Josef Kalfus

JUDr. Josef Kalfus
JUDr. Josef Kalfus
14. ministr financí Československa
	Ve funkci:; 28. března 1936 – 21. července 1937
Prezident	Edvard Beneš
Předseda vlády	Milan Hodža
Předchůdce	Emil Franke
Nástupce	Emil Franke
16. ministr financí Československa
	Ve funkci:; 2. října 1937 – 15. března 1939
Prezident	Edvard Beneš; Emil Hácha
Předseda vlády	Milan Hodža; Jan Syrový; Rudolf Beran
Předchůdce	Emil Franke
Nástupce	Vavro Šrobár
1. ministr financí Protektorátu Čechy a Morava
	Ve funkci:; 16. března 1939 – 5. května 1945
Prezident	Emil Hácha
Předseda vlády	Rudolf Beran; Alois Eliáš; Jaroslav Krejčí; Richard Bienert
Předchůdce	nikdo (funkce vznikla)
Nástupce	nikdo (funkce zanikla)
Stranická příslušnost
Členství	nestraník; SNJ; Národní souručenství
Narození	25. června 1880; Železný Brod; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. června 1955 (ve věku 74 let); Liberec; Československo
Sídlo	Dejvice
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Profese	ekonom, politik a právník
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kalfus (25. června 1880 Železný Brod^[1] – 12. června 1955 Liberec)^{[p. 1]} byl národohospodář, politik, ministr, účastník protinacistického odboje.

Životopis

Vyrůstal společně se svými sedmi sourozenci (2 bratři a 5 sester) v Železném Brodě. Jeho manželkou se stala Anna Nováková a jejich manželství zůstalo bezdětné. On sám patřil k finančním odborníkům a od roku 1920 působil JUDr. Josef Kalfus jako úředník na ministerstvu financí. Od 28. března 1936 byl jmenován ministrem financí^[2] ČSR a tuto funkci zastával v řadě vlád i v období Protektorátu až do 5. května 1945.^{[p. 2]} Obdržel i protektorátní vyznamenání – Svatováclavskou orlici I. stupně se zlatým věncem.^[3]

Po podepsání Mnichovské dohody se v letech 1938 až 1939 dr. Josef Kalfus účastnil pomoci Čechům, kteří museli opustit Sudety, Slovensko a Zakarpatskou Ukrajinu.^[2] Rodině sokolského funkcionáře Jana Zelenky-Hajského pomohl při jejich stěhování ze Sudet do Prahy. Stěhování jeho manželky Františky Zelenková a jejího syna Jana Milíče Zelenky muselo být provedeno z důvodů bezpečnosti tak, že dotyční se ukryli ve stěhovacím voze. Vůz poskytl i s řidičem JUDr. Josef Kalfus.^[2] Když rodina Zelenkových neměla kde v Praze v prvních dnech bydlet, nechal je Kalfus bydlet týden ve svém domě a po čase se mu pro Zelenkovi podařilo opatřit byt v tehdejší Praze XI, Biskupcova čp. 1837/4, poblíž dnešní žižkovské Ohrady.^[2]

Pro potřeby financování československého zahraničního odboje se Josefu Kalfusovi podařilo (na pokyn prezidenta dr. Edvarda Beneše) zařídit přesun finančních zdrojů do neutrálních zemí.^[2] A byl to Josef Kalfus, kdo v březnu 1939 zajistil zničení důležitých spisů a také umožnil v červnu 1939 generálnímu řediteli Československé zbrojovky Eduardu Outratovi odchod do exilu za hranice okupovaného protektorátu.^[2] Když gestapo pozatýkalo v únoru 1940 několik stovek sokolských funkcionářů (s cílem postupně rozvrátit sokolskou organizaci v Protektorátu Čechy a Morava) podařilo se Janu Zelenkovi-Hajskému a Jaroslavu Pechmanovi zachránit část sokolských financí. Tato akce ale byla možná jen díky včasnému upozornění ministra Richarda Bienerta a za přísně utajené pomoci ministra Josefa Kalfuse.^[2] JUDr. Josef Kalfus patřil k důležitým spolupracovníkům ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) a to až do 21. října 1941, kdy byl gestapem zatčen Zdeněk Bořek Dohalský – spojka mezi domácí protektorátní vládou a exilovou vládou v Londýně.^[2] Spojení s odbojem se JUDr. Josefu Kalfusovi dařilo před Němci obratně kamuflovat.^[2]

V roce 1946 byl postaven jako člen protektorátní vlády před Národní soud. Prokurátor František Tržický pro něj požadoval 20 let či doživotí.^[4] Nicméně soud jej, poté co prokázal styky s domácím i zahraničním protifašistickým odbojem, sice dne 31. července 1946 uznal vinným, ale propustil jej bez potrestání.^[4] Poté se zcela stáhl do ústraní.^[5]

Po Únoru 1948 byl pro komunisty politicky nevhodný a byl mu zabaven majetek.^[4] Trpěla tím i jeho rodina – nežádoucí politická angažovanost zabraňovala možnosti studia jeho příbuzných na politicky zaměřených školách (právnické fakulty).

Odkazy

Poznámky

↑ Pramen^[2] uvádí jako datum úmrtí 2. června 1956.^[2]
↑ Bydliště JUDr. Josefa Kalfuse: Praha XIX – Dejvice, Alešova ulice číslo popisné 237/15.^[2]

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu [online]. web: Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Archivní odbor [cit. 2023-01-03]. N; inventární číslo 9237; signatura L188/10; 1864 - 1884; Železný Brod. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze strany: 19, 20, 21. Dostupné online.
↑ Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) [online]. web: War Cross cz [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Události v třetí republice (1945-48) se vztahem k válce [online]. web: CS Magazín com [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.
↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Kalfus Josef, s. 155.

Literatura

JANEČKOVÁ, Eva. Proces s protektorátní vládou. Praha: Libri, 2012. 256 s. ISBN 978-80-7277-502-6.

Související články

Externí odkazy

Biografie ministrů první republiky
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Kalfus

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[datum.umrti-3] Pramen^[2] uvádí jako datum úmrtí 2. června 1956.^[2]

[bydliste-4] Bydliště JUDr. Josefa Kalfuse: Praha XIX – Dejvice, Alešova ulice číslo popisné 237/15.^[2]

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu [online]. web: Státní oblastní archiv v Litoměřicích - Archivní odbor [cit. 2023-01-03]. N; inventární číslo 9237; signatura L188/10; 1864 - 1884; Železný Brod. Dostupné online.

[Ni.zisk.ni.slávu-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ČVANČARA, Jaroslav. „Ni zisk, ni slávu“ (Příběh Jana Zelenky-Hajského a jeho sokolské ilegální skupiny Říjen) [online]. web: ÚSTR; Paměť a dějiny; ročník 2012, číslo 2, 32 stran textu + fotografie; rubrika: studie a články, 2012 [cit. 2022-12-24]. Ke stažení ve formátu *.pdf; citace ze strany: 19, 20, 21. Dostupné online.

[orlice-5] Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou (”Svatováclavská orlice”) [online]. web: War Cross cz [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.

[csmag-6] Události v třetí republice (1945-48) se vztahem k válce [online]. web: CS Magazín com [cit. 2023-01-03]. Dostupné online.

[Bartoš-7] BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Kalfus Josef, s. 155.

[1]

[p. 1]

[2]

[p. 2]

[3]

[4]

[5]

První vláda Jana Syrového / vláda obrany republiky

Ministerský předseda	Jan Syrový (jmenován 22. září 1938, ministr národní obrany)

Členové v den jmenování vlády 22. září 1938	Kamil Krofta (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Engelbert Šubert (ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Jan Janáček (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Jindřich Kamenický (ministr železnic) • František Nosál (ministr veřejných prací) • Eduard Reich (ministr zemědělství) • Bedřich Horák (ministr sociální péče) • Stanislav Mentl (ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Karel Dunovský (ministr pošt a telegrafů) • Josef Fritz (ministr unifikací) • Hugo Vavrečka (bez portfeje) • Stanislav Bukovský (bez portfeje) • Petr Zenkl (bez portfeje) • Imrich Karvaš (bez portfeje) • Matúš Černák (bez portfeje)

23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. 30. září 1938 byla československé vládě doručena Mnichovská dohoda.

Druhá vláda Jana Syrového

Ministerský předseda	Jan Syrový (jmenován 4. října 1938, ministr národní obrany)

Členové v den jmenování vlády 4. října 1938	František Chvalkovský (ministr zahraničí) • Jan Černý (ministr vnitra) Josef Kalfus (ministr financí) • Stanislav Bukovský (bez portfeje, pověřen řízením ministr školství a národní osvěty) • Vladimír Fajnor (ministr spravedlnosti) • Imrich Karvaš (ministr průmyslu, obchodu a živností) • Vladimír Kajdoš (ministr železnic, ministr pošt a telegrafů) • Karel Husárek (ministr veřejných prací) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, od 14. října 1938 ministr unifikací)¹ • Petr Zenkl (ministr sociální péče, ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy) • Vladimír Fajnor (ministr unifikací)¹ • Hugo Vavrečka (bez portfeje, propaganda) • Ivan Párkányi (bez portfeje, pro záležitosti Podkarpatské Rusi do 14. října 1938)¹

¹14. října 1938 vystřídal Vladimíra Fajnora ve vedení ministerstev spravedlnosti a unifikaci Ladislav Karel Feierabend, zároveň vládu opustil ministr bez portfeje Ivan Párkányi.

První vláda Rudolfa Berana

Ministerský předseda	Rudolf Beran (jmenován 1. prosince 1938, SNJ)

Členové v den jmenování vlády 1. prosince 1938	František Chvalkovský (ministr zahraničí, SNJ) • Otakar Fischer (ministr vnitra, SNJ) Josef Kalfus (ministr financí, SNJ) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, SNJ) • Jan Syrový (ministr národní obrany, SNJ) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, SNJ) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, SNJ) • Alois Eliáš (ministr dopravy, SNJ) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, SNJ) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, SNJ) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, SNJ) • Jiří Havelka (bez portfeje, SNJ) • Karol Sidor (bez portfeje, do 14. března 1939)¹

¹14. března 1939 byl vyhlášen nezávislý Slovenský stát. 15. března 1939 vyhlásila nezávislost Karpatská Ukrajina. 15. března 1939 bylo zbylé československé území obsazeno německými vojsky.

Druhá vláda Rudolfa Berana

Předseda vlády	Rudolf Beran (16. března 1939,¹ NS)

Členové v den jmenování vlády	Otakar Fischer (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Jan Kapras (ministr školství a národní osvěty, NS) • Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Vlastimil Šádek (ministr průmyslu, obchodu a živností, NS) • Alois Eliáš (ministr dopravy, NS) • Dominik Čipera (ministr veřejných prací, NS) • Ladislav Karel Feierabend (ministr zemědělství, NS) • Vladislav Klumpar (ministr sociální a zdravotní správy, NS) • Jiří Havelka (bez portfeje, NS)

¹ 16. března 1939 byl vydán výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava.

Vláda Jaroslava Krejčího

Předseda vlády	Jaroslav Krejčí (jmenován 19. ledna 1942, NS)

Členové v den jmenování vlády 19. ledna 1942	Jaroslav Krejčí (ministr spravedlnosti, NS) • Richard Bienert (ministr vnitra, NS) Josef Kalfus (ministr financí, NS) • Walter Bertsch (ministr hospodářství a práce, NS) • Emanuel Moravec (ministr školství a národní osvěty, NS) • Adolf Hrubý (ministr zemědělství a lesnictví, NS) • Jindřich Kamenický (ministr dopravy a techniky, NS)