Antoni Gaudí
Antoni Gaudí | |
---|---|
Antoni Gaudí (15. března 1878) | |
Narození | 25. června 1852 Reus |
Úmrtí | 10. června 1926 (ve věku 73 let) Barcelona |
Příčina úmrtí | střet s tramvají |
Místo pohřbení | Chrám Sagrada Família v Barceloně |
Alma mater | Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Barcelona (1872–1876) Escola de la Llotja |
Povolání | architekt, designér a kreslič |
Významná díla | Casa Milà Sagrada Família Bellesguard Casa El Capricho Park Güell … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Antoni Gaudí i Cornet (25. června 1852 Riudoms u Tarragony – 10. června 1926 Barcelona) byl katalánský architekt, představitel katalánského modernismu. Valná většina Gaudího staveb se nachází v hlavním městě Katalánska, v Barceloně. Mezi jeho nejznámější díla patří chrám Sagrada Familia.
Tvorba
[editovat | editovat zdroj]Gaudího návrhy jsou charakteristické jedinečnou osobitostí a důrazem na detail: velice často do svých plánů zahrnoval propracované mozaiky, vitráže, keramiku nebo tesařské a kovářské výrobky. Zároveň zavedl i nové techniky zpracování těchto materiálů, jako například metodu trencadís, tvorbu barevných mozaik z keramických střepů.
Antoni Gaudí byl součástí katalánského modernistického hnutí, které dosahovalo největšího vlivu na přelomu 19. a 20. století, v mnohém však klasické modernistické tendence přesahoval. Jeho styl byl inspirován přírodními tvary a orientálními technikami. Své složité návrhy málokdy kreslil na papír, mnohem raději tvořil propracované trojrozměrné modely staveb, jejich částí a složité výzdoby. Pro jeho tvorbu jsou typické parabolické oblouky a dokonalá konstrukční řešení ve spojení s originální uměleckou imaginací. Gaudí vynikal rovněž jako designer interiérů. Většinu svých budov zdobil osobně, od nábytku až po nejmenší detaily.
Jeho architektonická tvorba prošla zhruba třemi vývojovými stupni [1]
- orientální styl – inspirovaný maurskými památkami ve Španělsku a uměním Středního a Dálného východu. Na výzdobu používal keramické dlaždice s květy a listy, sloupy z cihel, maurské oblouky a věže. Patří sem např. Casa Vicens nebo Casa El Capricho.
- gotické období – vycházel ze středověkého gotického umění, ale s osobitým konstrukčním řešením založeným na znalosti fraktální geometrie. Funkci opěrných oblouků převzaly rozvětvené nakloněné pilíře. Je reprezentováno hlavně díly mimo Barcelonu, např. nerealizovaný projekt katolické mise v Tangeru, budovy v Astorze a Leónu.
- naturalisticko-secesní styl – zdokonalil svůj osobní styl inspirovaný organickými tvary přírody a nápaditou ornamentální výzdobou, strukturálním bohatstvím tvarů a objemů. Bylo zahájeno pracemi na Guellově parku.
Mnoho Gaudího projektů zůstalo nerealizovaných, jiné zakázky byly realizovány jen částečně.
Gaudího tvorba se dodnes těší oblibě široké veřejnosti a obdivu současných architektů. Chrám Sagrada Família, zatím stále ve výstavbě, je nejnavštěvovanější architektonickou památkou celého Španělska.[2] Mezi lety 1984 a 2005 bylo sedm Gaudího staveb připsaných na seznam světového dědictví UNESCO.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Gaudí se narodil roku 1852 v Reus jako páté dítě Francescovi Gaudímu i Serra (povoláním kovotepec) a jeho manželce Antonii Cornetové i Bertran. V dětství byl často nemocný. Po plicní infekci se u něho vyvinula revmatoidní artritida, následkem které občas ani nemohl chodit.
Školní docházku zahájil v obecné škole Rafaela Palaua. Brzy pak přešel do malé podkrovní školy založené Franciscem Berenguerem a od roku 1863 pak až do roku 1868 studoval v církevní škole Colegio de los Padres Escolapios. Ve škole byl průměrným žákem, jediný předmět, ve kterém vynikal, byla geometrie. Již od mládí byl zaujat přírodou, což se projevuje v jeho tvorbě v podobě balkónů připomínajících chaluhy (Casa Mila), sloupů připomínajících stromy (Güellův park) ap.
Roku 1869 odjel s bratrem do Barcelony, kde začal studovat na přírodovědecké univerzitě. Dne 24. října 1874 Gaudí úspěšně složil všechny předepsané zkoušky, a mohl tak začít se studiem architektury na Escola Provincial d'Arquitektura. 15. března 1878 pak získal diplom architekta.
V roce 1878 navrhl svůj první dům (Casa Vicens pro majitele cihelny Manuela Vicens y Montaner). Nesnaží se napodobit žádný jiný styl, je naprosto originální, kombinuje hrubý kámen s cihlami a keramickými dlaždicemi, inspiruje se maurským stylem a zároveň vytváří vlastní ornamenty. Klíčovým se stalo jeho setkání s člověkem jménem Eusebi Güell. Ten se stal jeho hlavním mecenášem[3] a díky němu vznikla mnohá jeho skvostná díla. V roce 1883 zahájil svůj vrcholný projekt, dosud nedostavěnou katedrálu Sagrada Família. V průběhu její stavby se zabýval i jinými díly, například Palácem rodiny Güellů, kde poprvé navrhoval i interiér, nebo Güellovým parkem, dodnes jedním z klenotů Barcelony. Od roku 1914 až do své smrti v roce 1926 se plně věnoval stavbě katedrály Sagrada Familia. Jeho posledním přáním bylo, aby byla postavena čistě z darovaných peněz. Proto se staví dodnes — předpokládaný rok dostavby má být rok 2026.
Žil samotářsky, značně asketicky a v naprosté oddanosti své umělecké práci, nikdy se neoženil. Dne 7. června 1926 utrpěl těžká zranění při srážce s tramvají, když se prý zahleděl na Sagradu Familiu – zemřel o tři dny později. Kvůli svému chudému oděvu byl považován za žebráka, identifikoval ho až kaplan chrámu Svaté rodiny Mosén Gil Parés. Pochován je v kryptě chrámu Sagrada Familia.
Byl vegetarián, ne ale z etických, jako spíše ze zdravotních důvodů, trpěl totiž silným revmatismem.
V současné době v katolické církvi probíhá proces Gaudího beatifikace.[4]
Stavby
[editovat | editovat zdroj]Dílo Antoniho Gaudího | |
---|---|
Světové dědictví UNESCO | |
Smluvní stát | Španělsko |
Typ | kulturní dědictví |
Kritérium | i, ii, iv |
Odkaz | 320 (anglicky) |
Zařazení do seznamu | |
Zařazení | 1984 (8. zasedání) |
Změny | 2005 |
Následující přehled obsahuje nejdůležitější stavby, na kterých se Guadí podílel; nejedná se o kompletní seznam architektovy práce. Většina z nich se nachází v Barceloně. Sedm z těchto staveb figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
- Casa Vicens [p 1]
- Casa El Capricho, Comillas u Santanderu
- Colegio Teresiano
- Casa Calvet
- Krypta v Colònii Güell [p 1]
- Bellesguard
- Güellův park [p 1]
- Casa Batlló [p 1]
- Casa Milà [p 1]
- Sagrada Família [p 1]
- Palác Güell [p 1]
- Brána usedlosti Finca Miralles
- Katedrála Panny Marie (Palma de Mallorca) – spolupráce při rekonstrukci
- Biskupský palác v Astorze
- Casa de los Botines
- Güellovy vinné sklepy
-
Sagrada Familia
-
Palau Güell
-
Casa Vicens
-
El Capricho
-
Güellův park
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ CODR, Milan; MYSLIVEČKOVÁ, Olga. Přemožitelé času sv. 13. 1. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Antoni Gaudi, s. 104–107.
- ↑ La Sagrada Familia de Barcelona ultima los preparativos para su apertura al culto. lavozdigital.es. www.lavozdigital.es [online]. [cit. 2017-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-16.
- ↑ Blázen nebo génius? Antoni Gaudí, mistr katalánského modernismu, by oslavil 115. narozeniny. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2017-06-10 [cit. 2017-06-10]. Dostupné online.
- ↑ http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=13569
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
- ZERBST, Rainer. Antoni Gaudí. Překlad Miroslav Veselý. [s.l.]: Benedikt Taschen / Vydavateľstvo Slovart, 1985. ISBN 3-8228-9715-9.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Galerie Antoni Gaudí na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoni Gaudí na Wikimedia Commons
- Osoba Antoni Gaudí ve Wikicitátech
- Antoni Gaudí (ve všech úředních jazycích EU)
- Antoni Gaudí na stránkách Lexis Education (anglicky)
- Výročí týdne (ČRo 3 – Vltava): Antonio Gaudí, 14. 6. 2006 (audio)
- Antoni Gaudi, architekt
- A.Gaudi-dílo-video Archivováno 14. 2. 2019 na Wayback Machine.