Přeskočit na obsah

Alexandr Vondra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
RNDr. Alexandr Vondra
Alexandr Vondra (2024)
Alexandr Vondra (2024)
Místopředseda druhé vlády Mirka Topolánka
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
5. ministr zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
4. září 2006 – 9. ledna 2007
Předseda vládyMirek Topolánek
PředchůdceCyril Svoboda
NástupceKarel Schwarzenberg
1. ministr pro evropské záležitosti ČR
Ve funkci:
9. ledna 2007 – 8. května 2009
Předseda vládyMirek Topolánek
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceŠtefan Füle
12. ministr obrany ČR
Ve funkci:
13. července 2010 – 7. prosince 2012
Předseda vládyPetr Nečas
PředchůdceMartin Barták
NástupkyněKarolína Peake
Místopředseda ODS
Úřadující
Ve funkci od:
18. ledna 2020
Ve funkci:
20. června 2010 – 4. listopadu 2012
Poslanec Evropského parlamentu
Úřadující
Ve funkci od:
2. července 2019
3. senátor za obvod č. 29 – Litoměřice
Ve funkci:
28. října 2006 – 28. října 2012
PředchůdceZdeněk Bárta
NástupceHassan Mezian
2. velvyslanec ČR v USA
Ve funkci:
14. května 1997 – říjen 2001
PředchůdceMichael Žantovský
NástupceMartin Palouš
1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
21. července 1992 – 10. března 1997
Náměstek ministra zahraničních věcí ČR
Ve funkci:
2002 – 15. ledna 2003
Stranická příslušnost
ČlenstvíODS (od 2006)
Narození17. srpna 1961 (63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMartina Vondrová (do 2024)
Partner(ka)Veronika Vrecionová
VztahyPřemysl Vondra (otec), Vladimír Pleiner (děd), Alois Pleiner-Petrovický (prastrýc), Anna Vondrová (babička)
DětiVojtěch Vondra, Anna Vondrová, Marie Vondrová, Jáchym Vrecion
SídloLitoměřice a Praha 10
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesepolitik, diplomat, geograf a novinář
Náboženstvířímský katolík[1][2]
OceněníMedaile za službu demokracii (1999)
Záslužný kříž ministra obrany České republiky (2002)
komtur Řádu tří hvězd (2004)
NATO Meritorious Service Medal (2005)
důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky
PodpisAlexandr Vondra, podpis
Webová stránkawww.alexandrvondra.cz
CommonsAlexandr Vondra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexandr Vondra (* 17. srpna 1961 Praha) je český pravicový politik, člen Občanské demokratické strany, bývalý disident a signatář Charty 77, atlantista.[3]

V roce 2006 působil několik měsíců ve funkci ministra zahraničních věcí a posléze až do května 2009 jako místopředseda vlády pro evropské záležitosti ve druhém Topolánkově kabinetu. Od července 2010 do prosince 2012 byl ministrem obrany Nečasovy vlády a v letech 2006 až 2012 také zasedal v horní komoře Parlamentu jako senátor za obvod č. 29 – Litoměřice. Od roku 2019 je poslancem Evropského parlamentu, od ledna 2020 také místopředsedou ODS, přičemž tuto pozici zastával již v letech 2010 až 2012.

Vondra je považován za jednoho z hlavních tvůrců zahraniční, evropské i environmentální politiky ODS i celé Fialovy vlády.[4][5] Po smrti Karla Schwarzenberga je někdy označován za doyena české zahraniční politiky.[6]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1984 ukončil magisterskou diplomovou prací Geomorfologie vlhošťské části Polomených hor studium geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Několik let pracoval jako správce asijských sbírek Náprstkova muzea, pak jako programátor. Společně s Jáchymem Topolem a Ivanem Lamperem vydával samizdatový časopis Revolver revue.

Vondra byl 37 let ženatý s Martinou Vondrovou, se kterou má 3 děti: Vojtěcha (* 1991), Annu (* 1993) a Marii (* 1996). Z mileneckého vztahu s Veronikou Vrecionovou (tehdy pracovnicí kanceláře prezidenta republiky) má syna Jáchyma (* 1992).[7]

Manželka Alexandra Vondry, Martina Vondrová, roz. Kafková zemřela 21. srpna 2024 ve věku 57 let.[8]

Na velikonoční vigilii 15. dubna 2017 byl pokřtěn v římskokatolické farnosti Horní Police Stanislavem Přibylem.[1][9][10]

Alexandr Vondra žije v Litoměřicích.

Vstup do veřejného dění

[editovat | editovat zdroj]

Charta 77

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 podepsal Chartu 77. Od 2. ledna 1989 do 6. ledna 1990 vykonával funkci mluvčího Charty 77. Je jedním z autorů petice Několik vět. V únoru 1989 byl podmíněně odsouzen za kladení květin k pomníku sv. Václava v předvečer 20. výročí sebeupálení Jana Palacha. Do vězení v Praze-Ruzyni nastoupil 18. září 1989, protože svou disidentskou činností prý porušoval podmínku. Po dobu výkonu trestu jej ve funkci mluvčího Charty zastupoval Václav Havel. Vondra byl propuštěn po necelých dvou měsících dne 10. listopadu 1989.[11]

Stal se spoluzakladatelem Občanského fóra.

Po listopadu 1989

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1990 až 1992 působil jako zahraničně-politický poradce prezidenta Václava Havla. V letech 1992 až 1997 působil jako první náměstek ministra zahraničních věcí.[12] Byl vyjednavačem při jednání o česko-německé deklaraci. V letech 1997–2001 byl českým velvyslancem ve Spojených státech. V letech 2001 až 2002 byl vládním zmocněncem pro přípravu summitu NATO v Praze.

V letech 2003 až 2004 působil jako externí spolupracovník The German Marshall Fund of the U.S. a v letech 2004 až 2006 jako jednatel a konzultant firmy Dutko Worldwide.[13] Podle svého životopisu byl v letech 2005–2006 členem Trilaterální komise,[14] ačkoli podle oficiálního seznamu je stále členem.[15]

Vondra podporoval boj za demokratizaci Myanmaru a myanmarskou opoziční vůdkyni Aun Schan Su Ťij.[16]

Ministr zahraničí a místopředseda vlády

[editovat | editovat zdroj]

Od září 2006 do ledna 2007 byl ministrem zahraničních věcí ČR v první Topolánkově vládě. Dne 9. ledna 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti. V těchto pozicích prosazoval umístění americké vojenské základny v České republice, která by měla být součástí systému protiraketové obrany. V červenci 2009 byl jedním ze signatářů[17] dopisu administrativě amerického prezidenta Obamy, který varuje před údajnou hrozbou Ruska regionu střední a východní Evropě.[18]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2006 se stal senátorem za obvod č. 29 – Litoměřice, když v obou kolech porazil sociálního demokrata Roberta Kopeckého.[19] V horní komoře zasedal jako místopředseda ve Výboru pro záležitosti Evropské unie od srpna 2009 do svého jmenování ministrem.

V srpnu 2009 byl místo Vondry vybrán do týmu externích poradců šéfa NATO Anderse Fogha Rasmussena polský profesor a expert na bezpečnostní a obrannou politiku Adam Daniel Rotfeld. S Vondrou se údajně počítalo téměř najisto jako se zástupcem středoevropských postkomunistických zemí. Nezvolení Vondry je považováno za důsledek špatného hodnocení českého předsednictví v Radě EU.[20]

Na kongresu ODS 20. června 2010 se stal místopředsedou strany.[21]

Ministr obrany

[editovat | editovat zdroj]

Po volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010 byl 13. července 2010 jmenován ministrem obrany v Nečasově vládě.[22] Po nástupu do funkce mezi svými cíli uvedl, že by chtěl udržet pro armádu stabilní rozpočet, který by rok od roku nekolísal,[23] vytvořit koncepční vizi rozvoje armády,[24][25][26] která by byla připravena expertní komisí[25] a shrnuta v „Bílé knize“[23][24] a ambici zlepšit situaci v armádě, co se týče potenciálních manipulací armádních zakázek,[27] které byly tou dobou spíše nevalné pověsti.[28]

Reakce na kauzu minometů

[editovat | editovat zdroj]

Mladá fronta DNES prvního září 2010 publikovala investigativní reportáž, v níž zdokumentovala korupci a manipulaci s plánovanou armádní zakázkou na nákup samojízdných minometů od firmy Patria[29] (zástupce firmy Patria však uvedl, že tou dobou již spolupracovali s orgány v trestním řízení[30]), která se retrospektivně týkala také předražených obrněných transportérů Pandur II.[31] Od propuknutí skandálu ministr Vondra věnoval zvýšenou pozornost čištění resortu od lidí a vazeb spojených s pochybnými zakázkami[32][33] a systémové úpravě zadávání soutěží na výběr armádních zakázek.[34] Jaroslav Kopřiva (KDU-ČSL) (dlouholetý náměstek MO pro vyzbrojování), který byl hlavním zdokumentovaným proponentem publikované kauzy, byl odvolán ještě téhož dne,[32] odvoláni byli i šéf sekce správy majetku Jiří Král[32][35] a bezpečnostní ředitel David Průša.[32][35] Kopřiva byl odhalen díky odposlechům reportérů Mladé fronty Dnes,[29] Kopřiva v nich jako za potenciálně zaangažované uvádí také Martina Bartáka (ODS)[29][31] a Pavla Severu (TOP 09).[29][35] Alexandr Vondra při obsazování ministerstva Bartáka[27] ani Severu[34] na místa svých podřízených nechtěl a nevybral, přestože před skandálem mu byli oba ke spolupráci nabídnuti nebo doporučeni,[27][34] důvody k nespokojenosti specifikovat nechtěl.[27][34] Martin Barták[36] i Pavel Severa[37] striktně odmítli, že by byli aktéry kauzy.

Alexandr Vondra s americkým ekonomem a diplomatem Williamem Flynnem Martinem a českým exprezidentem Václavem Havlem, rok 2004

Personální politika ministerstva

[editovat | editovat zdroj]

Vondra brzy po nástupu začal s výraznou personální obměnou mezi vysokými úředníky ministerstva.[38]

Mimo personálních změn uvedených výše, byli nově jmenováni generální sekretář ministerstva obrany Jan Vylita,[38] na pozici náměstka byl jmenován bývalý poslanec za ODS Michael Hrbata, ten na této pozici vystřídal Františka Padělka.[38] Ředitelem Úřadu pro dohled nad akvizicemi se stal František Nadymáček po odvolaném Romanovi Hoštovi[38] a ředitelem Vondrova kabinetu se stal Pavel Bulant.[38]

Počátkem listopadu Vondra jmenoval na místo odvolaného Jana Fulíka Jiřího Šedivého.[39][40] Jiří Šedivý před nástupem na ministerstvo působil jako náměstek generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku, i jako náměstek ministra měl mít zodpovědnost za obrannou politiku, zahraniční věci a dále pověření pro vedení sekce vyzbrojování po dříve odvolaném Jaroslavovi Kopřivovi.[39][40] Jan Fulík stál za kriticky hodnoceným[40] nákupem čtyř taktických letadel CASA C-295 na jaře 2008.[40] Jeden španělský letoun CASA byl tehdy vyměněn za několik českých bitevníků L-159, další tři letadla CASA byla ale českým státem již nakoupena a to bez výběrového řízení celkem za částku 3,5 miliardy korun,[38][41] za tento tendr bylo pak Česko kritizováno Evropskou komisí.[41]

Americký ministr obrany Leon Panetta a český ministr obrany Alexandr Vondra v ústředí NATO v Bruselu, 18. dubna 2012

Vondra podle WikiLeaks

[editovat | editovat zdroj]

Podle depeše uveřejněné WikiLeaks z března 2009 je Alexandr Vondra „největším spojencem Spojených států na české politické scéně“.[42]

Kauza ProMoPro

[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2011 zveřejnilo ministerstvo financí, že má podezření, že se při zakázkách spojených s přípravou českého předsednictví v Radě EU ztrácely peníze, minimálně 500 milionů korun. Společností, která měla peníze neoprávněně získat, měla být společnost ProMoPro, která zajišťovala audiovizuální služby. Faktická zodpovědnost není jasně určená, ale z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti, kterým v té době byl, měl hospodaření v této souvislosti na starosti Alexandr Vondra.[43] Ten však jakékoli své pochybení odmítal i po vytrvalém tlaku koaličních partnerů.[44] 16. března 2011 bylo v této věci podáno trestní oznámení na neznámého pachatele.[45] Některá média spekulovala, že původní kontrola, která kauzu odstartovala, byla pomsta Miroslava Kalouska za Vondrovo rozkrývání korupčních kauz na ministerstvu obrany.[43][46] V červnu 2015 soud uložil trest sedmi jednatelům firem, které se na zakázce podílely, včetně společnosti ProMoPro, tři obviněné úředníky zprostil viny. Stát vyčíslil vzniklou škodu na 938 milionů korun, v řízení byla prokázána částka nejméně 327,5 milionu za činnosti, které nebyly provedeny nebo se zakázkou nesouvisely. Vondra v kauze vystupoval jako svědek.[47][48]

Návrh demise

[editovat | editovat zdroj]

11. dubna 2011 v souvislosti s neustávajícím tlakem na svou osobu a pokračující vládní krizí, Alexandr Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi na post ministra obrany, aby neblokoval vládní změny a umožnil budoucí spolupráci trojkoalice.[49] Nicméně i po rekonstrukci vlády 21. dubna 2011, na postu ministra obrany setrval. Jeho pozice na ministerstvu byla však často napadána představiteli nejmenší vládní strany. Zástupci Věcí veřejných tímto požadavkem reagovali na vynucený odchod svých ministrů z vládních pozic a argumentovali potřebou aplikovat princip presumpce viny i na ministry ostatních vládních stran, jichž by se mohla týkat, včetně Alexandra Vondry. Z funkce odstoupil 28. listopadu 2012, protože podle vlastních slov ztratil důvěru veřejnosti. Jedním z důvodů jeho nepopularity bylo prosazování výstavby brdského radaru navzdory nesouhlasu většiny obyvatelstva. Byl nejdéle sloužícím ministrem obrany za několik posledních vlád a samotnými vojáky byl hodnocen poměrně kladně.

Senátní volby 2012

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Senátu PČR v roce 2012 neúspěšně obhajoval za ODS mandát senátora v obvodu č. 29 – Litoměřice. Se ziskem 17,49 % hlasů skončil v prvním kole na 3. místě, a nepostoupil tak do druhého kola. Novým senátorem byl zvolen Hassan Mezian.[50]

Po odchodu z politiky

[editovat | editovat zdroj]
Alexandr Vondra v roce 2015

V roce 2014 česká media konfrontovala Alexandra Vondru s názory amerického lingvisty a politického aktivisty židovského původu Noama Chomského na východoevropský disent. Vondra na ně reagoval argumentací ad hominem: „V době, kdy tu lidé jako Havel seděli za svobodu v komunistickém vězení, on z bostonských kaváren obhajoval genocidu Pol Pota v Kambodži.“ Kromě toho obvinil Chomského z antisemitismu. Dále Vondra napsal: „Bude-li svět kecům takových lidí znovu obdivně naslouchat, skončí to znovu v koncentráku nebo v gulagu.“[51] V Literárních novinách byl následně Alexandr Vondra označen za lháře, protože Chomsky podle Literárních novin žádnou genocidu ani politicky motivované vraždy neobhajoval.[52]

V tomto období se stal ředitelem Centra transatlantických vztahů Cevro Institutu. V roce 2018 pozval jménem institutu ve spolupráci s Czechoslovak Group[53] Steva Bannona do České republiky, aby zde přednášel po boku hostů Lannyho Davise. Mezi hosty byl například Petr Nečas nebo zakladatel institutu Ivan Langer. Bannon je znám jako spoluzakladatel Cambridge Analytica a bývalý poradce Donalda Trumpa, který například označil média jako opozici, se kterou je potřeba bojovat zaplavováním informačního prostoru irelevantními nebo nepravdivými informacemi. S ním se též později setkal také v Budapešti[54].

Počátkem roku 2017 uveřejnil list The Washington Post zprávu o varovném dopisu, určeném nastupujícímu americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Jeho signatáři uvítali volební vítězství republikána. V dokumentu stojí, že prezident Ruské federace Vladimir Putin není – na rozdíl od signatářů – ani americký spojenec, ani důvěryhodný partner v mezinárodní politice a že „neusiluje o americkou velikost“. Dále se v dopise praví, že zrušení protiruských sankcí nebo souhlas s rozdělením Ukrajiny by „naše východní sousedy“ přivedlo k ekonomické destabilizaci a napomohlo vzniku extremistických, oligarchických a protizápadních nálad. Pod dopisem byli podepsáni vesměs pravicoví politici zejména ze střední a východní Evropy: exministr zahraničí Karel Schwarzenberg, exministr zahraničí a obrany Alexandr Vondra, slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda, exšéf polské diplomacie Radosław Sikorski, švédský expremiér Carl Bildt a exprezidenti Rumunska, Estonska a Lotyšska, celkem šlo o 17 jmen.[55][56][57]

Vondra stál za iniciativou Odmítáme podrážet Izrael, která kritizovala ministra zahraničí Tomáše Petříčka, ministra kultury Lubomíra Zaorálka a bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga za jejich společné prohlášení z 23. května 2020, ve kterém odsoudili plánovanou izraelskou anexi židovských osad, které Izrael od roku 1967 vybudoval na okupovaném Západním břehu Jordánu, což je území, se kterým Palestinci počítají pro svůj budoucí stát Palestina.[58]

Poslanec Evropského parlamentu, místopředseda ODS

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019 kandidoval z 15. místa kandidátky ODS.[59] Získal 29 536 preferenčních hlasů, skončil tak nakonec na 2. místě kandidátky a byl zvolen novým europoslancem.[60]

Pietní setkání u příležitosti 50 let od sebeupálení Jana Palacha na Václavském náměstí v Praze

Na 29. kongresu ODS v Praze v lednu 2020 byl zvolen místopředsedou strany. Získal 443 hlasů z 487 platných, nejvíc ze všech řadových místopředsedů.[61] Na 30. kongresu ODS v Praze v dubnu 2022 tento post obhájil, přičemž získal nejvíce hlasů ze všech zvolených místopředsedů (482 z 517).[62] Funkci místopředsedy strany obhájil také na 31. kongresu ODS v dubnu 2024, když získal 448 hlasů od 528 přítomných delegátů.[63]

Ve svém vystoupení před poslanci Evropského parlamentu v říjnu 2021 kritizoval Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal), která podle Vondry může vytvořit sociální problémy vedoucí až k rozvratu Evropské unie.[64]

Eurovolby 2024

[editovat | editovat zdroj]
Alexandr Vondra s lídry koalice SPOLU, Markétou Pekarovou Adamovou a Marianem Jurečkou 17. listopadu 2023 na Národní třídě

Alexandr Vondra se na podzim 2023 objevil na billboardech spolu s bývalou milenkou a europoslankyní z ODS, Veronikou Vrecionovou.[65][66] Kampaň sklidila negativní odezvu hlavně z řad koaličních partnerů, jelikož pod heslem „Pro Evropu bez nesmyslů“ bylo pouze logo skupiny EKR, tj. Evropských konzervativců a reformistů. Volební koalice SPOLU tou dobou stále zvažovala, že by šla i do evropských voleb jako koalice, jelikož v parlamentních volbách dosáhla dobrých výsledků. Billboard s tváří místopředsedy ODS působil, že se snaží od koalice i ODS distancovat. Vondra a Vrecionová shodně oponovali, že volební kampaň ještě nezačala a jedná se pouze o informování veřejnosti o jejich práci v europarlamentu.[67]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 obhajoval mandát europoslance jako člen ODS a lídr kandidátky koalice SPOLU (tj. ODS, KDU-ČSL a TOP 09).[68] Získal 118 492 preferenčních hlasů a mandát obhájil.[69] Po volbách je od července téhož roku v Evropském parlamentu členem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI).[70] V krajských volbách v roce 2024 poté kandidoval do Zastupitelstva Ústeckého kraje, ale nebyl zvolen.[71]

Názory

[editovat | editovat zdroj]

Dlouhodobě zdůrazňuje, že je třeba mít se před Ruskem na pozoru. Je zastánce tvrdých sankcí vůči Rusku jako reakce na invazi na Ukrajinu.[72]

Giorgia Meloniová z italské politické strany Bratři Itálie mu svým projevem a myšlenkami připomíná Margaret Thatcherovou.[73] S touto stranou ODS a například polská konzervativní strana Právo a spravedlnost tvoří blok Strana evropských konzervativců a reformistů. V roce 2024 se označil za příznivce francouzského prezidenta Macrona a Francii označil za klíčového spojence Česka.[74]

Věří, že Západ „uspokojuje blaho minorit a normální těžce pracující člověk nemá ve světě zastání“.[75]

Viktora Orbána a Jarosława Kaczyńského považuje za normální konzervativce a vadí mu jejich „peskování“.[76][77] V roce 2024 však vyloučil případný vstup Orbánovy strany Fidesz do frakce Evropských konzervativců a reformistů, pokud Orbán nepřehodnotí svůj postoj k ruské válce proti Ukrajině.[78]

V roce 2020 vzbudil pozdvižení, když rozhodnutí slovinského rozhodčího Damira Skominy ve fotbalovém zápase Slavie a FC Midtylland okomentoval na Twitteru slovy: „Slavie je mi dneska upřímně líto. Zaříznul ji slovinský rozhodčí. Vždycky jsem říkal, že Slovinci dokážou být oportunistický svině. Viz například chování k turistům tranzitujícím do Chorvatska. Dneska se to zas potvrdilo…“[79] Za svůj výrok se později omluvil.[80]

V roce 2016 komentoval vítězství Donalda Trumpa jako vzpouru proti politické korektnosti, sociálně-kulturnímu inženýrství a establishmentu[81]. V Událostech, komentářích očekával, že se toho dočkají občané i v České republice a odůvodnění rámoval takto:

Velkoměsta začínají ovládat vegetariáni, nekuřáci, transvestiti, cyklisti, homosexuálové a já prostě potřebuji občas utéct na ten venkov, kde jsou ještě ti normální chlapi a ženský… Trump to říkal strašně brutálně, ale srozumitelně.[82]

Názorově obrátil až po 6. lednu 2021, kdy Trump vyburcoval k útoku na Kapitol.[83] V roce 2024 se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby byl Američanem, Donalda Trumpa by nevolil.[84]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Za svou činnost obdržel četná zahraniční ocenění:

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Vondra v době, kdy zastával post ministra pro evropské záležitosti
    Vondra v době, kdy zastával post ministra pro evropské záležitosti
  • Tisková konference po jednání s náměstkem ministra obrany USA Williamem J. Lynnem III., rok 2011
    Tisková konference po jednání s náměstkem ministra obrany USA Williamem J. Lynnem III., rok 2011
  • S tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem během státního pohřbu Václava Havla
    S tehdejším ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem během státního pohřbu Václava Havla
  • Setkání se zástupci politických vězňů komunistického režimu, rok 2012
    Setkání se zástupci politických vězňů komunistického režimu, rok 2012
  • Odhalení sochy fotbalisty Josefa Masopusta, rok 2012
    Odhalení sochy fotbalisty Josefa Masopusta, rok 2012
  • S budoucím premiérem Petrem Fialou na besedě 25 let demokracie a budoucnost svobody, rok 2014
    S budoucím premiérem Petrem Fialou na besedě 25 let demokracie a budoucnost svobody, rok 2014
  • S někdejším disidentem Františkem Stárkem
    S někdejším disidentem Františkem Stárkem

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ a b PRINZ, Jiří. Katolická církev je univerzální. Katolický týdeník. Katolický týdeník, 04. 2017, roč. 28, čís. 15, s. 13. ISSN 0862-5557. 
  2. ↑ http://echo24.cz/a/ibQRr/topolanek-prijal-krista-a-neni-sam-pocet-dospelych-pokrtenych-roste
  3. ↑ Alexandr Vondra a krize českého atlantismu
  4. ↑ Konzervativci z ODS, proevropský ministr Bek a nečitelná poradkyně. Bude ladit unijní politika budoucí vlády?. iROZHLAS [online]. 2021-11-25 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ Tady není Yellowstone, říká Vondra. Národní park se musí dělat s rozmyslem - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-03-06 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ Někde mezi Havlem, knížetem a Zemanem. Česko hledá své místo na mapě světa - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2023-11-14 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vondrův problém před kongresem: nemanželské dítě. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 21. října 2011 [cit. 21.října 2011]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  8. ↑ Zemřela Martina Vondrová, manželce europoslance bylo 57 let. „Na nic si nehrála“ [online]. Echo24.cz, 2024-08-22 [cit. 2024-08-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Papež poprvé pokřtil Češku. Katolický týdeník [online]. Katolický týdeník [cit. 2017-05-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ MICHÁLKOVÁ, Jana. Exministra zahraničí Alexandra Vondru pokřtil ve farnosti Horní Police P. Stanislav Přibyl (foto). Katolický týdeník. Katolický týdeník, 04. 2017, roč. 28, čís. 16, s. 4. ISSN 0862-5557. 
  11. ↑ Knihovna Václava Havla. www.vaclavhavel.cz [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ Přehled ministrů a jejich náměstků od r. 1989 do r. 2009 [online]. Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, leden 2009 [cit. 2015-08-28]. Dostupné online. 
  13. ↑ Alexandr Vondra. www.alexandrvondra.cz [online]. [cit. 2007-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-11. 
  14. ↑ Archivovaná kopie. www.alexandrvondra.cz [online]. [cit. 2007-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-11. 
  15. ↑ Archivovaná kopie. www.trilateral.org [online]. [cit. 2011-05-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-27. 
  16. ↑ Česká veřejnost oslavila narozeniny Aun Schan Su Ťij prostřednictvím společné fotografie. Informační centrum vlády ČR [online]. 19. června 2008. Dostupné online. 
  17. ↑ VOTRUBOVÁ, Andrea. Ameriko, buď solidární, připojil se k výzvě Obamovi prezident Kaczyński. iDNES.cz [online]. 2009-07-17 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  18. ↑ DOKUMENT: Otevřený dopis východoevropských politiků Baracku Obamovi. iDNES.cz [online]. 2009-07-17 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ Výsledky hlasování [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  20. ↑ Vondra v NATO neuspěl, přednost dostal expert z Polska. www.ct24.cz [online]. [cit. 2009-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-28. 
  21. ↑ Nově zvolení místopředsedové ODS: Vondra, Blažek, Drobil a Pospíšil
  22. ↑ Jmenování vlády premiéra Petra Nečase. www.vlada.cz [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b WIRNITZER, Jan. Chci pro armádu stabilní rozpočet, říká Vondra. Přidejme jí, zní z ČSSD. iDNES.cz [online]. 2010-08-03 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b Bílá kniha, stránky Ministerstva Obrany ČR. www.army.cz [online]. [cit. 2010-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-05. 
  25. ↑ a b PROCHÁZKOVÁ, Jiří Šťastný, Martina. S reformou armády pomůže Vondrovi i režisér Marhoul a exministr Dobrovský. iDNES.cz [online]. 2010-08-30 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  26. ↑ Stránky Ministerstva obrany ČR 30.08.2010; náměstek generálního tajemníka NATO Jiří Šedivý: Na výmluvy, že něco nejde, už není čas Archivováno 19. 9. 2010 na Wayback Machine.
  27. ↑ a b c d KUBÍK, Jiří. Vím, že se tu krade a dojí. Ale to skončí, slibuje ministr obrany Vondra. iDNES.cz [online]. 2010-07-31 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  28. ↑ ŠULC, František. Účet za chaos v armádě: 50 vyhozených miliard | Domov | Lidovky.cz. iDNES.cz [online]. 2009-07-22 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b c d STRNADOVÁ, Janek Kroupa, Tereza. Jak domluvit provize za minomety: fakturou by to šlo na nějakej sport. iDNES.cz [online]. 2010-09-01 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  30. ↑ KROUPA, Janek. V Česku jde čistý obchod dělat jen obtížně, říká zástupce finské zbrojovky. iDNES.cz [online]. 2010-09-04 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b KROUPA, Janek. Kauza minometů ukázala i na předražené armádní nákupy obrněnců. iDNES.cz [online]. 2010-09-02 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c d WIRNITZER, Jan. Vondra seká korupční chapadla, kvůli minometům prověří všechny kontrakty. iDNES.cz [online]. 2010-09-01 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  33. ↑ DVOŘÁKOVÁ, Anna. Obrana prověří smlouvu na hlídání skladů. Firmě má zaplatit přes miliardu. iDNES.cz [online]. 2010-09-06 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b c d KROUPA, Janek. Vondra: Na podivné nákupy tu byl léta systém. iDNES.cz [online]. 2010-09-02 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  35. ↑ a b c STRNADOVÁ, Janek Kroupa, Tereza. Armádní skandál: náměstek Kopřiva za sebe chystal náhradu z TOP 09. iDNES.cz [online]. 2010-09-01 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  36. ↑ STRNADOVÁ, Tereza. Za kolik nakupovali prostředníci? Nevím, říká exministr Martin Barták. iDNES.cz [online]. 2010-09-03 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  37. ↑ Prohlášení Pavla Severy. TOP 09 [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b c d e f Vondra mění náměstky. Na ministerstvo se vrací jeho předchůdce. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2010-11-03 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  39. ↑ a b Novým náměstkem ministra obrany bude Jiří Šedivý, E15, 3.11.2010
  40. ↑ a b c d Vondra mění náměstky, Fulíka na obraně nahradí Šedivý. iROZHLAS [online]. 2010-11-03 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  41. ↑ a b Evropská komise žaluje Česko kvůli nákupu letadel CASA. iROZHLAS [online]. 2010-10-28 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  42. ↑ Depeše označuje Vondru za největšího spojence USA v ČR
  43. ↑ a b Kalousek posílá policii na Vondru, zmizelo 150 milionů. Aktuálně.cz [online]. 2011-01-27 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  44. ↑ VV a TOP 09 tlačí na Vondru, ať vysvětlí aféru ProMoPro. Aktuálně.cz [online]. 2011-03-22 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  45. ↑ Kauza Vondra natvrdo: Prohlédněte si trestní oznámení. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  46. ↑ VALÁŠKOVÁ, Marie. Kalousek a Vondra se pustili do otevřené války. Padla i slova o kolaboraci. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-02-03 [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  47. ↑ Kauza ProMoPro: Úředníci byli obětní beránci, řekl soud. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2015-06-24 [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. ISSN 1213-0702. 
  48. ↑ ‚Zjevně neopodstatněné.‘ Kauza Promopro po letech končí, Ústavní soud odmítl stížnosti odsouzených. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2021-08-26]. Dostupné online. 
  49. ↑ Ministr obrany Vondra nabídl premiéru Nečasovi svou demisi, Mediafax.cz, 11.4.2010
  50. ↑ Jmenné seznamy a přehledy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  51. ↑ Východoevropští disidenti moc netrpěli, otřel se Chomsky o Havla a spol.. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-6-5. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  52. ↑ Lesk a bída drzých čel. Literární noviny [online]. Litmedia, 2014-6-8 [cit. 2014-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-19. 
  53. ↑ Do Prahy přijedou Steve Bannon a Lanny Davis na pozvání CZECHOSLOVAK GROUP a vysoké školy CEVRO. czechoslovakgroup.cz [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  54. ↑ HOLPUCH.CZ. Douglas Murray na CEVRO » Alexandr Vondra. alexandrvondra.cz [online]. [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  55. ↑ Putin není spojencem Ameriky, varují Trumpa evropští politici. Jsou mezi nimi i Schwarzenberg a Vondra. Fotografie Reuters. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 10. 1. 2017. Dostupné online. 
  56. ↑ Pozor na Putina, píšou varovně bývalí středoevropští činitelé. Právo. Borgis, 12. 1. 2017, s. 8. ISSN 1211-2119. 
  57. ↑ Dopis 17 evropských politiků Donaldu Trumpovi
  58. ↑ ČSSD se kvůli Izraeli kaje, Hamáček mluvil s Petříčkem. Topolánek a Vondra sepsali ‚antivýzvu‘. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 25. května 2020. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  59. ↑ Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  60. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 24.05. – 25.05.2019, Jmenné seznamy, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla, Výběr kandidátní listiny (strany) [online]. Český statistický úřad, 2019 [cit. 2019-05-31]. Dostupné online. 
  61. ↑ Fiala obhájil post předsedy ODS. Křeslo místopředsedy po Tošenovském dostal Vondra. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-18 [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. 
  62. ↑ Volba místopředsedů – 30. kongres – ODS [online]. Občanská demokratická strana [cit. 2022-04-09]. Dostupné online. 
  63. ↑ Vedení ODS obhájilo mandát, novou místopředsedkyní je Decroix. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-04-13]. Dostupné online. 
  64. ↑ „Chtějí hasit planetu, ale zažehávají požár bídy.“ Vondra varoval europoslance před zelenou politikou. Echo24 [online]. 2021-10-07. Dostupné online. 
  65. ↑ Už ne jen europoslanci. V ODS roste tlak na samostatnou kandidátku do eurovoleb. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  66. ↑ TVRDOŇ, Jan. Europoslanci ODS z billboardů mluví o „Evropě bez nesmyslů“. Podle lidovců nejde o dobrý vzkaz. Deník N [online]. 2023-08-09 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  67. ↑ Evropa bez nesmyslů. Hodí ODS lidovce a TOP 09 přes palubu? Nové billboardy vyvolávají otázky. cnn.iprima.cz [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  68. ↑ Kandidátní listina pro volby do Evropského parlamentu [online]. SPOLU, 2024 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  69. ↑ Zvolení poslanci - Eurovolby 2024. www.novinky.cz [online]. 2024-06-10 [cit. 2024-06-09]. Dostupné online. 
  70. ↑ Úvodní stránka | Alexandr VONDRA | Poslanci EP | Evropský parlament. www.europarl.europa.eu [online]. 1961-08-17 [cit. 2024-07-23]. Dostupné online. 
  71. ↑ Volby do zastupitelstev krajů | volby.cz. www.volby.cz [online]. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. 
  72. ↑ Vondra: Rusku vládne šílenec, který krade území za bílého dne. Je třeba to zastavit. Aktuálně.cz [online]. 2022-02-24 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  73. ↑ PALATA, Luboš. Italský triumf pravice? Vondra: Meloniová není neofašistka, ale nová Thatcherová. Deník.cz. 2022-09-26. Dostupné online [cit. 2023-08-09]. 
  74. ↑ Stal se ze mě frankofil, říká Vondra. Dřív Macrona kritizoval, teď vysvětluje, proč je klíčovým spojencem Česka | Česko. Lidovky.cz [online]. 2024-03-07 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  75. ↑ Vondra: Migrace ohrožuje podstatu evropské civilizace, Západ je na kolenou a prosí. Aktuálně.cz [online]. 2016-03-14 [cit. 2023-08-09]. Dostupné online. 
  76. ↑ Jak daleko mají čeští konzervativci následovat Orbána do močálu?. iROZHLAS [online]. 2022-01-18 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  77. ↑ Neuvěřitelné! "Budu v Evropském parlamentě podporovat Kaczyńského a Orbána," říká Saša Vondra, nově zvolený europoslanec za ODS. Britské listy [online]. 2019-05-28 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ PRIMA, F. T. V. Vondra: Spolupráce ODS s Orbánem? Na vydírání zvolil špatné hřiště. Přes Ukrajinu nejede vlak. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  79. ↑ Vondra nazval Slovince oportunistickými sv*němi: „Fanoušek pochopí“. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  80. ↑ Princip kolektivní viny je naprosto nepřijatelný, omluvil se Slovincům Vondra - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2020-10-05 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 
  81. ↑ Exministr Vondra v ČT: „Prahu ovládají homosexuálové. Vítězství Trumpa je vzpoura“. www.securitymagazin.cz [online]. [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  82. ↑ 9. listopad 2016 – Události, komentáře. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  83. ↑ Vondra: Trumpa jsem hájil, ale fatálně selhal. Byl to brutální útok na vládu práva. Aktuálně.cz [online]. 2021-01-08 [cit. 2023-08-10]. Dostupné online. 
  84. ↑ Dobrovský, Šídlo & Vondra: Kdybych byl Američan, Trumpa bych teď už nevolil - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-01-06 [cit. 2024-05-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Poslanci Evropského parlamentu z Česka
5. období (2004)
6. období (2004–2009)
7. období (2009–2014)
8. období (2014–2019)
9. období (2019–2024)
10. období (2024–2029)
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004, proto v předchozích funkčních obdobích Evropského parlamentu své zástupce neměla.
První vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 16. srpna 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
4. září 2006
Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Alexandr Vondra (zahraniční věci, nestraník) • Jiří Šedivý (obrana, nestraník) • Vlastimil Tlustý (finance, ODS) • Aleš Řebíček (doprava, ODS) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Milena Vicenová (zemědělství, nestranička) • Tomáš Julínek (zdravotnictví, ODS) • Miroslava Kopicová (školství, mládež a tělovýchova, nestranička) • Petr Kalaš (životní prostředí, nestraník) • Martin Štěpánek (kultura, nestraník) • Petr Gandalovič (místní rozvoj, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS)
Druhá vláda Mirka Topolánka
Předseda vlády
Mirek Topolánek (jmenován 8. listopadu 2006, ODS)
Členové v den jmenování vlády
9. ledna 2007
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 13. listopadu 2007, KDU-ČSL) • Martin Bursík (místopředseda vlády, životní prostředí, školství, mládež a tělovýchova – pověřen 4. října 2007 – odvolán 4. prosince 2007, SZ) • Petr Nečas (místopředseda vlády, práce a sociální věci, ODS) • Alexandr Vondra (místopředseda vlády pro evropské záležitosti, ODS) • Vlasta Parkanová (obrana, 1. místopředsedkyně vlády – od 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Ivan Langer (vnitro, informatika, ODS) • Karel Schwarzenberg (zahraniční věci, nestraník za SZ) • Martin Říman (průmysl a obchod, ODS) • Tomáš Julínek (zdravotnictví – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, KDU-ČSL) • Dana Kuchtová (školství, mládež a tělovýchova – demise 3. října 2007, SZ) • Aleš Řebíček (doprava – odvolán 23. ledna 2009, ODS) • Petr Gandalovič (zemědělství, ODS)  • Helena Třeštíková (kultura – demise 26. ledna 2007, nestranička za KDU-ČSL) • Cyril Svoboda (předseda Legislativní rady vlády – odvolán 23. ledna 2009, místní rozvoj – pověřen 23. ledna 2009, KDU-ČSL) • Džamila Stehlíková (lidská práva a národnostní menšiny – odvolána 23. ledna 2009, SZ)
Členové jmenovaní později
26. ledna 2007
4. prosince 2007
Ondřej Liška (školství, mládež a tělovýchova, SZ)
1. dubna 2008
Jiří Čunek (1. místopředseda vlády, místní rozvoj – demise 12. ledna 2009, KDU-ČSL)
23. ledna 2009
Daniela Filipiová (zdravotnictví, ODS) • Petr Bendl (doprava, ODS) • Pavel Svoboda (předseda Legislativní rady vlády, KDU-ČSL) • Michael Kocáb (lidská práva a národnostní menšiny, nestraník za SZ)
Vláda Petra Nečase
Předseda vlády
Petr Nečas (jmenován 28. června 2010, ODS)
Členové v den jmenování vlády
13. července 2010
Karel Schwarzenberg (1. místopředseda vlády, zahraniční věci, TOP 09) • Radek John (místopředseda vlády – odvolán 20. května 2011, vnitro – odvolán 21. dubna 2011, VV) • Alexandr Vondra (obrana – odvolán 7. prosince 2012, ODS) • Jiří Pospíšil (spravedlnost, ODS – odvolán 27. června 2012) • Martin Kocourek (průmysl a obchod, ODS – odvolán 14. listopadu 2011) • Pavel Drobil (životní prostředí, ODS – odvolán 21. prosince 2010) • Ivan Fuksa (zemědělství – odvolán 4. října 2011, ODS) • Miroslav Kalousek (finance, TOP 09) • Leoš Heger (zdravotnictví, TOP 09) • Jaromír Drábek (práce a sociální věci – demise 31. října 2012, TOP 09) • Jiří Besser (kultura, nestraník za TOP 09 – odvolán 16. prosince 2011) • Vít Bárta (doprava, VV – odvolán 21. dubna 2011) • Josef Dobeš (školství, VV – odvolán 30. března 2012) • Kamil Jankovský (místní rozvoj, VV/LIDEM)
Členové jmenovaní později
17. ledna 2011
Tomáš Chalupa (životní prostředí, ODS)
21. dubna 2011
Jan Kubice (vnitro, nestraník) • Radek Šmerda (doprava, nestraník – odvolán 1. července 2011)
1. července 2011
Karolína Peake (místopředsedkyně vlády, obrana – jmenována 12. prosince 2012, odvolána 20. prosince 2012, VV/LIDEM) • Pavel Dobeš (doprava, VV/LIDEM – demise 3. prosince 2012)
6. října 2011
Petr Bendl (zemědělství, ODS)
16. listopadu 2011
Martin Kuba (průmysl a obchod, ODS)
20. prosince 2011
Alena Hanáková (kultura, nestraník za TOP 09)
2. května 2012
Petr Fiala (školství, nestraník)
3. července 2012
Pavel Blažek (spravedlnost, ODS)
16. listopadu 2012
Ludmila Müllerová (práce a sociální věci, TOP 09)
12. prosince 2012
Zbyněk Stanjura (doprava, ODS) • Petr Mlsna (bez portfeje, nestraník za LIDEM)
19. března 2013
Vlastimil Picek (obrana, nestraník)
Ministři zahraničních věcí České republiky
1992–20062006–20132013–20182018–dosud
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Ministři pro evropské záležitosti České republiky
Alexandr Vondra (2007–2009) • Štefan Füle (2009) • Juraj Chmiel (2009–2010) • Mikuláš Bek (2021–2023) • Martin Dvořák (2023–dosud)
Ministři obrany České republiky
1993–20012001–20092009–20142014–dosud
Ministerstvo obrany České republiky
Velvyslanci České republiky v USA
Michael Žantovský (1992–1997) • Alexandr Vondra (1997–2001) • Martin Palouš (2001–2005) • Petr Kolář (2005–2010) • Petr Gandalovič (2011–2017) • Hynek Kmoníček (2017–2022) • Miloslav Stašek (od 2022)
Senátor za obvod č. 29 – Litoměřice
1996–2000: Karel Burda • 2000–2006: Zdeněk Bárta • 2006–2012: Alexandr Vondra • 2012–2018: Hassan Mezian • 2018–2024: Ladislav Chlupáč • od 2024: Ondřej Štěrba
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alexandr_Vondra&oldid=24384185“