Přeskočit na obsah

Urbanizace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Celosvětová mapa urbanizace zobrazující procento urbanizace v jednotlivých zemích k roku 2015

Urbanizace (také poměšťování) je proces, při kterém společnost mění způsob života z venkovského na městský. S urbanizací je spojen zvyšující se podíl lidí žijících, resp. bydlících ve městech. Města se zvětšují i kvůli narůstání počtu pracujících, kteří do měst dojíždějí za prací.

Nejobecněji je urbanizace definována jako „prostorová koncentrace lidských činností i obyvatelstva projevující se změnami v chování lidí, v jejich motivacích, v kulturních vzorech i ve formách organizace společnosti. Změny jsou vyvolány životem v prostředí s velkým počtem, vysokou hustotou a značnou různorodostí obyvatel, aktivit i lidských výtvorů.“[1]

Problematika urbanizace spadá do mnoha vědních oborů a disciplín, jimiž jsou geografie, historická geografie, sociologie, sociální dějiny, ekonomie, hospodářské dějiny, demografie, dějiny mentalit aj.

V roce 1950 žilo ve městech pouhých 30 % světové populace, zatímco v roce 2014 již 54 %. Podle Organizace spojených národů by do roku 2050 mělo ve městech žít až 66 % lidí.[2]

K roku 2014 žilo nejvíce lidí ve městských oblastech v Severní Americe (82 %), Latinské Americe a oblasti Karibiku (80 %) a v Evropě (73 %); nejméně urbanizované oblasti byly v Africe (40 %) a Asii (48 %).[2]

Tokio je největším městem na světě, s aglomerací má okolo 38 milionu obyvatel[2]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Sídliště městského typu začala vznikat v neolitu. Nejstarší města vznikla v Číně, Indii, Egyptě a na Blízkém východě. V Evropě vznikala města nejprve ve starověkém Řecku, poté ve starověkém Římě (v dnešní Itálii).[3][4] Tato města byla často ohrožována dobyvateli a růstu bránily také nedostatky v dopravě, zásobení nebo hygieně.[4] Zpravidla města vznikala tam, kde se seskupilo více zemědělců a začaly zde převládat nezemědělské činnosti (směna, obchod, řemesla), které se staly natolik dominantními, že potlačily venkovský způsob života.[3] K urbanizaci, jak ji známe dnes, docházelo v posledních dvou staletích v Anglii.[4]

Velká Británie začala v polovině 18. století industrializovat svou ekonomiku. To významně podpořilo stěhování obyvatel z venkova do menších či větších měst. Na začátku 19. století žilo ve městech 20 % Britů, o století později to bylo již 74 %. V ostatních státech Evropy a ve Spojených státech amerických začal proces urbanizace později. Rapidní nárůst obyvatel ilustruje skok z 60 000 obyvatel New Yorku v roce 1800 na 4,8 milionu v roce 1900. Migrace do měst neprobíhala pouze uvnitř státu, lidé z chudších oblastí Evropy se často stěhovali do Spojených států nebo do velkoměst v jiných evropských zemích.[5]

V dnešní době lidé migrují do měst kvůli rozsáhlým sociálním benefitům, stěhují se za lepším vzděláním a zdravotní péčí nebo obecně za kvalitnějším společenským životem.[6]

Důsledky urbanizace

[editovat | editovat zdroj]

Důsledky poměšťování obyvatel mohou být pozitivní i negativní. Mezi pozitivní patří například celkové zvyšování životní úrovně a vyšší dožití, které s sebou ovšem přináší problém stárnutí populace v dané společnosti.[2] Dalším kladným důsledkem je vyšší vzdělanost obyvatel a související lepší kvalifikace, lepší zdravotní péče, zlepšení infrastruktury nebo modernizace společnosti.[6]

Na druhou stranu negativní je například komercializace (ve smyslu podřízení se trhu, obchodu); komerce a obchod ve městech dominují. Ve velkých městech je dostupné cokoliv a téměř kdykoliv, proto lidé často začínají žít hyperkonzumním způsobem života, který je při zvyšujícím se tempu urbanizace do budoucna neudržitelný.[7] Častým problémem je dále míra znečištění ovzduší, míra hluku, světelný a vizuální smog, vznik městských tepelných ostrovů, dopravní zácpy nebo přelidnění. Přelidnění může vyústit v nedostatek obytných prostor, v nezaměstnanost nebo vznik chudinských čtvrtí (slum, ghetto)[6] a může souviset s nárůstem kriminality.

Vnímání měst společností

[editovat | editovat zdroj]

Od 18. století se vnímání měst a především velkoměst měnilo. Část lidí vidí poměšťování civilizace jako správný evoluční krok vedoucí ke spokojenosti, prosperitě, rozkvětu kultury a ekonomiky. Pro jiné je velkoměsto „kouřícím peklem, přecpaným agresivními davy lidí, prolezlým zločinem, násilím, korupcí a chudobou“.[5] Chudoba se opravdu s narůstajícím bohatstvím velkoměst prohlubovala. Ve městech se – v závislosti na příjmech tamních obyvatel – začaly vyčleňovat celé čtvrtě. Problematikou se od konce první čtvrtiny 20. století zabývají sociologové. První rozsáhlé sociologické analýzy vznikaly v Chicagu, které zažilo kvůli vlně přistěhovalců prudký vzestup doprovázený růstem společenské nerovnosti (viz Chicagská škola).[5]

Podobný problém později vznikl v rozvojových zemích, protože nekvalifikované pracovníky přitahuje město kvůli potenciálnímu zaměstnání. Zde se jim však nedaří najít natolik dobře placenou práci, aby mohli uhradit vyšší životní náklady, a proto žijí ve slumech v mizerných životních podmínkách.[8]

Vliv na životní prostředí

[editovat | editovat zdroj]

V městské zástavbě se tvoří tepelné ostrůvky, protože množství zelených ploch je menší než v okolí města. Jev je způsoben tím, že zatímco ve venkovské krajině je sluneční teplo pohlcováno odpařenou vodou, případně půdou, ve městech je obou „pohlcovačů“ významně méně a většina tepla je pohlcována asfaltem nebo budovami, což zvyšuje povrchovou teplotu města. Roční průměrná teplota ve městech nad jeden milion obyvatel tak může být o 1–3 °C vyšší než v okolí města na venkově.[9]

Urbanizace snižuje dostupné množství obdělávatelné půdy a zároveň snižuje kvalitu vody a ovzduší. Tím vyvíjí tlak na přilehlé venkovské oblasti.[10] Urbanizace významně přispívá ke znečištění ovzduší v důsledku zvýšených emisí z automobilů, průmyslové činnosti a stavebnictví. Koncentrace znečišťujících látek, jako jsou pevné částice (PM), oxid dusičitý (NO2) a těkavé organické sloučeniny (VOC), představují zdravotní rizika pro obyvatele měst. [11]

Dalším zásadním vlivem urbanizace je eutrofizace (až hypereutrofizace) vody. Je způsobena přenášením nadměrného objemu živin či znečišťujících látek (např. CO2 a jiné skleníkové plyny, příp. zbytky hnojiv, čisticích prostředků atd.) deštěm z měst do vodních zdrojů, čímž se snižuje celková kvalita vod, dochází k přemnožení planktonu a jiných mikroorganismů, což vede ke snižování obsahu kyslíku ve vodě.[12]

Kromě toho je důsledkem urbanizace drastické dlouhodobé snižování lokální (místní) biodiverzity.[13]

V Číně vedla urbanizace k drastickému snížení kvality ovzduší; v roce 2013(?) pouze 24 z 350 čínských prefektur splňovalo standardy kvality ovzduší WHO.[14] Přes milion Číňanů zemřelo v roce 2012 na následky znečistění vzduchu.[15] Počet aut v Pekingu se v období 1990–2002 zvýšil čtyřnásobně, což vedlo ke značnému zvýšení emisí.[16]

Významná sídla

[editovat | editovat zdroj]

Téměř polovina lidí žijících ve městech sídlí v menších městech s počtem obyvatel do 500 000. Jedna osmina lidí žije v jednom z 28 megaměst, která mají přes 10 milionů obyvatel. Největším městem je Tokio s aglomerací okolo 38 milionů obyvatel, následují města Nové Dillí, Šanghaj, Mexico City, Bombaj a São Paulo. Do roku 2030 má být na světě 41 megaměst.[2]

Nejvyšší formou městského života je megapolis („velkoměsto velkoměst“). Tímto pojmem byl označen poprvé pás dlouhý 724 km a táhnoucí se od Bostonu po Washington, D. C. s přibližně 40 miliony obyvatel.[5]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Urbanizace – Sociologická encyklopedie. encyklopedie.soc.cas.cz [online]. [cit. 2023-03-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e UNITED NATIONS. World urbanization prospects: the 2014 revision: Highlights. New York: United Nations, 10 July 2014. [27] s. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. ISBN 9789211515176. 
  3. ↑ a b KAŠPAROVSKÝ, Karel. Zeměpis I. v kostce: pro střední školy: [kartografie, fyzická geografie, socioekonomická geografie]. 1. vyd. Praha: Fragment, 2009. 152 s. (Maturita v kostce). ISBN 978-80-253-0586-7. 
  4. ↑ a b c JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2003. 231 s. ISBN 80-7178-749-3. S. 197. 
  5. ↑ a b c d GIDDENS, Anthony; SUTTON, Philip W., ed. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 2013. 1049 s. ISBN 978-80-257-0807-1. S. 208, 209. 
  6. ↑ a b c Rinkesh. Causes, Effects and Solutions to Urbanization Leading to Urban Growth. Conserve Energy Future [online]. 2016-09-18, modif. 2022-07-28 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ LIPOVETSKY, Gilles. Paradoxní štěstí: esej o hyperkonzumní společnosti. 1. vyd. Praha: Prostor, 2007. 443 s. (Střed, sv. 81). ISBN 978-80-7260-184-4. 
  8. ↑ TODARO, Michael P. A Model of Labor Migration and Urban Unemployment in Less Developed Countries. The American Economic Review. 1969, čís. 1, s. 138–148. Dostupné online. ISSN 0002-8282. 
  9. ↑ Heat Island Effect. United States Environmental Protection Agency [online]. September 2, 2022 [cit. 2023-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Environmental Impacts of Urban Growth. Seto Lab [online]. ©2017 [cit. 2017-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-15. (anglicky) 
  11. ↑ Environmental Impacts of Urbanization. Decoding Biosphere [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ JIANG, Leiwen; YOUNG, Malea Hoepf and HARDEE, Karen. Population, Urbanization, And the Environment. World Watch. 2008, vol. 21, no. 5, s. 34–39. Dostupné z: https://drive.google.com/file/d/1O_V5xOYvlpRwumNEJOWnE63kMY9VSnvv/view
  13. ↑ McKINNEY, Michael L. Urbanization, Biodiversity, and Conservation: The impacts of urbanization on native species are poorly studied, but educating a highly urbanized human population about these impacts can greatly improve species conservation in all ecosystems. BioScience. 01 October 2002, roč. 52, čís. 10. Dostupné online [cit. 2023-01-25]. ISSN 0006-3568. DOI 10.1641/0006-3568(2002)052[0883:UBAC]2.0.CO;2. (anglicky) 
  14. ↑ HAN, Lijian; ZHOU, Weiqi; LI, Weifeng and LI, Li. Impact of urbanization level on urban air quality: A case of fine particles (PM2.5) in Chinese cities. Environmental Pollution. 2014, vol. 194, s. 163–170. ISSN 0269-7491. [Obsah: https://doi.org/10.1016/j.envpol.2014.07.022]
  15. ↑ LINNANE, Ciara. WHO names China as country with most deaths caused by outdoor air pollution. MarketWatch. Sept. 27, 2016. Dostupné online [cit. 2017-11-24]. (anglicky) 
  16. ↑ TANG, Xiaoyan. The Characteristics of Urban Air Pollution in China. In: Urbanization, Energy, and Air Pollution in China: The Challenges Ahead: Proccedings of a Symposium. Washington, D. C.: National Academies Press, 2004. Přístup také z: https://nap.nationalacademies.org/catalog/11192/urbanization-energy-and-air-pollution-in-china-the-challenges-ahead

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Urbanizace&oldid=24420372“