Přeskočit na obsah

Mikronárod

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o entitách, které nejsou uznávány vládami nebo mezinárodními organizacemi. O mezinárodně uznávaných malých zemích pojednává článek Mikrostát.
Knížectví Sealand

Jako mikronárody,[1][2] případně soukromé státy,[3] jsou označovány různé aktivity skupin lidí, kteří prohlašují, že jsou nezávislým suverénním státem, nicméně jejich nárok není uznáván mezinárodním společenstvím, fakticky neuplatňují státní moc, a nemohou být tedy považovány za státy v pravém slova smyslu. [3]

Mikronárody nelze zaměňovat s mikrostáty jako je Vatikán nebo Tuvalu, které uplatňují plnou suverenitu nad svým malým územím a jsou členy mezinárodních organizací. Také se liší od kvazistátů a částečně uznaných států, které mají vládní orgány de facto kontrolující státní území a udržují také hospodářské či kulturní styky se zahraničím. Nejsou ani přijímány do Organizace nezastoupených států a národů, která sdružuje hlavně exilové vlády různých okupovaných území.

Mikronárody mají sice hlavu státu, vlajku, hymnu, vydávají peníze a pasy, ale postrádají schopnost vynutit si jejich respektování.[3] Jde tedy spíše o fenomén sociální a kulturní než politický. Motivace zakladatelů se různí, může se jednat o touhu něčemu, byť fiktivnímu, vládnout či žert ve skupině kamarádů; ale i o ambiciózní společenskou utopii nebo spiknutí na hranici organizovaného zločinu. Takovéto komunity se vyskytují po celém světě a často jde o turistické atrakce. V minulosti však došlo k zákrokům státní moci potvrzující svrchovanost nad odtrženým územím.[4] Například v bývalém Československu vyšetřovala v sedmdesátých letech Státní bezpečnost několik československých občanů za kontakty se švýcarským anarchistickým mikronárodem Koneuwe.[5]

Seznam mikronárodů

[editovat | editovat zdroj]
Samozvaný hraniční přechod mikronároda Seborga.

Známé mikronárody jsou:

  • Conch Republic – nyní žertovná turistická atrakce ve Florida Keys, založena jako protest navýšení silničních kontrol na silnici spojující ostrovy s Floridou.
  • Knížectví Hutt River – bylo území na západním pobřeží Austrálie, kde místní farmář Leonard Casley vyhlásil v roce 1970 vlastní knížectví, protože se nedohodl se státem ohledně výkupu obilí. V roce 2020 se toto samostatné knížectví z důvodu finančních potíží „podřídilo Austrálii“.[6]
  • Christiánie (Svobodné město Christiania) – anarchistická komuna, která se roku 1971 usídlila v opuštěných kasárnách na předměstí Kodaně. Komunita má vlastní liberální pravidla, která však například zakazují držení tvrdých drog.[7]
  • Ladonie – založen umělcem Lars Vilksem na protest místním úřadům, které plánovaly zničit jeho konstrukci Nimis.
  • Republika Minerva – pokus o založení libertarianského státu v Tichém oceánu, po navazení písku na útesy Minerva byl však obsazen Tongou.
  • Molossia – mikronárod založen jako parodie banánových republik střední Ameriky. V historii pořádala i olympijské hry mikronárodů.[8]
  • Melchizedekovo panství (Dominion of Melchizedek) – účelem je krýt bankovní spekulace a zneužívat diplomatickou imunitu. Podplatili několik chudých afrických států, aby je uznaly za subjekty mezinárodního práva[9].
  • Nova Roma – občany mikronárodu jsou obdivovatelé antické kultury, kteří chtějí ve volném čase žít jako obyvatelé Římské říše.
  • Saugeais – území na východě Francie hraničící se Švýcarskem, kde místní hoteliér vyhlásil roku 1947 vlastní republiku (kterou mu po dobré večeři prefekt kraje Franche-Comté žertem uznal). Saugeais má přes čtyři tisíce obyvatel, hlavním městem je Montbenoit.
  • Sealand – opuštěná umělá plošina v Severním moři, kterou v roce 1967 obsadila rodina Batesova a vyhlásila zde monarchii fakticky nezávislou na Spojeném království.
  • Seborga – vesnice se 300 obyvateli na ligurském pobřeží Itálie, která byla ve středověku samostatným feudálním knížectvím. V návaznosti na toto dědictví vznikla v roce 1963 iniciativa, která neuznává zahrnutí tohoto knížectví do Itálie. V roce 1995 nezávislost potvrdilo obecní referendum.[10] Seborga byla údajně uznána vládou Burkiny Faso v roce 1998.[11]
  • Wendland (Republika Svobodný Wendland) – založena ekologickými aktivisty k vyjádření nesouhlasu se stavbou úložiště radioaktivního odpadu u vesnice Gorleben.
  • Liberland – V dubnu 2015 vyhlásil Svobodnou republiku Liberland český občan Vít Jedlička na ploše cca 7 kilometrů čtverečních mezi Chorvatskem a Srbskem. V důsledku hraničního sporu mezi Srbskem a Chorvatskem jsou nároky na toto území sporné.[12] Liberland se jeví jako projekt motivovaný především ideologicky. Úředním jazykem Liberlandu je angličtina.[13][14][12]
  • Forvik – malý ostrov v průlivu Papa mezi ostrovem Papa Stour a poloostrovem Sandness v Shetlandském souostroví, který na protest proti příslušnosti Shetland k Velké Británii vyhlásil nezávislým státem vlastník ostrova Stuart Hill.[15]
  • Romanovská říše - projekt ruského milionáře a zakladatele Monarchistické strany, jehož cílem je obnovení vlády dynastie Romanovců
  • Království Severního Súdánu - malé pouštní území mezi Egyptem a Súdánem, které si žádný ze států nenárokuje, Američan Jeremiah Heaton zde vyhlásil království, protože jeho dcera chtěla být princeznou[16]

Mikronárody v České republice

[editovat | editovat zdroj]

V České republice se v nachází mnoho mikronárodů, toto jsou jedny z nejznámějších:

Král Araukánie a Patagonie Orelie-Antoine de Tounens obklopen indiánskými náčelníky

Za předchůdce mikronárodů se označují krátce existující státní útvary, které v 19. století vyhlašovali různí solitéři (často šlo o evropské feudály, kteří se odmítli podřídit centralizované státní moci ve své vlasti) v řídce zalidněných oblastech, málo dotčených západní civilizací — například četné mikronárody amerického dobrodruha Williama Walkera ve střední Americe — Republika Dolní Kalifornie, Království Araukánie a Patagonie a další. Tyto pokusy byly zpravidla potlačeny a v první polovině 20. století šlo jen o výstřelky neškodných podivínů (např. Království Lundy na ostrůvku u západního pobřeží Anglie)[21].

Dalším případem byla Vnější Baldonie v Novém Skotsku, která deklarovala nezávislost v roce 1949. V mezinárodním tisku byla tato akce zaznamenána v roce 1950 a znovu byla šířeji medializována v roce 1952 v souvislosti s vydáním kritického článku v sovětském časopisu Literaturnaja gazeta. Vyhlášení nezávislosti Vnější Baldonie inspirovalo v roce 2012 A. J. Demerse k sepsání divadelní hry, ve které Baldonie po kritickém článku v sovětských médiích vyhlásí Sovětskému svazu válku.[22]

Šedesátá léta s rozvojem kontrakultury a vytvářením samostatných komun hippies přinesla vlnu privátních státečků zakládaných mimo jiné na umělých plošinách v mezinárodních vodách (často sloužily k vysílání pirátských rozhlasových stanic), jako Sealand, Nová Atlantida nebo Růžový ostrov. Další rozmach mikronárodů nastal v devadesátých letech, kdy nastoupil individualistický způsob života, poklesla autorita centrálních vlád a také se zhroutil sovětský blok, kde vzniklo množství nových, dosud neznámých států. Navíc se objevil internet, který usnadnil prezentaci jednotlivých mikronárodů a jejich vzájemnou komunikaci. V současnosti existuje několik stovek mikronárodů. Tento fenomén byl původně vázán na liberální způsob života ve Skandinávii nebo anglosaských zemích, ale dnes vznikají mikronárody napříč celým světem.

Mikrojazyky

[editovat | editovat zdroj]

Postupem času se občané těchto uskupení mohou stát skutečným mikroetnikem (nejpočetnější známý mikronárod, Ladoniané ve Švédsku, má kolem 2 500 příslušníků, běžnější počty jsou od dvou do tří desítek) s vlastní historií, jazykem, náboženstvím, tradicemi. Jejich jazyky jsou sice fiktivní, neboť na prvopočátku byly většinou zkonstruovány, ale od jistého okamžiku, jsou-li užívány, se stávají jazyky přirozenými. Tak vznikají nadstavby přirozeného jazyka a nové dialekty (např. talossština, el glheth Talossán).

  1. FORMÁNEK, Ondřej. Stát jsem já: Jak vybudovat mikronárod v Kalifornii, na Antarktidě nebo doma v obýváku. Hospodářské noviny [online]. 2015-11-13 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  2. mšv, Novinky. Užupis: Malá evropská republika, o které jste zřejmě nikdy neslyšeli. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-10-21 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  3. a b c KUBÁT, Michal; SOKOL, Petr. Velké systémy v malých zemích: komparativní analýza. Politologický časopis. 2000, roč. VII, čís. 3, s. 197–222. Dostupné online. 
  4. ŠVARC, Michael. Kamarádi chtěli v Belize vytvořit mikronárod. Hlupáci, reagoval tamní premiér. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-04-04. Dostupné online. 
  5. [1]
  6. O'CONNELL, Ronan. Australia's oldest micronation, Hutt River is no more thanks to Covid-19. CNN [online]. 2020-08-10 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Christiania - nejslavnější squat po 40 letech legalizován. TÝDEN.cz [online]. 2011-09-25 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  8. http://www.molossia.org/olympics/olympicabout.html
  9. [2]
  10. TOLIMAT, Rani. Stát v Evropě, o kterém jste nikdy neslyšeli, vznikl chybou. Není sám. iDNES.cz [online]. 2017-05-23 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. 
  11. RUFUS, Anneli. Seborga: The Micronation Inside Italy Where Time Stands Still. Huffington Post [online]. 2014-09-11 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Český aktivista vyhlásil Liberland jako nezávislou republiku. Může vzniknout v Evropě nový stát?, reflex.cz 18.4.2015
  13. Stránky Liberlandu. liberland.org [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-19. 
  14. Čech založil v Evropě nový stát! Chcete být občany Liberlandu?, tn.cz 15.4.2015
  15. PARKER, Robert. Captain Calamity leads breakaway of Shetland islet from UK. the Guardian [online]. 2008-06-18 [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. SEDLÁŘOVÁ, Barbora. Dcera chce být princeznou, otec vyhlásil „Království Severního Súdánu“. iDnes.cz [online]. MAFRA, 2014-06-14 [cit. 2024-06-03]. Dostupné online. 
  17. SVOBODNÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA KRAVÍ HORA - recesistický útvar. www.toulkypocechach.com [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-08. 
  18. Vize společnosti VALAŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ. valasske-kralovstvi.cz [online]. [cit. 2011-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-14. 
  19. Bolek Polívka prohrál spor o Valašské království
  20. ČELADNÁ - Markrabství lašské [online]. [cit. 2021-05-28]. Dostupné online. 
  21. History 1925-1969 – the Harman era [online]. The Lundy Field Society [cit. 2021-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. MACKINNON, Lachlan. “Give me fish, not federalism”: Outer Baldonia and Performances of Micronationality. Shima: The International Journal of Research into Island Cultures. 2014, roč. 8, čís. 2, s. 105–119. Dostupné online [cit. 2021-04-20]. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • John Ryan, Micronations: The Lonely Planet Guide to Home-Made Nations, Lonely Planet 2006, ISBN 1-74104-730-7
  • Erwin S. Strauss, How to Start Your Own Country, Port Townsend 1985, ISBN 1-893626-15-6
  • Vladimír Liščák: Státy a území světa, Libri Praha 1998.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]