Katedrála svatého Blažeje (Brunšvik)

Katedrála svatého Blažeje v Brunšviku
Místo
Stát	Německo
Souřadnice	52°15′51″ s. š., 10°31′27″ v. d.
Základní informace
Církev	luteránství
Zasvěcení	Svatý Blažej
Architektonický popis
Stavební sloh	románská architektura
Výstavba	1173
Další informace
Adresa	Braunschweig, Německo
Oficiální web	Oficiální web
	multimediální obsah na Commons
	galerie na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svatého Blažeje a svatého Jana v Brunšviku, německy Dom St. Blasii et Johannis, je původně kolegiátní kostel v dolnosaském městě Braunschweigu. Od roku 1543 patří luteránské protestantské církvi.

Historie

Románská katedrála byla postavena na základech starší předrománské stavby vysvěcené roku 1030, kterou dal saský vévoda Jindřich Lev zbořit a vystavěl v letech 1173–1195 v románském slohu stavbu novou. V následujících období byly některé části strženy, válcové věže nahrazeny osmibokými, přistavěny postranní kaple v gotickém slohu a pozdně gotické klenby hlavní lodi. Po šmalkaldské válce město roku 1543 přestoupilo k luteránské církvi, kapitula byla zrušena, stejně jako oltářní retábly a katedrála je od té doby dosud luteránská. Poklad byl odvezen roku 1671 a již se zpět nevrátil.

Město Brunšvik bylo ve druhé světové válce těžce zasaženo spojeneckými nálety a následně obsazeno americkou armádou. Věže i klenby katedrály byly obnoveny po roce 1945.

Architektura

Kostel je postaven na půdorysu kříže s mohutným dvouvěžovým průčelím tzv. westwerkem, který sloužil v dobách válečného ohrožení jako pevnost. Mezi věže byl v gotické době vložen trojboký štít s oknem - rozetou, osvětlující hlavní loď kostela. Trojlodní románská bazilika má v gotice přistavěné postranní kaple a pravoúhlý závěr s polokruhovou románskou konchou. V příčné lodi jsou pozdně gotické perpendikulární sloupy.^{[pozn. 1]}

Interiér

Z počátku 13. století pochází cenná nástěnná výzdoba. Dochované fresky v závěru zobrazují Ježíše Krista Pantokratóra, další výjevy ze života Panny Marie. Na klenbě oslava Beránka Božího, na stěnách jsou výjevy ze životůpatronů katedrály Jana Křtitele, sv. Blažeje a mučednictví Tomáše Becketa. K nejvýznamnějším dílům románského řezbářství patří monumentální dřevěný krucifix Mistra Imervarda ze 12. století, představující Krista oděného v dlouhé tunice. Z románského uměleckého řemesla se dochoval unikátní mariánský oltář se sloupy z černého mramoru. Před hlavním oltářem stojí sedmiramenný bronzový svícen, románská kovolitecká práce z doby kolem roku 1170, se symbolickými figurami lvů, pravděpodobně objednávka Jindřicha Lva, stejně jako bronzová plastika lva na sloupu před katedrálou, která je symbolem města.

Krypta

V románské kryptě bylo v letech 1077-1706 rodové pohřebiště příslušníků welfské dynastie. Nejstarší a nejvýznamnější jsou tumby zakladatelů a panovníků. V hlavní lodi je vápencový náhrobek Jindřicha Lva a jeho choti Matyldy a dlaždice označující hrob císaře Oty Brunšvického a jeho ženy Beatrix. Jako poslední byli do krypty pohřbeni vévoda Vilém Brunšvický († 1884) a britská královna Karolína.

Poklad Welfů

V katedrále byl od počátku uchováván středověký poklad Welfů. Klenotnice s románskými a gotickými relikviáři, plenáři a dalšími památkami je v současnosti rozdělená mezi několik muzeí v Německu a v USA. Vyniká mezi nimi zlatý oltářní kříž, románská práce s byzantskou emailovou postavou Ukřižovaného.^{[pozn. 2]}