Protokoly sionských mudrců
Protokoly sionských mudrců (rusky Протоколы сионских мудрецов či Сионские протоколы, anglicky The Protocols of the (Learned) Elders of Zion) je jeden z mnoha názvů, které označují text plánu na dosažení globální nadvlády židovského národa. Encyclopædia Britannica označuje Protokoly sionských mudrců jako „podvodný dokument, který sloužil jako záminka a zdůvodnění antisemitismu na počátku 20. století.“[1] Po svém prvním vydání v roce 1903 v carském Rusku[1] byl text tohoto díla v rámci četných nezávislých vyšetřování opakovaně označen jako podvodný; zejména série článků publikovaná v roce 1921 v časopise The Times odhalila, že většina materiálu byla plagiátem dřívějších děl politické satiry, které se k Židům vůbec nevztahovala.[2][3] Úplnou verzi vydal v roce 1905 Sergej Nilus jako závěrečnou kapitolu knihy Velké v malém aneb Antikrist jako nastávající politická možnost.
Někteří tento text považují za pravý, a to zejména v těch částech světa, kde je rozšířený antisemitismus, antijudaismus či antisionismus. Protokoly sionských mudrců jsou často citovány a tisknuty a někdy, zejména na Blízkém východě, jsou používány jako důkaz židovského spiknutí (Hamas jimi například ospravedlňuje teroristické útoky na Izrael).[3]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Protokoly jsou obecně považovány za počátek soudobé literatury konspiračních teorií. Text je jakýmsi instruktážním manuálem pro nového člena „starších“, popisuje, jak Židé ovládnou svět prostřednictvím kontroly médií a financí, nahrazení tradičního společenského pořádku sociálním pořádkem založeným na masové manipulaci.[3] Dílo bylo zpopularizováno odpůrci ruského komunistického revolučního hnutí a bylo šířeno po ruské revoluci v roce 1905. Světové známosti však dosáhlo až po bolševické Říjnové revoluci v roce 1917, kdy názor, že bolševismus byl židovským spiknutím na ovládnutí světa, vyvolal široký zájem o Protokoly. V západním světě bylo dílo široce rozšiřováno především ve 20. a 30. letech 20. století jejich tisk byl financován Henry Fordem a Protokoly „tvořily významnou roli v nacistickém ospravedlnění genocidy Židů během holocaustu“),[4] a přestože, po porážce nacismu ve druhé světové válce, jejich používání coby nástroje propagandy postupně odeznělo, jsou současnými antisemity i nadále používány.[3][5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Protokoly byly sestaveny ruskou tajnou policií Ochranka,[5] aby obvinily Židy z tehdejších politických i společenských problémů Ruska. Napsat je měl Matvej Golovinskij, ruský spolupracovník policie cara Mikuláše II., a byly založeny na několika dřívějších publikacích, např. na satiře Dialogue aux enfers entre Machiavel et Montesquieu od Mauriceho Joly z roku 1864, spojující Napoleona III. s Niccolem Machiavellim, nebo na románu Biarritz z roku 1868 od Hermanna Ottomara Friedricha Goedscheho, v němž je v kapitole Na židovském hřbitově v Praze popsáno tajemné setkání na starém Židovském hřbitově v Praze, kde vysocí rabíni plánují spiknutí na ovládnutí světa.[6] V roce 1993 vydal oblastní soud v Moskvě rozsudek, podle něhož se ultrapravicová nacionalistická organizace Pamjať dopustila publikováním Protokolů antisemitismu.[3]
Ohlasy v umění
[editovat | editovat zdroj]Na vysoké odborné úrovni, ale se značnou dávkou ironie, se Protokoly s jejich literárněhistorickým pozadím (především otázkou jejich návaznosti na čistě beletristické texty, zejm. Eugena Sue, jehož romány obsahují pasáže Protokolům podezřele podobné) zabývá také Umberto Eco ve svém románu Foucaultovo kyvadlo; v roce 2010 dokonce vyšla Ecova kniha Pražský hřbitov (název odkazuje na kapitolu z knihy Hermanna Goedscheho Biarritz), kde jsou Protokoly ústřední tematikou.
Protokoly se také zabývá komiks Willa Eisnera Spiknutí: Tajný příběh protokolů sionských mudrců.
V roce 2023 italská metalová kapela Nanowar of Steel vydala píseň s názvem Protocols (Of The Elders Of Zion) Of Love, parodující popové milostné písně a konspirační teorie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Protocols of the Elders of Zion na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Protocols of the Learned Elders of Zion [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2010-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRAVES, Philip. The Truth about the Protocols: A Literary Forgery. The Times. 16-18. srpen 1921. Dostupné online.
- ↑ a b c d e The Protocols of the Elders of Zion [online]. United States Holocaust Memorial Museum [cit. 2010-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Protocols of the Elders of Zion [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b The Protocols of Learned Elders of Zion [online]. Anti-Defamation League [cit. 2010-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-28. (anglicky)
- ↑ ROTHSTEIN, Edward. The Anti-Semitic Hoax That Refuses to Die [online]. The New York Times, 2006-04-21 [cit. 2010-01-28]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Protokoly sionských mudrců na Wikimedia Commons 
Dílo The Protocols of the Learned Elders of Zion ve Wikizdrojích (anglicky)- Text Protokolů sionských mudrců v češtině
- Historické pozadí vzniku tzv. Protokolů sionských mudrců
- Český rozhlas, Leo Pavlát – Protokoly sionských mudrců
- (anglicky) University of California – The Protocols of the Learned Elders of Zion, Plagiarism at its Best
- Moderní-dějiny.cz: Protokoly sionských mudrců, 14.11.2015, in manipulatori.cz
