2. ukrajinský front: Porovnání verzí
Reformat 1 URL (Wayback Medic 2.5)) #IABot (v2.0.9.5) (GreenC bot |
|||
Řádek 48: | Řádek 48: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* [https://archive. |
* [https://archive.today/20121205032514/victory.mil.ru/rkka/ 2. ukrajinský front na stránce Ministerstva obrany RF] |
||
* [http://samsv.narod.ru/Fr/Uk2/front.html 2. ukrajinský front na samsv.narod.ru] |
* [http://samsv.narod.ru/Fr/Uk2/front.html 2. ukrajinský front na samsv.narod.ru] |
||
* [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Od_Hronu_k_Vltave.htm Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa] |
* [http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/Od_Hronu_k_Vltave.htm Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa] |
Aktuální verze z 16. 9. 2023, 04:01
2. ukrajinský front byl vojenský svazek Rudé armády za druhé světové války, který v roce 1945 osvobodil např. Brno, Bratislavu či Budapešť.
Historie
[editovat | editovat zdroj]2. ukrajinský front vznikl 20. října 1943 přejmenováním Stepního frontu. V říjnu–prosinci rozšířil předmostí na Dněpru až ke Kirovohradu a Kryvému Rihu. Následně ve spolupráci s 1. ukrajinským frontem v Kirovohradské, Korsuň-ševčenkovské a Umaňsko-Botošanské operaci osvobodil pravobřežní Ukrajinu až k rumunské hranici.
Od dubna do začátku června 1944 se společně s 3. ukrajinským frontem neúspěšně pokoušel prorazit do Moldávie. Úspěch přišel až v srpnu (Jasko-kišiněvská operace), sovětská vojska rychle prošla Rumunskem a v říjnu 1944 v Debrecínské operaci vtrhla do Maďarska. V Budapešťské operaci společně s 3. ukrajinským frontem obsadil Budapešť a překročil Dunaj. V březnu–dubnu 1945 ve Vídeňské operaci dobyla sovětská vojska východ Rakouska s přilehlými oblastmi Moravy, v dubnu pokračovala bratislavsko-brněnskou operací hlouběji na Moravu a v květnu v Pražské operaci společně s 1. a 4. ukrajinským frontem osvobodila většinu Čech.
Po skončení války byl front zrušen, velitelství bylo přejmenováno na velitelství Oděského vojenského okruhu, ale nejvyšší důstojníci byli v čele s maršálem Malinovským a částí vojsk (především 6. gardovou tankovou armádou) převeleni k Zabajkalskému frontu.
Podřízené svazky
[editovat | editovat zdroj]- 4. gardová armáda (20. října 1943–1944)
- 5. gardová armáda (20. října 1943 – 13. července 1944)
- 7. gardová armáda (20. října 1943 – 10. června 1945)
- 37. armáda (20. října 1943 – leden 1944)
- 46. armáda (20. října 1943 – ?, 20. září – 11. prosince 1944 a 21. února – 10. května 1945)
- 52. armáda (20. října 1943 – září 1944)
- 53. armáda (20. října 1943 – 10. května 1945)
- 57. armáda (20. října 1943 – 22. února 1944)
- 5. letecká armáda (20. října 1943 – 10. června 1945)
- 5. gardová tanková armáda (20. října 1943–1945)
- 6. (od září 1944 gardová) tanková armáda (22. února 1944 – březen 1945 a duben – 10. května 1945)
- 40. armáda (březen 1944 – 10. června 1945)
- 27. armáda (1944–1945)
- 2. tanková armáda (1944 – červen 1944)
- 9. gardová armáda (duben – 10. května 1945)
- 1.gardová jezdecko-mechanizovaná skupina [1945]
- rumunská 1. armáda
- rumunská 4. armáda
- Dunajská válečná flotila
Velení
[editovat | editovat zdroj]Velitel
[editovat | editovat zdroj]- 20. října 1943 – 22. května 1944 – armádní generál (od 20. února 1944 maršál Sovětského svazu) Ivan Stěpanovič Koněv
- 22. května 1944 – 10. června 1945 – armádní generál (od 10. září 1944 maršál Sovětského svazu) Rodion Jakovlevič Malinovskij
Člen vojenské rady
[editovat | editovat zdroj]- 20. října 1943 – březen 1945 – generálporučík (od 13. září 1944 generálplukovník) Ivan Zacharovič Susajkov
- březen – 10. července 1945 – generálporučík Alexandr Nikolajevič Těvčenkov
Náčelník štábu
[editovat | editovat zdroj]- 20. října 1943 – 10. července 1945 – generálplukovník (od 29. května 1945 armádní generál) Matvej Vasiljevič Zacharov
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- GLANTZ, David M. Bouře směřuje na Balkán. Překlad Jiří Fidler. 1. vyd. Brno: JOTA, 2008. 464 s., 16 str. fotogr. přílohy. ISBN 978-80-7217-516-1.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- 2. ukrajinský front na stránce Ministerstva obrany RF
- 2. ukrajinský front na samsv.narod.ru
- Podíl 2. ukrajinského frontu Rudé armády na osvobození Československa
Reference
[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce | ' | Nástupce |
---|---|---|
velitelství Stepního frontu |
velitelství 2. ukrajinského frontu 20. října 1943 - 10. června 1945 |
velitelství Oděského vojenského okruhu |
Předchůdce | ' | Nástupce |
---|---|---|
Stepní front | 2. ukrajinský front 20. října 1943 - 10. června 1945 |
- |