Stošové z Kounic
| Stošové z Kounic von Stosch | |
|---|---|
 | |
| Země |  České království Slezské knížectví Svatá říše římská |
| Tituly | rytíř baron hrabě |
| Zakladatel | Leonard Stoš |
| Mytický zakladatel | Otto Stoss |
| Rok založení | před rokem 1377 |
| Větve rodu | Hornoslezská Dolnoslezská |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stošové z Kounic (v německé podobě Stooss von Kaunitz) byl slezský šlechtický rod, který držel panství ve Slezsku, zejména na Opavsku, Krnovsku, Ratibořsku, Opolsku a dále též v Čechách, Moravě, Dolním Slezsku a Braniborsku.
Jméno
[editovat | editovat zdroj]Jméno rodu pochází od jména Štos případně variant Stosch, Stwosz, které se objevovaly v Dolním Slezsku v první polovině třináctého století v okolí cisterciáckého kláštera v Jindřichově (Henryków) u Minsterberku[1]. V regestech v Horním Slezsku je uváděna varianta jména Stoss.[2] [3]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Podle rodové legendy měl předek rodu pocházet se Slavonie. Podle Jána Sinapiuse měl být domnělým předkem rodu Otto Stoss žijící okolo roku 1181.[4] V knize Jindřichovského kláštera byl prvně zmíněn v roce 1227 rytíř Štos, který byl vlastníkem vsi Zarzyca.[1] Před rokem 1240 je zmíněn Nicol Stoss, který sloužil ve službách Jindřicha Pobožného.[4] V roce 1241 byl zmíněn Petr Stoš jako syn rytíře Stoše, který byl v roce 1244 v písemných pramenech uveden jako syn Leonarda. První písemně doložený člen rodu se tak jmenoval Leonard Stoš.[1] Petr Stoš měl syna Paška, který se v roce 1278 zřekl vsi Budzów ve prospěch Jindřichovského kláštera.[1] V roce 1310 byl zmíněn Burchard Stošovic, který měl syny Otu, Ramvolda, Burcharda, Petra, Přeclava, Friedricha a Mikuláše.[1] V druhé polovině 14. století se začali jednotlivý členové rodu usazovat v Opavském, Krnovském, Opolském a Ratibořském knížectví.
Opavsko a Krnovsko
[editovat | editovat zdroj]V roce 1378 byl na Opavsku prvně zmiňován Hynčík Stoš z Posutic, kdy je uveden jako svědek na listině o koupi Staré vsi opavským zemským komorníkem Mikuláš z Lubojat.[5] Pravděpodobně měl dva syny Mikuláše a Pavlíka.[5] Otto Stoš byl hejtmanem Opavského knížectví (1383), jeho bratrem byl Punkhart.[6] Punkhart Stoš byl komorníkem v Krnovského knížectví (1416-1426), měl syny Jana Stoše z Chrastelova, Jiřího, Pavla a Friduše. V roce 1433 jim opavský vévoda Václav II. potvrzuje vlastnictví obce Dobešov. Konrád (Kunát) Stoš z Bránic byl v letech 1413 až 1431 komorníkem Opavského knížectví.[5] Konrád měl syny Jana, Jaráče, Kunčíka a dceru Anežku. Jaráč měl syna Kunáta.[5] Mikuláš Stoš z Posutic působil jako úředníkem při opavských zemských deskách.[5]
V roce 1415 získal Jindřich Štos z Albrechtic zbylé statky rodu z Vidbachu a založil tak jednu z větví rodu Stošů z Albrechtic, další větve rodu na Opavsku a Krnovsku byly již zmíněny Stošové z Branic, Stošové z Posutic, dále se rod rozvětvil o větve Stošů z Chrastelova, Stošů z Bravinného a větev Mikuláše Stoše na Hošťálkovech.[6]
Pavlík Stoš založil větev, která si za sídlo zvolila Štítinu. Pavlík měl dva syny. Václav Stoš zdědil Posutice a Jaroslav Stoš roku 1461 získal Štítinu. Jeho syn Jan Stoš byl maršálkem opolského knížete Hanuše. V roce 1497 byl těžce raněn, když svým tělem kryl v kostele sv. Josefa v Nise Mikuláše Opolského (bratra Hanuše) před rozzuřeným davem. Jan Stoš se stal zakladatelem opolské větve, která si za přídomek zvolila z Tvaroškova. Jaroslav Stoš měl ještě syna Petra Stoše, který zdědil Štítinu a v letech 1501-1502 byl zemským sudím Opavského knížectví. Se svou manželkou Annou z Drahotuš měl syna Václava, jehož smrtí v roce 1532 vymřela štítinská větev Stošů.
Jan Stoš, syn Konráda se v roce 1440 stal majitelem statku Deštné, které před tím vlastnili olomoučtí biskupové. Jan Stoš měl 5 synů (Jana, Jiříka, Kunráta, Mikuláše a Kryštofa), kteří stáli na straně Matyáše Korvína a roku 1494 na základě rozhodnutí zemského soudu v Opavě přišli o Bránici. V roce 1508 zdědil Jiříkův syn Jan Deštné, k němuž později připojil Litultovice, Životice, Moravici a části Stěbořic a Kružberka. Jeho syn Otík zemřel po Velikonocích v roce 1573, kdy jel s Fridrichem Sedlnickým z Choltic na koni přes Ostravici ze Slezské Ostravy. Kůň v řece spadl, Otíka strhl vodní proud a on se utopil. Deštné a Litultovice zdědil Jan Stoš, který získal Zubřice jako věno při svatbě s Evou Šelihovou z Řuchova. Dále ještě získal Bobolusky, Paskov, Kravaře a dům v Opavě. Smrtí jeho syna Bohuslava roku 1593 vymřela litultovická větev rodu.
Moravská větev
[editovat | editovat zdroj]Oldřich I. Stoš z Bránic byl komorníkem (1387) a hofmistrem (1392) ve službách moravského markraběte Jošta. Oldřichovi se podařilo postupně získat Měník, Morkovice, Holubice, Kruhy, Němčičky, Rtasov, Žeravice, Běhařovice a Kupařovice.[7] Stal se také zakladatelem moravské větve zvané Šiškové z Kounic a byl tak přímým předkem Kouniců, kteří vlastnili Slavkov u Brna. Otcem Oldřicha I. z Bránic byl z největší pravděpodobností Mikšík Šiška, sám Oldřich užíval několika zápisu svého jména: z Bránic či z Holubic. Oldřich I. Stoš z Bránic byl v roce 1406 zmíněn jako svědek Pavlíka Stoše z Posutic při řešení olomouckého půhonu, Pavlík Stoš jej nazval svým strýcem.[1] Oldřich I. Stoš měl syna Oldřicha II. ([1429–1463), jeho manželkou byla Anna z Landštejna (1464–1497). Oldřich II. Stoš z Branic byl od roku 1451 uváděn s predikátem z Kounic, měl syny Jana Šišku z Kounic a z Dřevohostic a Oldřicha III. Šišku z Kounic(1477-1516/19).[1][7] Následně predikát z Kounic začali užívat i ostatní členové rodu (opavská část - 1484, páni z Újezdce). Oldřich III. měl syny Jana, Václava, Petra a Oldřicha.[1]
Rozdělení rodu
[editovat | editovat zdroj]I. Linie Hornoslezská
[editovat | editovat zdroj]- Stošové z Bránic
- Stošové z Posutic
- Stošové z Chrástelova
- Stošové z Kounic (Šiškové z Kounic, později Kounicové)
- Stošové z Albrechtic
- Stošové z Bravinného
- Stošové ze Štítiny
- Stošové na Hošťálkových
- Stošové ze Štibořic[4]
II. Linie Dolnoslezská
[editovat | editovat zdroj]používala převážně jména von Stosch, případně panství, kde sídlila[4]
Podlinie Hlohovská
[editovat | editovat zdroj]- Mondschuetz (Mojęcice)
- Schwarzau – Kreidelwitz (Czerniec – Krzydłowice)
- Gross Tschirnau, Tschirnau (Czernina)
- baronská větev potomci Kaspera von Stosch
- starší větev
- hraběcí větev
- mladší větev
- starší větev
- baronská větev potomci Kaspera von Stosch
- Gross Wangern, Wangern (Węgrzce)
- Rinnersdorf (Rynarcice)[4]
Podlinie Břežsko-lehnická
[editovat | editovat zdroj]- Siegroth (Dobrzenice)[4]
Erb
[editovat | editovat zdroj]Erb Stošů má dva stonky leknínu, které vyrůstali z jednoho kořene případně křížily dle větví rodu. Lekno - Leknín v erbu používali i české rody.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h i KLÁŠTER ROSA COELI – NEJSTARŠÍ ŠLECHTICKÁ FUNDACE NA MORAVĚ. Diplomová práce [online]. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, Katolická teologická fakulta, 2010 [cit. 2023-02-28]. Dostupné online.
- ↑ AHISTO. nlp.fi.muni.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ AHISTO. nlp.fi.muni.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f SĘKOWSKI, ROMAN. HERBARZ SZLACHTY ŚLĄSKIEJ, Schreiter–Świętopełk. obc.opole.pl [online]. Opolska Biblioteka, 2020 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e PIJANOWSKI, Martin. Dvory a dvorská společnost potomků knížete Přemka Opavského. Diplomová práce [online]. Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, 2023 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b CHOCHOLATÝ, František. Rody Opavska za vlády vévody Přemka Opavského. Sborník příspěvků, IV. SETKÁNÍ GENEALOGU A HERALDIKU [online]. 1989 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Rodokmeny. is.muni.cz [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stošové z Kounic na Wikimedia Commons - článek dr. Gebauera na stránkách města Opava
