Řád sv. Anny (Rusko)
| Řád sv. Anny | |
|---|---|
| Орден Святой Анны | |
 Odznak řádu sv. Anny II. třídy. Vojenská verze | |
Uděluje Romanovci | |
| Typ | dynastický řád |
| Založeno | 1735 1796 (ruský řád) |
| Stát | Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorp Ruské impérium |
| Náboženská příslušnost | pravoslavné |
| Heslo | Amantibus Justitiam, Pietatem, Fidem (Přátelům spravedlnosti, zbožnosti a věrnosti) |
| Status | dosud udílen |
| Zakladatel | Karel Bedřich Holštýnsko-Gottorpský |
| Třídy | I. třída II. třída III. třída IV. třída |
| Popis | červeně smaltovaný zlatý tlapatý kříž se zlatými ornamenty mezi rameny, uprostřed medailon s postavou sv. Anny |
| Ostatní vyznamenání | |
| Vyšší | Řád sv. Vladimíra |
| Nižší | Řád svatého Mikuláše divotvůrce |
 Řádová hvězda | |
 | |
Imperátorský Řád svaté Anny (rusky: Императорский орден Святой Анны) byl ruský řád založený původně holštýnsko-gottorpským vévodou Karlem Bedřichem v roce 1735 na paměť jeho manželky velkokněžny Anny Petrovny. Od roku 1762 byl řád užíván v Rusku jejich synem carem Petrem III. a od roku 1796 byl oficiálně přijat mezi ruské imperátorské řády jako obecný záslužný řád. Zanikl s koncem monarchie v Rusku v roce 1917.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Car Pavel I. v roce 1797 upravil pravidla pro udělování řádu sv. Anny v souvislosti s jeho uvedením do systému ruských řádů a vyznamenání. Podle statutu řádu byl řád rozdělen do celkem tří tříd (později čtyř tříd) a byl udělován za obecné zásluhy o stát a státní (vojenskou) službu.[1] Dále byl statut řádu upraven v roce 1829, kdy byl založen tzv. řádový sněm, který měl spolupracovat v rozhodovacím procesu pro udělení řádu. V roce 1845 byl vydán další statut, který upřesňoval pravidla pro udělování, práva a privilegia členů řádů a další pravidla související s řádem. Do roku 1845 bylo s udělením řádu spojeno povýšení do dědičného šlechtického stavu, což statut změnil: dědičné šlechtictví se týkalo jenom řádu I. třídy, zatím co u ostatních se jednalo jenom o šlechtictví osobní.[2]
S udělením řádu byla spojená také výplata roční penze, která byla odlišena podle stupňů a dalších podmínek. Např. k I. třídě se jednalo mezi 350 až 200 rublů tehdejší měny. A u poslední čtvrté třídy se jednalo 60 až 40 rublů.[3]
Vedle vlastního odznaku řádu bylo zavedeno v roce 1797 vyznamenání sv. Anny, které bylo určeno pro nižší vojenské hodnosti po 20 letech příkladné vojenské služby. Vyznamenání se skládalo ze stříbrné medaile s vyobrazením svatoannenského kříže nošené na stužce na prsou.[4]
Třídy a pravidla nošení
[editovat | editovat zdroj]Řád byl původně založen jenom v jedné třídě. Po přijetí řádu (1796) do soustavy ruských imperátorských řádů byl rozdělen do celkem 3 tříd a od roku 1835 do celkem 4 tříd.
- I. třída: velkostuha přes levé rameno a hvězda řádů napravo
- II. třída: řádový odznak zavěšený na krční stuze
- III. třída: řádový odznak na prsou
- IV. třída: řádový odznak byl zavěšený na šavli.[5]
Vzhled řádu
[editovat | editovat zdroj]Odznakem řádu sv. Anny byl zlatý tlapatý kříž zdobený červeným smaltem. Mezi jednotlivými rameny kříže byly dekorující ornamenty ve zlatě. V případě vojenských zásluh byly do ornamentů umístěny ještě zkřížené meče. Uprostřed něj byl umístěn medailon s miniaturou svaté Anny.
Hvězda řádu byla stříbrná osmicípá s medailonem v červené barvě a křížem na zlatém pozadí uprostřed. Okolo byla situována páska se stříbrným latinským nápisem Aman. Just. Piet. Fid. V horním okraji pásky s nápisem byly dvě postavy andělíčků nesoucích korunku.[5]
Významní nositelé řádu
[editovat | editovat zdroj]Řád patřil k poměrně hojně užívaným vyznamenáním Ruské říše. Byla jim vyznamenána většina významných politických a vojenských osobností ruského života.
Mezi vyznamenanými z řad Čechů byl například Václav Hanka, který byl držitelem řádu sv. Anny III. třídy. Dále to byli také Karel Jaromír Erben, František Ladislav Rieger nebo generál z období napoleonských válek Václav Jan Frierenberger a další.[6] Z řad Moravanů pak například P. František Sušil, jemuž car udělil řád II. třídy v roce 1863.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Odznak řádu III třídy -
Hvězda řádu sv. Anny -
Václav Hanka s odznakem řádu III. třídy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Российские императорские и царские ордена : краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg: [s.n.], 1901. 93 s. S. 40. (rusky) Dále jen Российские императорские и царские ордена 1901.
- ↑ Исторический очерк российских орденов и сборник основных орденских статусов.. St.Peterburg: [s.n.], 1891. 476 s. S. 9–10. (rusky) Dále jen Исторический очерк 1891.
- ↑ Исторический очерк 1891, s.298.
- ↑ Исторический очерк 1891, s.293.
- ↑ a b Lobkowicz 1995, s. 143.
- ↑ KOŘALKA, Jiří. František Palacký (1798-1876). Životopis. Praha: Argo, 1998. ISBN 80-7203-125-2. S. 427.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUROV, V. A. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha: Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky)
- LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád sv. Anny na Wikimedia Commons
