Přeskočit na obsah

Antonín Frič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Dr. Antonín Frič
Narození30. července 1832
Praha-Nové Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí15. listopadu 1913 (ve věku 81 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánízoolog, paleontolog, ornitolog, pedagog, vysokoškolský učitel, geolog, učitel a lékař
ZaměstnavateléUniverzita Karlova
České vysoké učení technické v Praze
OceněníLyellova medaile (1902)
Rodiče
Příbuzní
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1891–1892)
ředitel muzea
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Jan Frič (30. července 1832 Praha[1] – 15. listopadu 1913 Praha-Nové Město[2]) byl významný český přírodovědec, geolog a paleontolog přelomu 19. a 20. století. Byl také profesorem Karlovy Univerzity a později ředitelem Národního muzea, kde se zasloužil mimo jiné o získání proslulé sbírky Joachima Barranda pro paleontologické oddělení.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil ve vážené pražské rodině advokáta a politika Josefa Františka Friče (1804–1876), u něhož se scházela společnost vlastenců, např. Karel Slavoj Amerling nebo František Ladislav Čelakovský. Na letním sídle svého strýce A. Bachofena za Strahovskou branou se malý Antonín brzy naučil střílet z pušky a vycpávat ptáky. Od 10. roku svého věku docházel do Muzea Království českého, kde byl jeho otec pokladníkem Matice české. Jako žák Akademického gymnasia již v muzeu pomáhal kustodovi Dormitzerovi pořádat sbírku přírodnin, zaslanou Augustem Cordou ze střední Ameriky. Věnoval se ornitologii. 13. ledna 1852 byl na návrh profesora Jana Evangelisty Purkyně jmenován neplaceným asistentem zoologického oddělení muzea. Již tehdy se přestěhoval do přízemí staré muzejní budovy na Příkopech, kde v pokoji upraveném z bývalé kůlny pro kočár strávil 14 let jako kustod, preparátor a muzejní sluha.

Na otcovo přání vstoupil na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, ale po třech letech, roku 1854, přestoupil na fakultu lékařskou. K jeho prvním zahraničním přírodovědeckým cestám patřila návštěva Banátu, odkud roku 1853 přivezl do muzea přírodniny všeho druhu. Roku 1860 byl promován lékařem a roku 1861 se stal asistentem J. E. Purkyně. Svůj vědecký zájem v letech 1861–1867 obrátil k paleontologii. Roku 1863 se na lékařské fakultě habilitoval v oboru srovnávací anatomie a fyziologie. Jako redaktor roku 1872 převzal časopis Vesmír, který vedl až ro roku 1906.[3] Roku 1882 při rozdělování univerzity na českou a německou část zabránil rozdělení zoologických sbírek. Roku 1883 se na jeho přímluvu Národnímu muzeu podařilo získat z pozůstalosti Barrandovu paleontologickou sbírku. Roku 1890 byl zvolen řádným členem České akademie věd. Roku 1899 podnikl cestu do Ameriky, především ke studiu stonožek. V muzeu pracoval šedesát let a splnil všechny úkoly, které si předsevzal.[4]

Od roku 1900 pravidelně až do své smrti navštěvoval město Lázně Bělohrad, aby zde podstupoval ozdravné slatinné koupele. Každý rok setrval na místě několik týdnů, nejprve jen s manželkou, později i s vnoučaty. Dostal tak mnoho času, aby si okolí města zalíbil, a to hlavně díky jeho geologicky zajímavým objektům ke zkoumání. Frič byl v Lázních Bělohradě záhy oblíbeným a uznávaným člověkem. V roce 1903 tak obyvatelé s jeho návrhem vybudovat zde moderní muzeum souhlasili. Díky Fričově propagaci bylo muzeum inspirací dalším městům.[5]

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Rodokmen Fričů.

Dne 2. září 1869 se v Týnci nad Labem oženil se vdovou Marií Ulmovou, rozenou Pernerovou (1844–1919).[6] Žil společně s dcerou Marie Ulmové z prvního manželství Ludmilou a vlastní dcerou Marií (1871–??).[7]

Fosilie druhu Procerosaurus (Ponerosteus) exogirarum, vědecky popsaná Fričem v roce 1878. Může se jednat o fosilii dinosaura.

Věda

[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejvýznamnější objevy patří živočichové a rostliny českého permokarbonu a popis jediného dosud známého českého ptakoještěra (druh Cretornis hlavaci[8]), dále také fosilie možných dinosaurů – Procerosaurus (Ponerosteus) exogyrarum a Albisaurus scutifer (dlouho byly považovány za pozůstatky jiných zvířat).[9][10] Až v červnu roku 2011 pracovníci Národního muzea oznámili, že mikroskopický výzkum struktury fosilie potvrdil, že by se opravdu mohlo jednat o kosti dinosaurů.[11] Frič popsal také druh Cimoliasaurus teplicensis, českého dlouhokrkého plesiosaura z čeledi Elasmosauridae.[12]

Frič byl také velkým znalcem ichtyologie (nauky o rybách) a zavedl na našich řekách členěná pásma podle jejich převažujícího výskytu. Frič také udržoval na svou dobu neobvyklé korespondenční styky s britskými vědci, například Harry Govierem Seeleym. Patří k nejvýznamnějším českým vědcům 19. století.

Publikační činnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fričova kniha Malá geologie se stala jakýmsi základním studijním materiálem pro studenty geologie i amatéry. V letech 1854 až 1871 vydával dílo Evropské ptactvo[13], ve kterém popsal 451 druhů ptáků a které je dodnes citované. Byl také autorem studií Korýši země české[14], Losos labský: Biologická a anatomická studie[15], České ryby[16], České ryby a jich cizopasníci, Umělé pěstování ryb v Čechách[17] nebo rybářské mapy Fischereikarte des Königsreichs Böhmens.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  3. ↑ Večery u Purkyňova samovaru. vesmir.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online. 
  4. ↑ Nekrolog od V. Vávry, v.: Časopis Musea království českého 88, 1914, strana 1-8
  5. ↑ Pařízková, K. (2013): Frič Museum in Lázně Bělohrad [Fričovo muzeum v Lázních Bělohrad]. – Acta Mus. Nat. Pragae, Ser. B, Hist. Nat., 69: 113-122. ISSN 0036-5343 . DOI 10.14446/AMNP.2013.xxx
  6. ↑ Matrika oddaných, Týnec nad Labem, 1856-1883, snímek 93
  7. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Fritsch Anton
  8. ↑ http://www.osel.cz/10221-kdyz-nad-chocni-letali-draci.html
  9. ↑ Socha, Vladimír (2017). Dinosauři v Čechách, nakl. Vyšehrad, str. 132-137.
  10. ↑ Kompletní záznam přednášky V. Sochy o českých objevech druhohorních plazů, 19. 3. 2021
  11. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/clanek.phtml?id=705328
  12. ↑ SOCHA, Vladimír. Skutečná česká lochneska. OSEL.cz [online]. 20. března 2020. Dostupné online.  (česky)
  13. ↑ vyd. v Praze 1871, dostupné online
  14. ↑ nakl. E. Grégr, v Praze 1868, dostupné online
  15. ↑ v komisi F.Řivnáče, v Praze 1894, dostupné online
  16. ↑ nakl. F. Řivnáč, 1859, dostupné online
  17. ↑ v komisi F.Řivnáče, v Praze 1875, dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Rektoři Univerzity Karlovy
1882–1920
(česká Karlo-Ferdinandova univerzita)
1882–1883: Václav Vladivoj Tomek • 1883–1884: Antonín Randa • 1884–1885: Jan Streng • 1885–1886: Václav Vladivoj Tomek • 1886–1887: Emil Ott • 1887–1888: Vilém Weiss • 1888–1889: František Josef Studnička • 1889–1890: Matouš Talíř • 1890–1891: Vladimír Tomsa • 1891–1892: Antonín Frič • 1892–1893: Jiří Pražák • 1893–1894: František Xaver Kryštůfek • 1894–1895: Arnold Spina • 1895–1896: Karel Vrba • 1896–1897: Jaromír Hanel • 1897–1898: Eugen Kadeřávek • 1898–1899: Josef Reinsberg • 1889–1900: Jan Gebauer • 1900–1901: Josef Stupecký • 1901–1902: Jan Ladislav Sýkora • 1902–1903: Ivan Horbaczewski • 1903–1904: Čeněk Strouhal • 1904–1905: František Storch • 1905–1906: Antonín Vřešťál • 1906–1907: Jaroslav Hlava • 1907–1908: Jaroslav Goll • 1908–1909: Leopold Heyrovský • 1909–1910: Josef Král • 1910–1911: Jan Janošík • 1911–1912: Jaromír Čelakovský • 1912–1913: František Vejdovský • 1913–1914: František Mareš • 1914–1915: Kamil Henner • 1915–1916: Rudolf Dvořák • 1916–1917: Vítězslav Janovský • 1917–1918: Gabriel Pecháček • 1918–1919: Karel Hermann-Otavský • 1919–1920: Josef Zubatý
od 1920 (Univerzita Karlova)
1920–1921: František Mareš • 1921–1922: Bohumil Němec • 1922–1923: Cyril Horáček • 1923–1924: František Pastrnek • 1924–1925: Otakar Kukula • 1925–1926: Karel Petr • 1926–1927: Josef Vančura • 1927–1928: Lubor Niederle • 1928–1929: Vladimír Slavík • 1929–1930: Jindřich Matiegka • 1930–1931: August Miřička • 1931–1932: Josef Pekař • 1932–1933: Rudolf Kimla • 1933–1934: Karel Domin • 1934–1935: Josef Drachovský • 1935–1936: Gustav Friedrich • 1936–1937: Karel Weigner • 1937–1938: František Slavík • 1938–1939: Vilém Funk • 1939–1939: Bedřich Hrozný • 1945–1946: Jan Bělehrádek • 1946–1947: Bohumil Bydžovský • 1947–1948: Karel Engliš • 1948–1954: Jan Mukařovský • 1954–1958: Miroslav Katětov • 1958–1966: Jaroslav Procházka • 1966–1969: Oldřich Starý • 1969–1970: Josef Charvát • 1970–1976: Bedřich Švestka • 1976–1990: Zdeněk Češka • 1990–1994: Radim Palouš • 1994–1999: Karel Malý • 2000–2006: Ivan Wilhelm • 2006–2014: Václav Hampl • 2014–2022: Tomáš Zima • od 2022: Milena Králíčková
Seznam rektorů Univerzity Karlovy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antonín_Frič&oldid=24132926“