roztrhnout

Czech

Etymology

From roz- +‎ trhnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrostr̩ɦnou̯t]

Verb

roztrhnout pf

1. to tear

Conjugation

Conjugation

Infinitive	roztrhnout, roztrhnouti	Active adjective	roztrhnuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	roztrhnu	roztrhneme	—	roztrhněme
2nd person	roztrhneš	roztrhnete	roztrhni	roztrhněte
3rd person	roztrhne	roztrhnou	—	—

The verb roztrhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	roztrhl	roztrhli	roztržen	roztrženi
masculine inanimate		roztrhly		roztrženy
feminine	roztrhla		roztržena
neuter	roztrhlo	roztrhla	roztrženo	roztržena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	roztrhnuv
feminine + neuter singular	—	roztrhnuvši
plural	—	roztrhnuvše

Related terms

adjectives

• roztržený
• roztržitý

 

nouns

• roztržka

 

verbs

• roztrhat

 

Further reading

• “roztrhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “roztrhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “roztrhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)