Přeskočit na obsah

Německé císařství: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
dopl.
značka: možné problémové formulace
m typos
Řádek 67: Řádek 67:
'''Německé císařství''' (zkráceně '''Německo''', oficiálně '''[[Německá říše]]''', {{vjazyce|de}} ''Deutsches Reich''<ref name="constitution">{{cite web |url=http://de.wikisource.org/wiki/Verfassung_des_Deutschen_Reiches_(1871) |title=German constitution of 1871 |language=de |publisher=German [[Wikisource]] |date=16 March 2011 |accessdate=2 April 2011}}</ref><ref name="tuttle">[[Herbert Tuttle]] wrote in September 1881 that the term "Reich" does not literally connote an empire as has been commonly assumed by English-speaking people. The term "''{{lang|de|Kaiserreich}}''" literally denotes an empire – particularly a hereditary empire led by an emperor, although "''{{lang|de|Reich}}''" has been used in German to denote the [[Roman Empire]] because it had a weak hereditary tradition. In the case of the German Empire, the official name was ''{{lang|de|Deutsches Reich}}'', which is properly translated as "German Empire" because the official position of head of state in the constitution of the German Empire was officially a "[[presidency]]" of a [[confederation]] of German states led by the [[King of Prussia]] who would assume "the title of German Emperor" as referring to the [[German people]], but was not emperor of Germany as in an emperor of a state. — "[http://ebooks.library.cornell.edu/cgi/t/text/pageviewer-idx?c=harp;cc=harp;rgn=full%20text;idno=harp0063-4;didno=harp0063-4;view=image;seq=0601;node=harp0063-4%3A14 The German Empire]." ''Harper's New Monthly Magazine''. vol. 63, issue 376, pp. 591–603; here p. 593.</ref><ref>World Book, Inc. ''The World Book dictionary, Volume 1''. World Book, Inc., 2003. p. 572. States that Deutsches Reich translates as "German Realm" and was a former official name of Germany.</ref><ref>Joseph Whitaker. ''Whitaker's almanack, 1991''. J Whitaker & Sons, 1990. Pp. 765. Refers to the term ''{{lang|de|Deutsches Reich}}'' being translated into English as "German Realm", up to and including the Nazi period.</ref> někdy též '''Imperiální Německo'''<ref>See, for example, Roger Chickering, ''Imperial Germany and the Great War, 1914–1918''. 3rd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2014; Cornelius Torp and Sven Oliver Müller, eds., ''Imperial Germany Revisited: Continuing Debates & New Perspectives''. Oxford: Berghahn, 2011; James Retallack, ed., ''Imperial Germany 1871–1918''. Oxford: Oxford University Press, 2008; Isabel V. Hull, ''Absolute Destruction: Military Culture and the Practices of War in Imperial Germany''. Ithaca: Cornell University Press, 2005.</ref>) byl německý [[národní stát]],{{sfn|Kitchen|2011|p=108}} který existoval od [[sjednocení Německa]] v roce [[1871]] až do [[abdikace]] císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] v roce [[1918]].
'''Německé císařství''' (zkráceně '''Německo''', oficiálně '''[[Německá říše]]''', {{vjazyce|de}} ''Deutsches Reich''<ref name="constitution">{{cite web |url=http://de.wikisource.org/wiki/Verfassung_des_Deutschen_Reiches_(1871) |title=German constitution of 1871 |language=de |publisher=German [[Wikisource]] |date=16 March 2011 |accessdate=2 April 2011}}</ref><ref name="tuttle">[[Herbert Tuttle]] wrote in September 1881 that the term "Reich" does not literally connote an empire as has been commonly assumed by English-speaking people. The term "''{{lang|de|Kaiserreich}}''" literally denotes an empire – particularly a hereditary empire led by an emperor, although "''{{lang|de|Reich}}''" has been used in German to denote the [[Roman Empire]] because it had a weak hereditary tradition. In the case of the German Empire, the official name was ''{{lang|de|Deutsches Reich}}'', which is properly translated as "German Empire" because the official position of head of state in the constitution of the German Empire was officially a "[[presidency]]" of a [[confederation]] of German states led by the [[King of Prussia]] who would assume "the title of German Emperor" as referring to the [[German people]], but was not emperor of Germany as in an emperor of a state. — "[http://ebooks.library.cornell.edu/cgi/t/text/pageviewer-idx?c=harp;cc=harp;rgn=full%20text;idno=harp0063-4;didno=harp0063-4;view=image;seq=0601;node=harp0063-4%3A14 The German Empire]." ''Harper's New Monthly Magazine''. vol. 63, issue 376, pp. 591–603; here p. 593.</ref><ref>World Book, Inc. ''The World Book dictionary, Volume 1''. World Book, Inc., 2003. p. 572. States that Deutsches Reich translates as "German Realm" and was a former official name of Germany.</ref><ref>Joseph Whitaker. ''Whitaker's almanack, 1991''. J Whitaker & Sons, 1990. Pp. 765. Refers to the term ''{{lang|de|Deutsches Reich}}'' being translated into English as "German Realm", up to and including the Nazi period.</ref> někdy též '''Imperiální Německo'''<ref>See, for example, Roger Chickering, ''Imperial Germany and the Great War, 1914–1918''. 3rd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2014; Cornelius Torp and Sven Oliver Müller, eds., ''Imperial Germany Revisited: Continuing Debates & New Perspectives''. Oxford: Berghahn, 2011; James Retallack, ed., ''Imperial Germany 1871–1918''. Oxford: Oxford University Press, 2008; Isabel V. Hull, ''Absolute Destruction: Military Culture and the Practices of War in Imperial Germany''. Ithaca: Cornell University Press, 2005.</ref>) byl německý [[národní stát]],{{sfn|Kitchen|2011|p=108}} který existoval od [[sjednocení Německa]] v roce [[1871]] až do [[abdikace]] císaře [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] v roce [[1918]].


Bylo založeno 1. ledna 1871, kdy se německé jižní státy, s výjimkou Rakouska, připojily k [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckému spolku]] a vstoupila v platnost nová ústava, která změnila název spolkového státu na Německou říši a zavedla titul německého císaře pro [[Vilém I. Pruský|Viléma I.]], [[Seznam pruských panovníků|pruského krále]] z dynastie [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]].<ref>Michael Kotulla: ''Deutsches Verfassungsrecht 1806–1918. Eine Dokumentensammlung nebst Einführungen. 1. Band: Gesamtdeutschland, Anhaltische Staaten und Baden.'' Springer, Berlin 2006, pp. 231, 246</ref> Hlavním městem zůstal [[Berlín]] a pruský ministerský předseda [[Otto von Bismarck]] se stal [[Německý kancléř|kancléřem]] - hlavou vlády. Během těchto událostí stále probíhala [[Prusko-francouzská válka]], do které byly zapojeny Pruskem vedený Severoněmecký spolek a jeho jihoněmečtí spojenci.
Bylo založeno 1. ledna 1871, kdy se německé jižní státy, s výjimkou [[Rakouské císařství|Rakouska]], připojily k [[Severoněmecký spolek|Severoněmeckému spolku]] a vstoupila v platnost nová ústava, která změnila název spolkového státu na ''Německou říši'' a zavedla titul německého císaře pro [[Vilém I. Pruský|Viléma I.]], [[Seznam pruských panovníků|pruského krále]] z dynastie [[Hohenzollernové|Hohenzollernů]].<ref>Michael Kotulla: ''Deutsches Verfassungsrecht 1806–1918. Eine Dokumentensammlung nebst Einführungen. 1. Band: Gesamtdeutschland, Anhaltische Staaten und Baden.'' Springer, Berlin 2006, pp. 231, 246</ref> Hlavním městem zůstal [[Berlín]] a pruský ministerský předseda [[Otto von Bismarck]] se stal [[Německý kancléř|kancléřem]] - hlavou vlády. Během těchto událostí stále probíhala [[Prusko-francouzská válka]], do které byly zapojeny Pruskem vedený Severoněmecký spolek a jeho jihoněmečtí spojenci.


Německá říše se skládala z 26 států, z nichž většině vládly [[Dynastie|královské rody]]. Zahrnovala čtyři království, šest [[Velkovévodství|velkovévodství]], pět [[vévodství]] (šest před rokem 1876), sedm [[knížectví]], tři [[Svobodné říšské město|svobodná]] [[hanza|hanzovní]] [[Městský stát|města]] a jedno [[Alsasko-Lotrinsko|císařské území]]. Ačkoli Prusko bylo jedním z několika království v říši, obsahovalo asi dvě třetiny německé populace a území. Pruská dominance byla také zaručena ústavně.
Německá říše se skládala z 26 států, z nichž většině vládly [[Dynastie|královské rody]]. Zahrnovala čtyři království, šest [[Velkovévodství|velkovévodství]], pět [[vévodství]] (šest před rokem 1876), sedm [[knížectví]], tři [[Svobodné říšské město|svobodná]] [[hanza|hanzovní]] [[Městský stát|města]] a jedno [[Alsasko-Lotrinsko|císařské území]]. Ačkoli Prusko bylo jedním z několika království v říši, obsahovalo asi dvě třetiny německé populace a území. Pruská dominance byla také zaručena ústavně.


Po roce 1850 se německé státy rychle se staly [[industrializace|industrializovanými]], zvláště díky dostatku [[uhlí]], [[železo|železa]] ([[ocel]]), chemickému průmyslu a [[železnice|železnici]]. V roce 1871 žilo v Německu 41 milionů obyvatel a do roku 1913 se tento počet zvýšil na 68 milionů. Státy, které byly v roce 1815 převážně venkovské byly nyní ve sjednoceném Německu převážně [[urbanizace|urbanizované]].<ref>J. H. Clapham, ''The Economic Development of France and Germany 1815–1914'' (1936)</ref> Během 47 let své existence byla německá říše průmyslovým, technologickým a vědeckým gigantem, který získal ve vědě více [[Nobelova cena|Nobelových cen]] než kterákoli jiná země.<ref>{{cite web|url=http://www.idsia.ch/~juergen/sci.html |title=Nobel Prizes by Country – Evolution of National Science Nobel Prize Shares in the 20th Century, by Citizenship (Juergen Schmidhuber, 2010) |publisher=Idsia.ch |date= |accessdate=2 December 2012}}</ref> V letech 1901 až 1918 získalo Německo 4 Nobelovy ceny za [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|medicínu]], 6 za [[Nobelova cena za fyziku|fyziku]], 7 za [[Nobelova cena za chemii|chemii]] a 3 ceny za [[Nobelova cena za literaturu|literaturu]]. V roce 1900 bylo Německo největší ekonomikou v Evropě, překonavše [[Spojené království]], a druhou největší na světě za [[Spojené státy americké|Spojenými státy]].<ref name="Gat2008">{{cite book|author=Azar Gat|title=War in Human Civilization|url=https://books.google.com/books?id=S6gSDAAAQBAJ&pg=PA517|year=2008|publisher=Oxford University Press|isbn=978-0-19-923663-3|page=517}}</ref>
Po roce 1850 se německé státy rychle staly [[industrializace|industrializovanými]], zvláště díky dostatku [[uhlí]], [[železo|železa]] ([[ocel]]), chemickému průmyslu a [[železnice|železnici]]. V roce 1871 v Německu žilo 41 milionů obyvatel a do roku 1913 se tento počet zvýšil na 68 milionů. Státy, které byly v roce 1815 převážně venkovské, byly nyní ve sjednoceném Německu převážně [[urbanizace|urbanizované]].<ref>J. H. Clapham, ''The Economic Development of France and Germany 1815–1914'' (1936)</ref> Během 47 let své existence byla Německá říše průmyslovým, technologickým a vědeckým gigantem, který získal ve vědě více [[Nobelova cena|Nobelových cen]] než kterákoli jiná země.<ref>{{cite web|url=http://www.idsia.ch/~juergen/sci.html |title=Nobel Prizes by Country – Evolution of National Science Nobel Prize Shares in the 20th Century, by Citizenship (Juergen Schmidhuber, 2010) |publisher=Idsia.ch |date= |accessdate=2 December 2012}}</ref> V letech 1901 až 1918 získalo Německo 4 Nobelovy ceny za [[Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství|medicínu]], 6 za [[Nobelova cena za fyziku|fyziku]], 7 za [[Nobelova cena za chemii|chemii]] a 3 ceny za [[Nobelova cena za literaturu|literaturu]]. V roce 1900 bylo Německo největší ekonomikou v Evropě, překonavše [[Spojené království]], a druhou největší na světě za [[Spojené státy americké|Spojenými státy]].<ref name="Gat2008">{{cite book|author=Azar Gat|title=War in Human Civilization|url=https://books.google.com/books?id=S6gSDAAAQBAJ&pg=PA517|year=2008|publisher=Oxford University Press|isbn=978-0-19-923663-3|page=517}}</ref>


Mezi lety 1867 až 1878/9 byla funkce Otto von Bismarcka jako prvního a dodnes nejdéle vládnoucího kancléře poznamenána relativním liberalismem, ale později se stala konzervativnější. Období, kdy byl ve funkci se vyznačovalo rozsáhlými reformami a [[Kulturkampf|kulturním bojem]]. V pozdějších letech jeho úřadování a přes jeho osobní opozici se [[Německá koloniální říše|Německo zapojilo]] do [[Kolonialismus|kolonialismu]]. Získalo hodně ze zbytkového území, které při [[dělení Afriky]] nebylo ještě nárokované a zvládlo vybudovat třetí největší koloniální říši v té době, po [[Britské impérium|britské]] a [[Francouzská koloniální říše|francouzské]].<ref>[https://www.welt.de/kultur/article168705897/Diese-deutschen-Woerter-kennt-man-noch-in-der-Suedsee.html Diese deutschen Wörter kennt man noch in der Südsee, von Matthias Heine] "Einst hatten die Deutschen das drittgrößte Kolonialreich[...]"</ref> Jako koloniální stát se občas střetávalo s jinými evropskými mocnostmi, zejména s Britskou říší.
Mezi lety 1867 až 1878/9 byla funkce Otto von Bismarcka jako prvního a dodnes nejdéle vládnoucího kancléře poznamenána relativním liberalismem, ale později se stala konzervativnější. Období, kdy byl ve funkci, se vyznačovalo rozsáhlými reformami a [[Kulturkampf|kulturním bojem]]. V pozdějších letech jeho úřadování a přes jeho osobní opozici se [[Německá koloniální říše|Německo zapojilo]] do [[Kolonialismus|kolonialismu]]. Získalo hodně ze zbytkového území, které při [[dělení Afriky]] nebylo ještě nárokované a zvládlo vybudovat třetí největší koloniální říši té doby, po [[Britské impérium|britské]] a [[Francouzská koloniální říše|francouzské]].<ref>[https://www.welt.de/kultur/article168705897/Diese-deutschen-Woerter-kennt-man-noch-in-der-Suedsee.html Diese deutschen Wörter kennt man noch in der Südsee, von Matthias Heine] "Einst hatten die Deutschen das drittgrößte Kolonialreich[...]"</ref> Jako koloniální stát se občas střetávalo s jinými evropskými mocnostmi, zejména s Britskou říší.


Německo se stalo mocností a pyšnilo se rychle se rozvíjející železniční sítí, [[Německá armáda (Německé císařství)|nejsilnější armádou]] na světě a rychle rostoucí průmyslovou základnou.<ref>Paul Kennedy, ''The Rise and Fall of the Great Powers: Economic Change and Military Conflict from 1500 to 2000'' (1987)</ref> Za méně než deset let se jeho [[Kaiserliche Marine|námořnictvo]] stalo druhým největším za [[royal Navy|britským královským námořnictvem]]. Po odstavení Bismarcka [[Vilém II. Pruský|Vilémem II.]] v roce 1890 se císařství pustilo do [[Weltpolitik]]y - nového agresivního kurzu, který nakonec přispěl k vypuknutí [[první světová válka|první světové války]]. Kromě toho Bismarckovi nástupci nebyli schopni udržet soubor měnících se a překrývajících se spojenectví jejich předchůdce, která bránila Německu v diplomatické izolaci. Toto období bylo poznamenáno různými faktory ovlivňujícími císařova rozhodnutí, která byla veřejností často vnímána jako protichůdná nebo nepředvídatelná. V roce [[1879]] Německá říše s [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]] vytvořila dvojspolek, na který v roce [[1882]] navázal [[trojspolek]] s [[Italské království|Itálií]]. Rovněž si udržela silné diplomatické vazby s [[Osmanská říše|Osmanskou říši]]. Když přišla v roce 1914 velká krize, Itálie alianci opustila a Osmanská říše se formálně stala spojencem Německa.
Německo se stalo mocností a pyšnilo se rychle se rozvíjející železniční sítí, [[Německá armáda (Německé císařství)|nejsilnější armádou]] na světě a rychle rostoucí průmyslovou základnou.<ref>Paul Kennedy, ''The Rise and Fall of the Great Powers: Economic Change and Military Conflict from 1500 to 2000'' (1987)</ref> Za méně než deset let se jeho [[Kaiserliche Marine|námořnictvo]] stalo druhým největším za [[royal Navy|britským královským námořnictvem]]. Po odstavení Bismarcka [[Vilém II. Pruský|Vilémem II.]] v roce 1890 se císařství pustilo do [[Weltpolitik]]y - nového agresivního kurzu, který nakonec přispěl k vypuknutí [[první světová válka|první světové války]]. Kromě toho Bismarckovi nástupci nebyli schopni udržet soubor měnících se a překrývajících se spojenectví jejich předchůdce, která bránila Německu v diplomatické izolaci. Toto období bylo poznamenáno různými faktory ovlivňujícími císařova rozhodnutí, která byla veřejností často vnímána jako protichůdná nebo nepředvídatelná. V roce [[1879]] Německá říše s [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]] vytvořila dvojspolek, na který v roce [[1882]] navázal [[trojspolek]] s [[Italské království|Itálií]]. Rovněž si udržela silné diplomatické vazby s [[Osmanská říše|Osmanskou říši]]. Když přišla v roce 1914 velká krize, Itálie alianci opustila a Osmanská říše se formálně stala spojencem Německa.
Řádek 79: Řádek 79:
Během [[první světová válka|první světové války]] selhaly [[Schlieffenův plán|německé plány na rychlé obsazení Paříže]] do podzimu roku 1914. Válka na [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontě]] se stala patovou situací a spojenecká námořní blokáda způsobila vážný nedostatek potravin. Císařské Německo však dosáhlo úspěchů na [[Východní fronta (první světová válka)|východní frontě]] a po [[Brestlitevský mír|Brestlitevském míru]] okupovalo velké množství území na východě. Německé vyhlášení neomezené ponorkové války na počátku roku 1917 přispělo k zapojení Spojených států do války.
Během [[první světová válka|první světové války]] selhaly [[Schlieffenův plán|německé plány na rychlé obsazení Paříže]] do podzimu roku 1914. Válka na [[Západní fronta (první světová válka)|západní frontě]] se stala patovou situací a spojenecká námořní blokáda způsobila vážný nedostatek potravin. Císařské Německo však dosáhlo úspěchů na [[Východní fronta (první světová válka)|východní frontě]] a po [[Brestlitevský mír|Brestlitevském míru]] okupovalo velké množství území na východě. Německé vyhlášení neomezené ponorkové války na počátku roku 1917 přispělo k zapojení Spojených států do války.


Vrchní velení pod vedením [[Paul von Hindenburg|Paula von Hindenburga]] a [[Erich Ludendorff|Ericha Ludendorffa]] stále více ovládalo zemi, ale v říjnu po neúspěšné [[Ludendorffova ofenzíva|jarní ofenzivě roku 1918]] se německá armáda dostala do ústupu, spojenci [[Rakousko-Uhersko]] a [[Osmanská říše]] se zhroutili a [[Bulharské carství|Bulharsko]] se vzdalo. Říše padla během [[Listopadová revoluce (Německo)|revoluce v listopadu 1918]] s abdikací panovníků. Po tom všem zůstala [[Výmarská republika|poválečná federální republika]] se zdevastovanou a nespokojenou populací, která čelila poválečným reparacím o výši téměř 270 miliard dolarů,<ref>{{Cite web|url=https://www.history.com/news/germany-world-war-i-debt-treaty-versailles|title=Germany's World War I Debt Was So Crushing It Took 92 Years to Pay Off|last=Blakemore|first=Erin|website=HISTORY|language=en|access-date=2019-11-17}}</ref> což vedlo k vzestupu [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] a [[nacismus|nacismu]].<ref>{{Cite web|url=https://www.nationalww2museum.org/war/articles/how-did-hitler-happen|title=How Did Hitler Happen?|website=The National WWII Museum {{!}} New Orleans|language=en|access-date=2019-11-17}}</ref>
Vrchní velení pod vedením [[Paul von Hindenburg|Paula von Hindenburga]] a [[Erich Ludendorff|Ericha Ludendorffa]] stále více ovládalo zemi, ale v říjnu po neúspěšné [[Ludendorffova ofenzíva|jarní ofenzivě roku 1918]] se německá armáda dostala do ústupu, spojenci [[Rakousko-Uhersko]] a [[Osmanská říše]] se zhroutili a [[Bulharské carství|Bulharsko]] se vzdalo. Říše padla během [[Listopadová revoluce (Německo)|revoluce v listopadu 1918]] s abdikací panovníků. Po tom všem zůstala [[Výmarská republika|poválečná federální republika]] se zdevastovanou a nespokojenou populací, která čelila poválečným reparacím ve výši téměř 270 miliard dolarů,<ref>{{Cite web|url=https://www.history.com/news/germany-world-war-i-debt-treaty-versailles|title=Germany's World War I Debt Was So Crushing It Took 92 Years to Pay Off|last=Blakemore|first=Erin|website=HISTORY|language=en|access-date=2019-11-17}}</ref> což vedlo k vzestupu [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]] a [[nacismus|nacismu]].<ref>{{Cite web|url=https://www.nationalww2museum.org/war/articles/how-did-hitler-happen|title=How Did Hitler Happen?|website=The National WWII Museum {{!}} New Orleans|language=en|access-date=2019-11-17}}</ref>


== Charakteristika ==
== Charakteristika ==

Verze z 8. 4. 2020, 10:42

Německá říše
Deutsches Reich
↓ 1871–1918 ↓
Vlajka státu
vlajka 		Státní znak
znak
Hymna Heil dir im Siegerkranz – oficiální
(neoficiálně také Deutschlandlied
a Die Wacht am Rhein)
Motto Gott mit uns
Geografie
Mapa
Německé císařství 1871-1918
540 858 km² (roku 1910)
Nejvyšší bod
Nejdelší řeka
Rýn nebo Visla
Obyvatelstvo
1871: 41 058 792
1890: 49 428 470
1910: 64 925 993
data z roku 1890:
62,8 % protestantské,
35,8 % římskokatolické,
1,1 % židovské
Státní útvar
federativní konstituční monarchie 1871-1916 Vojenská diktatura 1916-1918
Státní útvary a území
Předcházející
Severoněmecký spolek Severoněmecký spolek
Bavorské království Bavorské království
Württemberské království Württemberské království
Bádenské velkovévodství Bádenské velkovévodství
Hesenské velkovévodství Hesenské velkovévodství
Následující
Výmarská republika Výmarská republika
Druhá Polská republika Druhá Polská republika
Sárské teritorium Sárské teritorium
Svobodné město Gdaňsk Svobodné město Gdaňsk
Litva Litva
První republika První republika
Třetí Francouzská republika Třetí Francouzská republika

Německé císařství (zkráceně Německo, oficiálně Německá říše, německy Deutsches Reich[1][2][3][4] někdy též Imperiální Německo[5]) byl německý národní stát,[6] který existoval od sjednocení Německa v roce 1871 až do abdikace císaře Viléma II. v roce 1918.

Bylo založeno 1. ledna 1871, kdy se německé jižní státy, s výjimkou Rakouska, připojily k Severoněmeckému spolku a vstoupila v platnost nová ústava, která změnila název spolkového státu na Německou říši a zavedla titul německého císaře pro Viléma I., pruského krále z dynastie Hohenzollernů.[7] Hlavním městem zůstal Berlín a pruský ministerský předseda Otto von Bismarck se stal kancléřem - hlavou vlády. Během těchto událostí stále probíhala Prusko-francouzská válka, do které byly zapojeny Pruskem vedený Severoněmecký spolek a jeho jihoněmečtí spojenci.

Německá říše se skládala z 26 států, z nichž většině vládly královské rody. Zahrnovala čtyři království, šest velkovévodství, pět vévodství (šest před rokem 1876), sedm knížectví, tři svobodná hanzovní města a jedno císařské území. Ačkoli Prusko bylo jedním z několika království v říši, obsahovalo asi dvě třetiny německé populace a území. Pruská dominance byla také zaručena ústavně.

Po roce 1850 se německé státy rychle staly industrializovanými, zvláště díky dostatku uhlí, železa (ocel), chemickému průmyslu a železnici. V roce 1871 v Německu žilo 41 milionů obyvatel a do roku 1913 se tento počet zvýšil na 68 milionů. Státy, které byly v roce 1815 převážně venkovské, byly nyní ve sjednoceném Německu převážně urbanizované.[8] Během 47 let své existence byla Německá říše průmyslovým, technologickým a vědeckým gigantem, který získal ve vědě více Nobelových cen než kterákoli jiná země.[9] V letech 1901 až 1918 získalo Německo 4 Nobelovy ceny za medicínu, 6 za fyziku, 7 za chemii a 3 ceny za literaturu. V roce 1900 bylo Německo největší ekonomikou v Evropě, překonavše Spojené království, a druhou největší na světě za Spojenými státy.[10]

Mezi lety 1867 až 1878/9 byla funkce Otto von Bismarcka jako prvního a dodnes nejdéle vládnoucího kancléře poznamenána relativním liberalismem, ale později se stala konzervativnější. Období, kdy byl ve funkci, se vyznačovalo rozsáhlými reformami a kulturním bojem. V pozdějších letech jeho úřadování a přes jeho osobní opozici se Německo zapojilo do kolonialismu. Získalo hodně ze zbytkového území, které při dělení Afriky nebylo ještě nárokované a zvládlo vybudovat třetí největší koloniální říši té doby, po britské a francouzské.[11] Jako koloniální stát se občas střetávalo s jinými evropskými mocnostmi, zejména s Britskou říší.

Německo se stalo mocností a pyšnilo se rychle se rozvíjející železniční sítí, nejsilnější armádou na světě a rychle rostoucí průmyslovou základnou.[12] Za méně než deset let se jeho námořnictvo stalo druhým největším za britským královským námořnictvem. Po odstavení Bismarcka Vilémem II. v roce 1890 se císařství pustilo do Weltpolitiky - nového agresivního kurzu, který nakonec přispěl k vypuknutí první světové války. Kromě toho Bismarckovi nástupci nebyli schopni udržet soubor měnících se a překrývajících se spojenectví jejich předchůdce, která bránila Německu v diplomatické izolaci. Toto období bylo poznamenáno různými faktory ovlivňujícími císařova rozhodnutí, která byla veřejností často vnímána jako protichůdná nebo nepředvídatelná. V roce 1879 Německá říše s Rakousko-Uherskem vytvořila dvojspolek, na který v roce 1882 navázal trojspolek s Itálií. Rovněž si udržela silné diplomatické vazby s Osmanskou říši. Když přišla v roce 1914 velká krize, Itálie alianci opustila a Osmanská říše se formálně stala spojencem Německa.

Během první světové války selhaly německé plány na rychlé obsazení Paříže do podzimu roku 1914. Válka na západní frontě se stala patovou situací a spojenecká námořní blokáda způsobila vážný nedostatek potravin. Císařské Německo však dosáhlo úspěchů na východní frontě a po Brestlitevském míru okupovalo velké množství území na východě. Německé vyhlášení neomezené ponorkové války na počátku roku 1917 přispělo k zapojení Spojených států do války.

Vrchní velení pod vedením Paula von Hindenburga a Ericha Ludendorffa stále více ovládalo zemi, ale v říjnu po neúspěšné jarní ofenzivě roku 1918 se německá armáda dostala do ústupu, spojenci Rakousko-Uhersko a Osmanská říše se zhroutili a Bulharsko se vzdalo. Říše padla během revoluce v listopadu 1918 s abdikací panovníků. Po tom všem zůstala poválečná federální republika se zdevastovanou a nespokojenou populací, která čelila poválečným reparacím ve výši téměř 270 miliard dolarů,[13] což vedlo k vzestupu Adolfa Hitlera a nacismu.[14]

Charakteristika

Německé císařství zahrnovalo 25 spolkových zemí (mezi nimi i tři hanzovní města Hamburk, Brémy a Lübeck). I přes hospodářskou krizi po roce 1873 se císařství v průběhu své existence (zejména v 90. letech 19. století) proměňovalo ze zemědělské země na průmyslovou. Rozvíjel se rovněž obchod i bankovnictví. S rozvojem hospodářství rostl také počet obyvatel, vnitřní migrace a urbanizace. Zatímco význam střední třídy rostl, řemesla a šlechta upadaly, byť šlechta si dosud zachovala svou dominantní roli ve vojsku, diplomacii a civilní správě.[15]

Vnitřní a zahraniční politický vývoj určoval především první a nejdéle úřadující říšský kancléř Otto von Bismarck, jehož vládu lze rozdělit na liberální fázi, ovlivněnou vnitropolitickými reformami a kulturním bojem, a na spíše konzervativní období. Do doby jeho vlády spadá také rozvoj německého kolonialismu, z čehož pramenily konflikty s jinými koloniálními velmocemi, zejména s Velkou Británií.

Éra po Bismarckovi bývá často označována jako vilémovské období, protože nový císař Vilém II. uplatňoval po Bismarckově propuštění roku 1888 značný vliv na politiku. Mohutné zbrojení a militarismus mělo za následek izolaci a bylo nakonec jednou z příčin první světové války.

Vznik císařství

Podrobnější informace naleznete v článku Sjednocení Německa.

O Německém císařství se říká, že vzniklo „krví a železem“. Toto rčení napovídá, že vzniklo díky válkám, které vedlo Prusko se svými sousedy pod vedením Otto von Bismarcka. Ve válce, kde bojovalo Prusko a Rakousko proti Dánsku, (1864) získalo Prusko Šlesvicko-Holštýnsko (Schleswig-Holstein). Poté následovala válka o vliv v německy mluvících zemích. Tuto prusko-rakouskou válku (1866) vyhrálo opět Prusko, přičemž rozhodující bitva byla svedena u Hradce Králové, kde byla rakouská armáda rozdrcena.

Důsledkem prusko-rakouské války byl vznik Severoněmeckého spolku, který ovládalo Prusko. Prusku ovšem překážel ještě jeden soupeř, Francie. Aby Bismarck nevypadal jako agresor, rozhodl se ke lsti. Zařídil, aby se francouzskému císaři Napoleonovi III. dostala emžská depeše, která ho měla vlákat do války. Napoleon III. na tento trik skočil a vyhlásil Prusku válku. V roce 1870 vypukla prusko-francouzská válka, kterou Prusko v bitvě u Sedanu vyhrálo. Francie byla poražena a následky pro ni byly velmi nepříjemné. Kromě finančních reparací, odstoupení Napoleona III. a odevzdání Alsaska-Lotrinska Prusku museli Francouzi přetrpět ponížení v podobě vyhlášení Německého císařství, které proběhlo přímo u Paříže v zrcadlovém sále ve Versailles. Kancléřem sjednoceného Německa se stal Bismarck. Pro Francii byla tato porážka a její následky natolik ponižující, že to byl jeden z důvodů pro rozpoutání první světové války.[zdroj⁠?!]

Politika

Vyhlášení německého císařství (Anton von Werner, 1877)

Císařství vzniklo podle maloněmecké koncepce 18. ledna 1871 v zrcadlovém sále ve Versailles po vítězství Severoněmeckého spolku a spojeneckých jihoněmeckých států v prusko-francouzské válce a bylo federací států a konstituční monarchií, v čele s pruským králem jako dědičnou hlavou státu, mající titul německého císaře (něm. Deutscher Kaiser). Oficiálním jazykem byla němčina. Kancléř Bismarck ve snaze předejít dělnickým nepokojům zavedl prvky sociálního státu.

V zahraniční politice se snažilo Německo o kolonizaci zámořských území, ovšem kvůli pozdnímu vzniku toho na něj mnoho nezbylo (Togoland, Kamerun, Německá jihozápadní Afrika, Německá východní Afrika, Německá Nová Guinea a několik menších území), většinu území si již rozebrala Velká Británie spolu s Francií. S těmito zeměmi Německo soutěžilo nejen ekonomicky (Německo, Velká Británie, Francie, Rusko a USA byly největší světové mocnosti), ale i vojensky. Německo si vybudovalo největší a nejlepší armádu na světě a spojilo se s Rakouskem-Uherskem a Itálií do aliance - Trojspolku. Během první světové války k nim přibyla i Osmanská říše (1914) a Bulharsko (1915), zatímco Itálie naopak zahájila válku v roce 1915 na straně Dohody.

První světová válka a zánik císařství

V důsledku napjatých vztahů mezi Trojspolkem a Trojdohodou (VB, Francie, Rusko) se všeobecně čekalo na záminku, kvůli které by mohla být rozpoutána válka o vedoucí postavení v Evropě. Záminka se naskytla 28. 6. 1914, kdy byl v Sarajevu zabit rakouský následník trůnu. V důsledku tohoto atentátu vypukla první světová válka. Přes značný postup byly německé armády zadrženy Francouzi na řece Marně. Německo bylo nuceno bojovat na 2 frontách. Kvůli námořní blokádě začalo Německo už roku 1915 hladovět. Rusko sice v roce 1917 z války vystoupilo, ovšem díky vstupu Spojených států amerických do války v témže roce bylo jasné, že Německo nemůže vyhrát. V listopadu se úplně vyčerpané Německo vzdalo. Kvůli revoluci v Berlíně prchl císař Vilém II. Pruský do Nizozemska, což byl konec císařství.

Spolkové země

Německé císařství v době vzniku zahrnovalo 26 spolkových zemí, z nichž byly 4 království, 6 velkovévodství, 5 vévodství, 7 knížectví a 3 hanzovní města (Hamburk, Brémy a Lübeck), a říšskou zemi Alsasko-Lotrinsko. Největší a nejdůležitější spolkovou zemí bylo Pruské království, které zabíralo kolem 60% rozlohy.

Německé císařství a jeho spolkové země.

Království (Königreiche)

Velkovévodství (Großherzogtümer)

Vévodství (Herzogtümer)

Knížectví (Fürstentümer)

Svobodná hanzovní města (Freie Hansestädte)

Říšská země (Reichsland)

Němečtí císařové

Dynastie: Hohenzollernové

Odkazy

Reference

  1. ↑ German constitution of 1871 [online]. German Wikisource, 16 March 2011 [cit. 2011-04-02]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ Herbert Tuttle wrote in September 1881 that the term "Reich" does not literally connote an empire as has been commonly assumed by English-speaking people. The term "Kaiserreich" literally denotes an empire – particularly a hereditary empire led by an emperor, although "Reich" has been used in German to denote the Roman Empire because it had a weak hereditary tradition. In the case of the German Empire, the official name was Deutsches Reich, which is properly translated as "German Empire" because the official position of head of state in the constitution of the German Empire was officially a "presidency" of a confederation of German states led by the King of Prussia who would assume "the title of German Emperor" as referring to the German people, but was not emperor of Germany as in an emperor of a state. — "The German Empire." Harper's New Monthly Magazine. vol. 63, issue 376, pp. 591–603; here p. 593.
  3. ↑ World Book, Inc. The World Book dictionary, Volume 1. World Book, Inc., 2003. p. 572. States that Deutsches Reich translates as "German Realm" and was a former official name of Germany.
  4. ↑ Joseph Whitaker. Whitaker's almanack, 1991. J Whitaker & Sons, 1990. Pp. 765. Refers to the term Deutsches Reich being translated into English as "German Realm", up to and including the Nazi period.
  5. ↑ See, for example, Roger Chickering, Imperial Germany and the Great War, 1914–1918. 3rd ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2014; Cornelius Torp and Sven Oliver Müller, eds., Imperial Germany Revisited: Continuing Debates & New Perspectives. Oxford: Berghahn, 2011; James Retallack, ed., Imperial Germany 1871–1918. Oxford: Oxford University Press, 2008; Isabel V. Hull, Absolute Destruction: Military Culture and the Practices of War in Imperial Germany. Ithaca: Cornell University Press, 2005.
  6. ↑ Kitchen 2011, s. 108.
  7. ↑ Michael Kotulla: Deutsches Verfassungsrecht 1806–1918. Eine Dokumentensammlung nebst Einführungen. 1. Band: Gesamtdeutschland, Anhaltische Staaten und Baden. Springer, Berlin 2006, pp. 231, 246
  8. ↑ J. H. Clapham, The Economic Development of France and Germany 1815–1914 (1936)
  9. ↑ Nobel Prizes by Country – Evolution of National Science Nobel Prize Shares in the 20th Century, by Citizenship (Juergen Schmidhuber, 2010) [online]. Idsia.ch [cit. 2012-12-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ Azar Gat. War in Human Civilization. [s.l.]: Oxford University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-19-923663-3. S. 517. 
  11. ↑ Diese deutschen Wörter kennt man noch in der Südsee, von Matthias Heine "Einst hatten die Deutschen das drittgrößte Kolonialreich[...]"
  12. ↑ Paul Kennedy, The Rise and Fall of the Great Powers: Economic Change and Military Conflict from 1500 to 2000 (1987)
  13. ↑ BLAKEMORE, Erin. Germany's World War I Debt Was So Crushing It Took 92 Years to Pay Off [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ How Did Hitler Happen? [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ F.-W. Henning: Die Industrialisierung in Deutschland 1800 bis 1914. Schöningh, Paderborn 1973. S. 203 ff.

Literatura

  • SKŘIVAN, Aleš. Der Untergang des alten Großmächtekonzerts – zur Außenpolitik Deutschlands und Österreich-Ungarns am Vorabend des Ersten Weltkrieges. Prague Papers on the History of International Relations. 2002, roč. 6, s. 75-89. Dostupné online [PDF]. ISBN 80-7308-042-7. 
  • STELLNER, František. Na německém císařském dvoře (1871-1918). Historický obzor, 1999, 10 (7/8), s. 146-152. ISSN 1210-6097.
  • WOLF, Richard. Zhroucení Německa. Praha: Melantrich, 1934. 359 s. Dostupné online. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Německé_císařství&oldid=18370788“