Emanuel Bořivoj Kašparides
Emanuel Bořivoj Kašparides | |
---|---|
malíř a poličský měšťan Emanuel Bořivoj Kašparides | |
Narození | 25. prosince 1829 Polička Rakouské císařství |
Úmrtí | 9. března 1904 (ve věku 74 let) Polička Rakousko-Uhersko |
Příbuzní | Stanislav Kasparides (vzdálený příbuzný) Eduard Kasparides synovec |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Emanuel Bořivoj Kašparides, křtěný Emanuel Štěpán, někdy též Kasparides (25. prosince 1829 Polička[1] - 9. března 1904 Polička[2]), byl povoláním barvíř a malíř, autodidakt.
Život
[editovat | editovat zdroj]Emanuel Bořivoj Kašparides pocházel po otcovské linii ze starobylého patricijského rodu Kašparidesů, který byl doložen v matrikách poličského děkanství již v 15. století a z matčiny strany pak potomkem letovických mlynářů Jarošů.
Narodil se v Poličce v rodině barvíře a provozovatele mandlu Kašpara Kašparydese a jeho ženy Kateřiny rodem Jarošové.[1] Emanuel Bořivoj vyrůstal v rodině, s několika sourozenci, Emanuelův otec byl zanícený sběratel místních památek, starých knižních tisků. Od mládí rád a obstojně kreslil, absolvoval základní vzdělání ve svém rodišti a později se odebral do Vídně, kde krátce studoval na vídeňské technice. Studium však musel přerušit, vrátil se domů do Poličky, kde převzal otcovu živnost. Než to učinil vyžádal si ještě od rodiny svolení k cestě do Švýcarska, a do Kostnice k místům, kde byl upálen Jan Hus. Už dříve procestoval celý balkánský poloostrov a za studií ve Vídni se začal učit Rusky, Polsky a Srbsky.
Po návratu do Poličky se s plnou vervou podílel na místních vlasteneckých snahách, které od časů Josefa Ehrenbergera, buditelských kněží F. F. Chudoby, Antonína Hájka a J. V. J. Michla a purkmistra Šebestiána Hněvkovského nabyly rozhodující váhy tohoto městečka. V roce 1835 se oženil[3] s Marií Ripplovou a později spolu měli čtyři děti, dcery Františku[4] *1859, Marii[5] *1861, Růženu[6] *1865 a syna Jana[7] *1869. Živnost mu vynášela a měl tedy více času ku čtení a sepisování Starých paměti poličských, včetně současných událostí a vše doplňoval obrázky. Kašparidesovy poličské paměti se bohužel nedochovaly, a nezůstaly tudíž ani kresbičky, jimiž je doprovázel. S několika přáteli stál u založení Slovanskou lípu, sdružení které pořádalo své – napůl ještě tajné – schůzky u něho v barvírně a jednak ještě v domě U růže. Pravidelně odebíral Národní listy a kupoval vlasteneckou literaturu, citoval Palackého i Havlíčka a často se odvolával k heslu Národ nad rodinu, nad vlastní život. Hrál v českých představeních místního ochotnického spolku, byl jedním z iniciátorů stálého divadla a zpěváckého spolku „Kolár“. Sám se také rovněž pokoušel veršovat – zachovala se některá jeho rýmovaná naučení a upomínkové vlastenecké verše.
V roce 1868 byl v Praze přítomen položení základního kamene Národního divadlo. Při této slavnostní příležitosti se setkal s Palackým a v novoměstském divadle zpíval všechny písně z jeđněch not s Riegrem. Ve značně pokročilém věku čtyřiasedmdesáti let se E.B. Kašparides znovu pokusil oživit vzpomínku na zničenou fresku a doplnit ji patrně ještě tím, co o bývalém vzezření města věděl z literatury a možná i z některých jiných vyobrazení. V roce 1903 namaloval obraz o rozměrech 60 x 77 cm, pojmenovaný "Polička r. 1603". Rok po namalování tohoto obrazu Emanuel Bořivoj Kašparides v důsledku ochrnutí plic zemřel[2]. [8]
Emanuel Kasparides zhotovil řadu dokumentárních výkresů a malovaných pohledů na kostel sv. Jakuba Většího z různých stran, podle nichž bylo lze rekonstruovat jeho podobu z první poloviny XIX. století. Některé z těchto kreseb věnoval Zdeňku Wirthovi při jeho návštěvě v Poličce a ten jich pak použil jako základnu pro zakreslení původního stavu ve své topografii Poličska.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Chrám sv. Jakuba v Poličce po ohni r.1845 - od jihu (olej na lepence) 1894[9]
-
Chrám sv. Jakuba v Poličce po ohni r.1845 - od severu (olej na lepence) 1894[9]
-
Polička 1603 (olej na lepence) 1903[9]
-
Polička 1613 (olej na plátně) 1882[9]
-
Pohled na Poličku od jihozápadu (olej na papíře), konec 19. století[9]
-
Kamenecká brána (olej na lepence) 1889[9]
-
Kamenecká brána v 16. století (olej na lepence) 1891[9]
-
Podobizna J.Češky (olej na plátně) 1893[9]
-
Podobizna M.Češkové (olej na plátně) 1865[9]
-
Zříceniny hradu Tivoli u Říma (olej na lepence) 1882[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A - K), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1829 v Poličce, str.272. Dostupné online
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých 1904 v Poličce, str.116. Dostupné online
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika oddaných 1855 v Poličce, str.54. Dostupné online
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1859 v Poličce, str.105. Dostupné online.
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1861 v Poličce, str.120. Dostupné online.
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1865 v Poličce, str.4. Dostupné online.
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1869 v Poličce, str.44. Dostupné online.
- ↑ Dle životopisu, který napsal Otakar K. Kukla
- ↑ a b c d e f g h i j Tyto obrazy jsou v majetku Městského muzea a galerie Polička