Přeskočit na obsah

Hans Kammler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dr. Ing. Hans Kammler
Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS
Hans Kammler jako SS-Brigadeführer a Generalmajor der Waffen-SS

Narození26. srpna 1901
Stettin, Německé císařství
Úmrtí? (údajně 9. května 1945 nedaleko Prahy)
DětiJörg Kammler
Vojenská kariéra
HodnostSS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
Sloužil Výmarská republika (do roku 1933)
Třetí říše (do roku 1945)
Složka Reichswehr (do roku 1933)
Waffen-SS (do roku 1945)
JednotkaLeib-Husaren-Regiment „Königin Viktoria von Preussen“ Nr. 2
VelelŠéf úřadu C
LXV. armádní sbor
VálkyDruhá světová válka
VyznamenáníRytířský kříž záslužného kříže
Německý kříž ve zlatě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Hans Friedrich Karl Franz Kammler (29. srpna 1901 Štětín?) byl německý nacistický stavební inženýr a důstojník Waffen-SS, kde dosáhl generálské hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS. Během druhé světové války řídil továrny na nacistické tajné zbraně (například letadlo Me 262 a raketa V-2). Fakticky pro něj pracovalo přes 14 milionů lidí[1] (mimo jiné i Wernher von Braun, z drtivé většiny to však byli deportovaní vězni).

Mládí a počátky kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 26. srpna roku 1901 jako syn pozdějšího armádního pruského plukovníka Franze Kammlera a jeho ženy Marie v západopomořanském městě Štětín. Po absolvování škol v Brombergu, Ulmu, a Gdaňsku, maturoval na státním humanitním gymnáziu v Gdaňsku v roce 1919.

Po dokončení studia dne 6. února téhož roku nastoupil jako dobrovolník do armády a byl zařazen ke 2. husarskému pluku (Leib-Husaren-Regiment „Königin Viktoria von Preussen“ Nr. 2), kde zůstal pouze do 10. dubna téhož roku. Následně vstoupil do řad jednotek Freikorps a byl zařazen k jízdnímu oddílu od Freikorps Roßbach s nimiž působil v rámci pohraniční stráže „Východ“ až do konce července roku 1919.

Poté studoval architekturu na technické univerzitě v Mnichově a posléze i na univerzitě v Gdaňsku. Dne 29. října 1921 získal předběžný diplom a 25. října 1923 obdržel závěrečný diplom.

Po dokončení studia se rozhodl vstoupit do služeb pruské státní správy a tak v lednu roku 1924 musel nastoupit do kurzu pozemního stavitelství u profesora Dr. Paula Webera. Kurz dokončil v srpnu následujícího roku. Zároveň s tím pracoval jako zemský stavební vedoucí pro osidlování v berlínské části Zehlendorf. Poté se živil jako samostatný konstrukční manažer pro zemědělské, zahradnické a jiné hospodářské projekty.

Jeho kariéra stavebního inženýra rychle stoupala, když byl zaměstnán u Preussischen Bau und Finanzdirektion (Pruské stavby a finanční správa). Zde se podílel na plánování celé řady policejních budov a různých policejních komplexů zejména v Berlíně. Mimo zakázek pro policejní prezidium v Berlíně pracoval dále pro vládu v Postupimi nebo pro katastrální úřad v Berlíně.

Dne 1. dubna 1928 se stal výzkumným poradcem říšské výzkumné rady pro stavby a ekonomiku bydlení. Společně s tím přednášel o stejném tématu na technických univerzitách.

V polovině roku 1931 se stal poradcem technického oddělení pobočky NSDAP v Berlíně. Dne 1. března 1932 proto vstoupil do NSDAP a 29. listopadu téhož roku promoval na technické fakultě univerzity v Hannoveru a získal titul Dr. Ing.

Vstup do SS a počátky války

[editovat | editovat zdroj]

Dne 20. května 1933 vstoupil do SS a byl zařazen ke 1. četě od SS-Reiter Standarte Nr. 7, která působila v Berlíně. Zde prováděl, mimo jiné, i ověřování rasového původu.

Od roku 1942 připravoval zařízení (plynové komory a krematoria) pro vyhlazovací tábory. Po potlačení povstání ve varšavském ghettu ho Heinrich Himmler pověřil dohledem nad likvidací domů v ghettu. V této době přišel s myšlenkou využívání koncentračních táborů ve velkém měřítku jako továren na zbraně.

V roce 1943 po spojeneckém bombardování továrny v Peenemünde zajistil její přesun do podzemního komplexu Mittelwerk, rozběh výroby raket V-2, zajištění vězňů a personálu. Ke konci války v roce 1945 ho Adolf Hitler jmenoval svým zplnomocněncem pro zlomení vzdušného teroru.

Okolnosti kolem jeho údajné smrti jsou dodnes předmětem sporu. Podle některých spekulací spáchal v květnu 1945 v Praze sebevraždu[2] nebo ho zastřelila jeho jednotka, aby nepadl do rukou nepřítele. Podle nejnovějších zjištění však Kammler přežil a byl zajat americkými jednotkami. Jako výměnu za beztrestnost poskytl rozsáhlé svědectví a asistenci při odhalování tajných zbraní německých nacistů.[3]

Shrnutí vojenské kariéry

[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

[editovat | editovat zdroj]
  • SS-Untersturmführer SS-Untersturmführer – 20. dubna, 1933
  • Obersturmführer SS-Obersturmführer – 20. dubna, 1935
  • Hauptsturmführer SS-Hauptsturmführer – 12. září, 1937
  • Leutnant der Reserve – 1937
  • Sturmbannführer SS-Sturmbannführer – 11. září, 1938
  • Obersturmbannführer SS-Obersturmbannführer – 1. červen, 1939
  • Standartenführer SS-Standartenführer – 1. srpen, 1939
  • Oberführer SS-Oberführer – 1. červen, 1940/1941
  • Brigadeführer SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS – 20. duben, 1941
  • Gruppenführer SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS – 30. leden, 1943
  • Obergruppenführer SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS – 1. březen, 1944

Významná vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
  1. Archivovaná kopie. greyfalcon.us [online]. [cit. 2008-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-15. 
  2. http://www.historieavojenstvi.cz/2007/clanky/werhner_von_braun.pdf[nedostupný zdroj]
  3. MAREŠ, Jaroslav. Badatelé - Novinky ze světa záhad a výzkumů [online]. 2019-09-19 [cit. 2019-09-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]