkometrážní debut Zámotek, do něhož obsadil vlastní rodiče. Dvacetiminutový snímek byl následně o dva roky později vybrán do soutěže krátkých filmů v Cannes, a Ceylan se tak stal vůbec prvním tureckým soutěžícím na festivalu[2]. Tento úspěch mu otevřel dveře k profesionálním celovečerním filmům.
Celovečerní tvorba
[editovat | editovat zdroj]Následovaly snímky Městečko (1997), Májová oblaka (1999), Vzdálený (2002), které tvoří volnou "venkovskou" trilogii. Za poslední z jmenovaných vyhrál Ceylan v Cannes Velkou cenu poroty, a dostal se tak do celosvětového povědomí; mimo to si odnesl také dalších 46 festivalových cen, z toho 23 mezinárodních, díky čemuž je dodnes film historicky nejoceňovanějším tureckým počinem[2].
Díky této silné pozici a také faktu, že si většinu režijních projektů Ceylan sám píše, produkuje, natáčí i stříhá, je jeho tvůrčí svoboda téměř neomezená. Výsledkem toho jsou pak další a další ocenění z nejšpičkovějších festivalů, a to v případě všech následujících filmů – Klima (2006), Tři opice (2008), Tenkrát v Anatolii (2011), Zlatou palmou vyznamenaný Zimní spánek (2014) a Planá hrušeň (2018).
Oblíbené filmy
[editovat | editovat zdroj]Roku 2012 se Ceylan zúčastnil hlasování britského magazínu Sight & Sound o nejlepší film všech dob. Jeho žebříček vypadal následovně:[3]
- Zrcadlo (1975, režie Andrej Tarkovskij)
- Andrej Rublev (1966, režie Andrej Tarkovskij)
- Příběh z Tokia (1953, režie Jasudžiró Ozu)
- Pozdní jaro (1949, režie Jasudžiró Ozu)
- K smrti odsouzený uprchl (1956, režie Robert Bresson)
- A co dále, Baltazare (1966, režie Robert Bresson)
- Hanba (1968, režie Ingmar Bergman)
- Scény z manželského života (1973, režie Ingman Bergman)
- Dobrodružství (1960, režie Michelangelo Antonioni)
- Zatmění (1962, režie Michelangelo Antonioni)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ STUCHLÝ, Aleš. Nuri Bilge Ceylan. CINEPUR. Roč. listopad 2006, čís. 48, s. 35.
- ↑ a b c Nuri Bilge Ceylan - bio [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Analysis: The Greatest Films of All Time 2012 / All voters [online]. [cit. 2020-06-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Nuri Bilge Ceylan na Wikimedia Commons
